Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Komentář ministra zahraničí:  Loďstvo sice už nemáme, ale do Pacifiku patříme
Foto: © MZV ČR / MFA CZ
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Komentář ministra zahraničí: Loďstvo sice už nemáme, ale do Pacifiku patříme

 

Komentář pro Hospodářské noviny, uveřejněn 18. února 2022.

Příští týden se v Paříži uskuteční první setkání ministrů zahraničních věcí Evropské unie a Indo-Pacifiku. Francouzi si pro konferenci vybrali unikátní datum 22. 2. 22. Možná chtěli ulehčit práci budoucím historikům a označit dobře zapamatovatelným kódem nový zahraničněpolitický milník. Možná vsadili na symboliku. Dvojka totiž v numerologii vyjadřuje rovnováhu, stabilitu, spolupráci, ale také dualitu protipólů. Řadě účastníků při pohledu na kalendář určitě vyvstane na mysl také staré asijské přísloví o tom, že „vše dobré přichází v páru“.

V každém případě jde o přelomový okamžik v komunikaci i hledání nových forem efektivní součinnosti dvou světových komunit.

Evropská unie a její současné francouzské předsednictví hodlá prostřednictvím pařížského diplomatického shromáždění odstartovat naplňování své nové strategie pro spolupráci s oblastí. Debaty, kterých se aktivně zúčastním, se budou týkat širokého okruhu otázek od společných výzev v životním prostředí, komunikačních, infrastrukturních a dalších propojeních až po otázky bezpečnosti, včetně bezpečnosti v kybernetickém prostoru. Témat pro diskusi máme opravdu hodně a pevně věřím, že její výsledky napomohou upřesnit směry, kterými se poté bude ubírat také následující české předsednictví v Radě Evropské unie.

Indo-Pacifik je jednou z našich geografických priorit. A vůbec tomu není náhodou. Jde o region, v němž máme své tradiční zájmy. Nehledě na to, že se flotila Československé námořní plavby (celkem 14 lodí) vypařila v privatizační mlze devadesátých let, zůstáváme obchodní velmocí. Jako země, kde vývoz zboží a služeb představuje 78 procent HDP a tento podíl stále roste, jsme závislí na plynulosti obchodní přepravy a průchodnosti přepravních cest. Indo-Pacifik je jejich klíčovou křižovatkou a také naší podstatnou vývozní destinací. Česká republika, společně se státy, jako je např. Velká Británie, Nizozemsko či Švédsko, vždy byla a je silným advokátem volného obchodu. Budeme proto chtít využít momentu, kdy usedneme za pomyslné kormidlo EU, také k tomu, abychom společně s Evropskou komisí dodali novou dynamiku jednáním o dohodách o volném obchodu s partnery, jakými jsou Austrálie, Indonésie a Nový Zéland. Důraz budeme klást také na prohloubení ekonomické spolupráce s Indií.

Hraje se však o víc. Indo-Pacifik ve smyslu subjektu i objektu mezinárodněpolitické reality vznikl teprve nedávno (tento termín se plně začal používat až od roku 2018) jako reakce na nevídaný politický, ekonomický i vojenský rozmach Číny. Obavy pramenící z ambic mocného souseda, včetně jeho snah revidovat mezinárodněprávní systém a měnit status quo, vedly státy v oblasti k nebývalé mnohaúrovňové spolupráci. Za aktivní účasti Spojených států vznikají nové bezpečnostně-obranné mechanismy, jakými jsou například QUAD (USA, Indie, Japonsko, Austrálie) nebo AUKUS (Velká Británie, Austrálie, USA). Přímou vojenskou spolupráci zahajují bývalí nepřátelé z 2. světové války: Austrálie a Japonsko (Dohoda RAA). Pro celou zónu je charakteristická vysoká koncentrace možných vojenských střetů. Kromě ekonomické a vojenské rivality krystalizuje v oblasti více než jinde souboj fundamentálních politických myšlenek. Dialog a koordinovaný postup EU, USA a stejně smýšlejících zemí je pro prosazování a ochranu hodnot demokratického společenství naprosto klíčový. Zájmy České republiky v Indo-Pacifiku jsou tedy daleko širší a zcela zásadní.

Předsednictví v Radě EU chápu nejenom jako formální povinnost, opakující se jednou za třináct let, ale především jako příležitost pro Českou republiku ukázat, že jsme aktivním členem mezinárodního společenství, který chce a je schopen přispět k řešení hlavních problémů. Jde o možnost mimořádné investice, která se bude České republice dlouhodobě vyplácet. To platí i pro Indo-Pacifik. Jsem rád, že jsme zde v přípravách na předsednictví intenzivně pokročili. Po řadě konzultací s evropskými i indo-pacifickými partnery máme představu, co a jak bychom chtěli dělat. Pochopil jsem, z mnoha dobře míněných doporučení, že dlouhodobým problémem Evropské unie v regionu je kredibilita. Státy oblasti od nás nečekají mentorování, vzletná slova a nenaplněné přísliby. Očekávají od nás akci, která povede k posílení jejich odolnosti ustát tlak mezinárodněpolitického prostředí. Neznamená to, že bychom měli ustupovat od prosazování našich zásad a principů, ale doplnit je konkrétními smysluplnými aktivitami.

Přesně tak budeme koncipovat naše půlroční účinkování v čele EU. Budeme sdílet naše zkušenosti a know-how v oblasti bezpečnosti a obrany, zejména v kybernetickém prostoru (kriminalita v kybernetickém prostoru, tvorba nových pravidel chování, bezpečnost dodavatelských řetězců). Společně s Evropskou agenturou pro vesmírné programy sídlící v Praze a Evropskou komisí budeme usilovat o větší možnosti využití evropských vesmírných aplikací v Indo-Pacifiku. Jde zejména o program Copernicus, který značně ulehčuje život lidem trpícím důsledky přírodních katastrof. Jen loni jimi bylo v členských státech ASEAN postiženo více než 52 milionů lidí. V programovém prohlášení jsme slíbili revizi (vyhodnocení) vztahů s Pekingem. Indo-Pacifik současně vnímám jako otevření nových dveří do Číny. Byť je Čína považována za „systémového rivala“ a její raketový vzestup dal Indo-Pacifiku vzniknout, není tento koncept primárně protičínský. Evropská unie ani Spojené státy nechtějí Čínu izolovat, hledají cesty k jejímu konstruktivnímu zapojení. Také Česká republika se o to bude v příštím pololetí snažit, a to především v oblasti životního prostředí (seminář v Jakartě o ochraně přírody a oběhovém hospodářství).

Těší mě, že se naše plány už nyní setkávají s obrovským zájmem. Hned po pařížské konferenci navštíví Prahu moje australská kolegyně Marise Payneová. Věřím, že v našem hlavním městě přivítám na jaře také indického ministra zahraničí a v rámci dialogu vysokých představitelů o Indo-Pacifiku, který plánujeme na červen, řadu dalších vládních a akademických představitelů z mnoha zemí světa. Praha získává prestiž a stává se přitažlivou i pro ty, kteří rozhodují či formují názory na dění v Indo-Pacifiku, v regionu, který je pro nás významnější, než by se na první pohled mohlo zdát.

 

.