V Bruselu začne v podvečer Evropská rada považovaná za finále českého předsednictví. Povede ji premiér Jan Fischer. A měla by se hlavně shodnout na zárukách, které si vyžádalo Irsko před reprízou neúspěšného referenda o Lisabonské smlouvě. To jest dokument, který reformuje evropské instituce. Neformálně by Češi měli začít s ostatními členskými zeměmi jednat i o portfoliu, které bude zastávat příští český zástupce v Evropské komisi. Do Bruselu těsně před začátkem summitu mířím za ministrem zahraničí Janem Kohoutem. Dobré ráno.

Dobré ráno i vám.

Pane ministře, z toho co víte, je pravděpodobné, že všechny členské státy záruky pro Irsko schválí nebo ještě některé mají výhrady?

Tak zárukami pro Irsko byl souhlas vlastně vysloven už v prosinci, čili teď se spíš hledá přesný jazyk a forma, jakou budou poskytnuty, čili tady ta vůle je. Zbývají odstranit drobné, řekněme, formulační nejasnosti v textu, který nám byl poskytnut irskou vládou, ale to myslím, že během dne bude vyřešeno tak, aby opravdu navečer došlo ke schválení a přijetí těchto záruk.

Já jsem se ptala hlavně s ohledem na britskou vládu, která se údajně bojí, že její konzervativní opozice, respektive opozice v Británii žádá nebo může žádat podobné garance?

Je to o té formě, o které jsem mluvil. Skutečně máte pravdu v tom, že vláda Spojeného království má zatím s jednou z těch formulací problém, ale právě proto mluvím o tom, že během dne bychom se měli dobrat k tomu, abychom našli formulaci, která bude přijatelná jak pro Irskou republiku, tak i pro Spojené království.

Co vadí Britům?

Je to spíš, všechno se to točí kolem formy jakou, jakým způsobem budou asi ty záruky poskytnuty. Musí to být právní záruky, o tom mluvily jasně už závěry té poslední nebo té prosincové Evropské rady. Ale těch, ta forma těch právních záruk může mít několik podob, takže tady se hraje spíše o slovíčka, ale vzhledem k tomu, že se jedná o důležitá slovíčka, je třeba tomu dát ještě určitý prostor během dneška.

Jestli vám dobře rozumím, tak vlastně hlavně půjde o to, jestli bude ten dokument, v uvozovkách řečeno, pouze přílohou k vlastně výsledku jednání Evropské rady, anebo součásti Lisabonské smlouvy?

Jde o to, jestli se stane a kdy součástí primárního práva a za jakých okolností. Jasno v tuto chvíli je určitě, že to bude formou mezivládní smlouvy to znamená, bude to právně závazné, bude to mezivládní smlouva mezi vládami všech členských zemí, která poskytne explicitně tyto záruky irskému lidu. Otázka je právě, kdy a jak, a jakým způsobem by se mělo či nemělo stát součástí primárního práva.

Prezident Václav Klaus je toho názoru, že irské záruky vyžadují souhlas českého parlamentu, premiér Fischer oponoval, že to bude smlouva vládní. Jaké reakce na prezidentovo přání jste v Evropské unii zatím zaznamenal?

Celá vlastně ta konstrukce té mezivládní dohody, kterou budou poskytnuty tyto záruky, právě má za smysl ne mít k těm dosaženým k tomu, k těmto zárukám referenda nebo dokonce zase další ratifikační procesy. Čili právě byla zvolena forma, která poskytuje Irsku právní jistotu, ale zároveň nevyžaduje nezbytnou ratifikaci v jednotlivých sedmadvaceti zemích, protože nejde nad rámec toho, co už bylo dohodnuto. A to je na tom podstatné. Nepřináší nic nového, proto může být zvolena i tato forma.

Ještě k tomu druhému zmíněnému tématu. Premiér Fischer označil za nevýhodu to, že české politické strany zatím nepřišly s konkrétními návrhy na obsazení postu eurokomisaře. Přesto, pokusíte se vyjednávat o postu eurokomisaře pro energetiku, který se zdál být zajímavý pro předchozí vládu?

Určitě, určitě se budeme snažit pro Českou republiku získat silné a zajímavé portfolio. Ta jednání se už rozbíhala nebo rozbíhají, ale zatím vzhledem k tomu, že teprve na dnešní Evropské radě se bude diskutovat příští předseda Evropské komise, tak do té doby ta jednání v zásadě neměla žádný hlavní smysl, než jaksi ukázat nastínit, předvést, o co bychom asi měli zájem. Čili ta důležitější fáze začíná teprve nyní, teprve teď poté, co bude jasné, kdo bude předsedou Evropské komise a můžeme s ním jednat skutečně už vážně a seriózně o tom, jaké bychom si představovali pro Českou republiku portfolio, případně jakého kandidáta.

Říká Jan Kohout, ministr zahraničí. Děkujeme za rozhovor, na shledanou.

Taky děkuju, na shledanou.