Omluva: projev partnerství
20.09.2005 / 08:49 | Aktualizováno:
Článek ministra Svobody uveřejněný v Mladé frontě Dnes dne 26.8.2005.
Omluva: projev partnerství
Vláda se omluvila aktivním odpůrcům nacismu z řad našich
někdejších spoluobčanů, kteří se po skončení války nedočkali
zaslouženého uznání a místo toho byli v poválečném Československu
postihováni. Proč ale přichází uznání nanejvýš statečného postoje
těchto českých Němců, Židů a možná i některých dalších spoluobčanů
až s šedesátiletým zpožděním?
Poválečná pochybení
Orgány poválečné ČR postupovaly v řadě případů zjevně v
rozporu s prezidentskými dekrety, které výslovně předpokládaly
ocenění postoje odpůrců nacismu a vyjímaly je z působnosti
poválečných sankcí. Jsou to právě tato pochybení, která výrazným
způsobem přispěla ke "kolektivnímu charakteru přisuzování viny",
nad kterým česká strana vyjádřila lítost už v Česko-německé
deklaraci z roku 1997.
Křivdy spáchané v poválečném období mohly být reflektovány
dávno, nebýt toho, že prostor pro reflexi byl po roce 1948
zlikvidován a nahrazen komunistickou ideologií, která znázornila
všechny české Němce jako "sudeťáky", jako jednolitou masu
nepřátelského obyvatelstva. Po pádu komunismu vyniklo ovšem i to,
jak velký podíl na ničení zdravé reflexe tohoto období minulosti
nese ideologie vzniklá v průběhu půlstoletí v prostředí "
profesionálních vyhnanců". Ideologové si nekladou žádné otázky.
Kladou požadavky. Požadují uznání dávno hotových pravd postavených
na demagogickém vytrhávání poválečných událostí z jejich
historického a mezinárodního kontextu a vyžadují splnění z nich
vyplývajících nároků.
Prostor pro reflexi minulosti pomohlo rozšířit jednoznačné
odepření radikálních požadavků vyhnaneckých ideologů vládou SRN,
jak je vyjádřil spolkový kancléř Schröder ve Varšavě a potvrdil při
návštěvách České republiky. Tento postoj spolkové vlády považujeme
za o to významnější, že je sdílen i mnohými představiteli současné
německé opozice. Je to právě prostor oproštěný od ideologií a
požadavků, v němž je možné alespoň po šedesáti letech reflektovat
ty poválečné události, které nejsou přijatelné nejen z dnešního,
ale vlastně ani z tehdejšího hlediska.
Omluva je důležitá
V doprovodném dokumentačním projektu, který vláda iniciovala
a finančně podpoří, půjde nejen o vyhledávání osudů odpůrců
nacismu. Půjde i o prohlubování historické paměti, o překonávání
komunistickými ideology budovaného obrazu Němců žijících v českých
zemích jako jednolité masy nepřátel. Lze jen doufat, že se do
projektu podaří zahrnout co nejvíce lidí, jimž je vládní gesto
určeno. Jejich celkový počet lze - započítámeli i osoby zemřelé -
odhadnout na desítky tisíc.
Omluva vlády tedy není "prázdným gestem" a není v rozporu se
záměry Česko-německé deklarace. Tato deklarace je politickým
dokumentem, v němž se obě strany mimo jiné zavázaly nezatěžovat
vzájemné vztahy otázkami minulosti.
Jestliže dnes vláda adresuje omluvu lidem, kteří byli namísto
zaslouženého ocenění postiženi a kteří se navíc po válce usídlili
nejen v SRN nebo v Česku, ale třeba v USA nebo jinde, nejde
primárně o česko-německé vztahy a už vůbec ne o jejich zatěžování.
Jde o náš příspěvek k pochopení tragických kapitol minulosti, v
němž nám po léta bránili narudlí i nahnědlí ideologové. Taková
omluva je ve slušné společnosti přijímána jako důkaz partnerství,
jako vyjádření vyspělosti a schopnosti napravovat chyby. Omluva, a
to nejen v diplomacii, vzájemné vztahy nepoškozuje, ba naopak. S
našimi německými a dalšími partnery se dnes shodujeme v tom, že
otázky minulosti mají být předmětem otevřené diskuse, a nikoli
politického vyjednávání nebo soudních procesů. Proto se ani
nemusíme bát žádné Pandořiny skříňky, ta je společně zavřena.