Indonéská vláda se dnes nostalgicky otáčí za věhlasnou minulostí cukrovarnictví z počátku minulého století, kdy Indonésie disponovala 200 plně funkčními cukrovary, jakkoliv především v důsledku úsilí nevítaných holandských kolónů. Nově vzniklý státní podnik s názvem SugarCo. má jasný cíl, a totiž dosáhnout produkce 1,8 milionů tuny cukru v horizontu roku 2024. Národní holding spravující plantáže cukrové třtiny PTPN III založil podnik SugarCo. (vlastním názvem PT Sinergi Gula Nusantara) převedením 35 cukrovarů původně spravovanými různými pobočkami téhož podniku pod jeho jednotnou správu. SugarCo. tak bude procesovat veškerou cukrovou třtinu holdingu. Ředitel PTPN III pan Mohammad Abdul Gani si od založení podniku slibuje stabilizaci cen cukru, zvýšení produkce a zlepšení životních podmínek farmářů. Ti díky snížené výnosnosti z cukrové třtiny přišli o významné příjmy a dnešní plán cílí na jejich dorovnání na úrovně farmářů spravujících rýžová pole. Státní podnik PTPN III se tak do budoucna bude zaobírat zbylými sektory souvisejícími se zpracováním palmového oleje, čaje, kávy, zatímco postupně utlumí aktivity v gumárenském průmyslu.

Provincie bohaté na plantáže cukrové třtiny

Na deficit indonéského cukrovarnictví upozornil loňský rok. Pokles výroby v roce 2020 se střetnul s narůstající domácí spotřebou z poloviny tvořenou spotřebou domácností a spotřebou plynoucí z průmyslové výroby. Roční produkce ve výši 2,3 milionu tun cukru, tak nepokryla domácí poptávku ve výši 6,9 milionů tun.  Dle indonéského statistického úřadu  BPS vzrostl objem dovozu cukru za poslední dekádu až desetkrát, mezi tradiční dodavatele převážně z Thajska, Austrálie a Jižní Koreje v loňském roce vynikla Indie a svůj vývoz meziročně významně navýšila Brazílie. Detailní aktuální statistiky z oblasti cukrovarnictví jsou k dispozici na stránkách Zahraniční služby USA zaměřené na zemědělský sektor USDA-FAS.

Významné provincie z hlediska cukrovarnictví

Byznys plán podniku PTPN III předpokládá zvýšení výroby ze stávajících 0,8 milionů tun na 1,8 milionů tun v roce 2024 s výhledem na navýšení na 2,6 milionů tuny v roce 2030. K postupnému získání soběstačnosti plánuje PTPN III výstavbu dalších 5 cukrovarů o celkové investici 40 trilionů Rp. (2,4 mld. EUR). Nasnadě je také renovace, často kompletní, řady stávajících cukrovarů, těch Indonésie čítá celkem 63 vlastněných 18 společnostmi, což není málo, ale v poměru ke stejnému počtu cukrovarů v České republice v 90. letech je zjevné, že má Indonésie větší potřeby, potenciál, také jinak i co dohánět. Tah na cukrovarnictví není jen náhlý tendenční obrat v hospodářské politice. Plány na další výstavbu cukrovarů se objevují ve vládních programech počínaje rokem 2000, v letošním roce ovšem získávají realističtější obrysy.

Vedle státního podniku PTPN III operuje v cukrovarnickém průmyslu i PT RNI, který dle všeho rovněž potřebuje renovovat a zefektivnit své cukrovary, do programu renovace pod záštitou podniku SugarCo. však zařazen nebyl. Reakci na posílení státního sektoru v oblasti cukrovarnictví lze čekat i ze strany soukromého sektoru, který jinak drží o málo více než polovinu trhu. Jejich aktivita však může být ohrožena nařízením z roku 2010, které ukládá cukrovarům splnit náročné kvalitativní požadavky, aby tak mohly získat obchodní licenci a dovážet surovou cukrovou třtinu k dalšímu zpracování.

Odborníci na cukrovarnictví a podnikatelé ze spřízněných oborů se každoročně schází na veletrhu SugarMach Indonesia, který se koná ve výstavním paláci JIEXPO, nejdříve v srpnu 2022. Ten se pak zpravidla koná souběžně vůbec s nejvíce profilovou akcí z oboru cukrovarnictví v zemích ASEANu, a to tzv. Národním summitem o cukru (National Sugar Summit).  Mezi další veletržní akce v oblasti cukrovarnictví pak mohou potenciální vystavovatele zajímat veletrhy INAGRITECH, INAGRICHEM případně INAPALM ASIA.

 

Mgr. Alena Štojdlová, ekonomický diplomat, Velvyslanectví České republiky v Jakartě