Vážené delegátky, vážení delegáti, dámy a pánové,

Je mi potěšením, že k vám mohu promluvit na úvod závěrečné konference 27. ročníku Pražského studentského summitu, jehož podstatou je simulace činnosti OSN, EU a NATO. Aktivní členství právě v těchto organizacích patří k základním kamenům české zahraniční politiky. Česká republika je ve světovém měřítku středně velkou zemí, která by prosazovala vlastní zájmy a hájila svou bezpečnost o poznání hůř nebýt členství v těchto organizacích.

V posledních týdnech je to jasnější než kdy dříve. Odolnost Česka i Evropy nyní prochází těžkou zkouškou. Úkolem nás všech je připravit se na svět, který bude jiný než doposud.

Ničím neospravedlnitelná invaze Ruska do Ukrajiny, která je zcela v rozporu s našimi hodnotami a zájmy i v rozporu s mezinárodním právem, učinila z mezinárodní politiky jedno z hlavních témat veřejné debaty.

Nejde však jen o debatu! Musíme si uvědomit, že nedaleko od našich hranic probíhá opravdová válka, v níž umírají jak vojáci, tak civilisté včetně žen a bezbranných dětí. Kdo by byl ještě nedávno věřil, že něco takového je v naší době možné? Nebudu přehánět, když řeknu, že náš svět se v okamžiku změnil.

Prvním testem jsme prošli úspěšně. Evropská unie i její členské země jsou s Ukrajinou solidární a prokazují, že jsou schopny reagovat rychle a rozhodně. Česká republika zaujala pevné stanovisko a boj Ukrajiny za právo rozhodnout se, kam chce patřit, podporuje diplomaticky i materiálně. Víme, že sankce mohou opravdu fungovat, jen pokud jsou masivní; proto musíme putinovskému režimu brát půdu pod nohama tam, kde ji ještě má.

Ukázali jsme se rovněž jako solidární země, ochotná přijmout statisíce lidí utíkajících před válkou. Vůle pomáhat je v Česku zcela bezprecedentní a můžeme na ni být pyšní. Bude ale potřeba, aby nám tato vůle vydržela! Ukrajinci u nás zůstanou po nějakou dobu, nejméně dokud budou zuřit boje. Někteří, třeba ti, kterým válka zničila celé živobytí, mohou chtít zůstat trvale. Věřím, že se k tomu jako vláda i jako společnost postavíme čelem.

Nesmíme se však nechat ukolébat svou první reakcí. Nezapomeňme, že státy Evropské unie včetně nás tuto válku financují tím, že kupují ruskou ropu a plyn. Každý den tak posíláme do Moskvy asi 150 milionů dolarů. Je potřeba tvrdě pracovat na tom, aby to co nejdříve skončilo. Nebude to ale zadarmo – rostoucí ceny energií přímo ovlivní životy stovek milionů Evropanů. Jsem však přesvědčen, že jde o oběť, která se v dlouhodobém horizontu vyplatí, protože nám přinese větší nezávislost a menší zranitelnost.

Ačkoliv se ze středu Evropy může zdát, že celý svět stojí po boku Ukrajiny, není to pravda. Pozornost musíme věnovat Číně, která by se mohla rozhodnout pomoci Rusku v obcházení ekonomických sankcí, které zavedl Západ. Zatím se tomu tak plně nestalo. Další důležitý aktér, Indie, Rusku sice neposkytuje žádnou pomoc, ale čile s ním obchoduje. Obě země se také nedávno na Valném shromáždění OSN zdržely při hlasování o rezoluci, která ostře odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu a vyzvala Kreml k okamžitému ukončení bojů a stažení vojsk.

Abychom mohli těmto výzvám úspěšně čelit, musíme se spojenci z NATO a EU zůstat jednotní a pevně držet jasnou pozici. Je důležité, abychom v OSN a dalších mezinárodních organizacích tvrdě pracovali na tom, aby bylo Rusko a Bělorusko za svou agresi hnáno k odpovědnosti.

Na konci února podala Ukrajina přihlášku do Evropské unie. Je morálně i strategicky správné podpořit tyto aspirace Ukrajinců, kteří doslova bojují o svou evropskou budoucnost. Česko podporuje udělení kandidátského statusu zejména Ukrajině, ale také Gruzii a Moldavsku.

Mějme na paměti, že vstup do Evropské unie není otázkou několika měsíců ale mnoha let. Proto musíme přijít s masivním plánem obnovy pro Ukrajinu, který povede k její stabilizaci a obnovení její infrastruktury i ekonomiky v co nejkratší době.

To jsou úkoly, které již zcela nepochybně budou formovat i naše Předsednictví v Radě EU.

Válka na Ukrajině nepřímo zasáhne i vzdálené regiony. Nárůst ceny paliv, potravin, surovin a dalších produktů, tvrdě dopadne především na nejchudší země a jejich obyvatele.  

Útok Ruska na Ukrajinu však nesmí zakrýt další výzvy, se kterými jsme se potýkali už v minulých letech. Klimatická krize je teprve na svém počátku a už teď jsou její dopady závažné. Její řešení už není možné odsouvat. Nezmizela ani pandemie COVID-19, jejíž důsledky stále pociťujeme. A stále větší výzvou pro nás i naše spojence bude mocenský vzestup Číny a její rostoucí ambice.  

Jak už jsem naznačil, velkou příležitostí pro naši diplomacii bude české předsednictví Radě Evropské unie v druhé polovině letošního roku, jehož priority právě finalizujeme. Velkou pozornost budeme pochopitelně věnovat Ukrajině a východní Evropě. V pozadí nezůstanou ani další regiony – západní Balkán, Sahel a Indopacifik. Zaměřit se chceme i na transatlantické vztahy, dopady nových technologií, boj proti terorismu, rozvojovou spolupráci, lidská práva a už zmiňované klima.

Jsem rád, že naše týmy pro předsednictví obohatí řada studentek a studentů. Věřím, že zkušenosti, které během stáží v Bruselu a Praze získají, budou nedocenitelné.

Vážené studentky, vážení studenti, dámy a pánové,

Dojem ze současné mezinárodněpolitické situace může být skličující. Věřte, že pokud se budeme nadále řídit našimi hodnotami a zůstaneme jednotní, máme dobrou šanci se se všemi výzvami vypořádat.

Na závěr mi dovolte poděkovat Asociaci pro mezinárodní otázky a organizačnímu týmu za přípravu Pražského studentského summitu. Věřím, že zkušenosti zde nabyté posílí Váš zájem o mezinárodní politiku a možná Vás inspirují k práci v diplomacii. Přeji Vám všem naplňující zážitek a úspěch při vyjednávání.