Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) je v úřadu zhruba měsíc. Během té doby vláda například rozhodla o odmítnutí globálního paktu OSN o migraci. Od sociálnědemokratických ministrů přitom zaznívá, že důvodem byla i nálada ve společnosti. „Zejména v oblasti zahraniční politiky je stále více patrné, že pokud chceme dělat smysluplnou zahraniční politiku, tak potřebujeme podporu veřejnosti, protože bez ní se formování zahraniční politiky neobejde,“ říká Petříček ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ. Migraci přitom řadí mezi jedno z prioritních témat. „Vnímám to tak, že bychom se neměli snažit tvořit něco jako 'pevnost Evropu'. Česká republika nemá dlouhodobě problém s legální migrací. Žijí tu statisíce cizinců, kteří zde pracují a jejichž děti zde chodí do škol. V tomto směru jsme poměrně otevřená země,“ dodává. Jakou roli má Česko hrát v rámci Visegradské čtyřky? A co znamená pro českou diplomacii cesta premiérova syna na Krym? Více v rozhovoru.

 

V čele ministerstva zahraničí stojíte zhruba měsíc. Přebíral jste ho po Janu Hamáčkovi, který spravoval hned dva resorty. Je úřad stabilizovaný?

Ministerstvo zahraničních věcí prochází posledními kroky, aby se stabilizovalo personálně i co se týče nastavení agendy. Probíhá výběrové řízení na poslední volné místo náměstka, konkrétně pro evropské záležitosti. To by mělo být uzavřeno do konce měsíce. Věřím, že pak bude tým vedení ministerstva kompletní. Již nyní ale resort běží naplno. Jsem rád, že se mohu opřít o odborníky z diplomacie. Náměstkem pro multilaterální a bezpečnostní sekci je Martin Povejšil, velmi zkušený diplomat.

Podařilo se nám dotvořit velmi silný odbor zahraničních analýz, strategií a plánování, což by měl být úsek, který bude přispívat k dlouhodobým koncepčním přípravám, co se týče naší zahraniční politiky.

Nyní ještě pracuji na tom, jak zlepšit práci zmocněnců na ministerstvu. Chci podniknout také některé další kroky: například propojit veřejnou a ekonomickou diplomacii. To je ale o debatě i s dalšími resorty.

Při nástupu do funkce jste mluvil o tom, že byste chtěl navázat na politiku devadesátých let a odkaz Václava Havla. Zmiňoval jste důraz na politiku lidských práv. Od té doby jste navštívil po boku prezidenta Miloše Zemana Čínu, předseda sněmovny Radek Vondráček cestoval do Ruska. Jak se vám daří v praxi prosazovat vaše lidskoprávní priority?

Já jsem i s odkazem na Jiřího Dienstbiera staršího avizoval, že bych se chtěl vrátit k vyvážené zahraniční politice, sebevědomé zahraniční politice, která bude obsahovat nejen obhajobu našich ekonomických zájmů, ale bude také prosazovat v zahraničí hodnoty, ke kterým jsme se po roce 1989 přihlásili, ať už je to podpora demokracie a občanské společnosti nebo ochrana lidských práv.

V praktické rovině se vracíme k prioritám, jako je západní Balkán nebo Východní partnerství. Je to o spolupráci nejen v ekonomické oblasti, ale také na reformách a rozvoji občanské společnosti v zemích jako Ukrajina nebo v kavkazských republikách.

Jak se to projevovalo konkrétně v již zmiňované Číně?

Já jsem měl možnost se setkat s tamním ministrem zahraničních věcí. Hovořili jsme o tom, že naše společná agenda, kterou s Čínou v rámci strategického dialogu máme, by měla obsahovat celou řadu témat: nejen obchodní vztahy, ale také spolupráci v mezinárodních organizacích nebo téma lidských práv, které je pro Česko důležité už z toho pohledu, že příští rok budeme členy Rady OSN pro lidská práva.

My jsme se už nyní zapojili do pravidelného přezkumného mechanismu, kde jsme dávali své připomínky ke stavu lidských práv v několika zemích. Zároveň i Česká republika dostává zpětnou vazbu.

Mezi své priority řadíte i problematiku migrace. Jako vláda jste se ale rozhodli nepřistoupit ke globálnímu kompaktu o migraci. Jak vy za sebe a ministerstvo zahraničí tento krok hodnotíte?

MZV bylo aktivní v průběhu celé debaty kolem přípravy tohoto textu. My jsme koordinovali své pozice s našimi partnery v rámci Evropské unie. Společně se předkládaly připomínky k návrhu znění kompaktu. Bohužel ne všechny byly zapracovány.

I po představení kompromisního návrhu v červenci jsme s partnery v EU koordinovali přípravu výhrad vůči textu. Usilovali jsme o to, aby bylo jasné, že text je právně nezávazný, že některé nejasnosti, co se týče definice legální a nelegální migrace, by bylo potřeba ujasnit. Některé praktické záležitosti jako například nucené návraty jsme požadovali, aby se zapracovaly, a bohužel tam nebyly.

I s ohledem na to, že evropská pozice se před Marrákeší (prosincový summit v Marrákeši – pozn. redakce) začala rozpadat, bylo zřejmé, že nebude jednotný postup. I z tohoto důvodu jsme se jako Česká republika rozhodli ke kompaktu nepřipojit.

Pro mě ale bude důležité se dále podílet na mezinárodní debatě o migraci, být aktivní na mezinárodních fórech. Migrace je problém, který jeden členský stát sám nevyřeší. Potřebujeme hledat mezinárodní řešení a snažit se o cílenou spolupráci v rámci EU. Pravidelně se to řeší na úrovni premiérů, ministrů zahraničí i vnitra.

Za ČSSD jste vydali vyjádření, kde se píše, že „pakt vzbuzuje u veřejnosti spoustu emocí, ne vždy zaslouženě“. A o kousek dále pokračuje, že „sociální demokracie chápe nálady u české veřejnosti a vláda by je měla vyslyšet“. Opravdu by politici měli činit svá rozhodnutí na základě nálad veřejnosti, a to ještě u tak emočně nabitých témat jako migrace?

Sledovali jsme, jak se debata odvíjí i v sousedních zemích. A ano, opravdu vzbuzuje emoce. Možná by to bylo i kontraproduktivní, co se týče možností dalšího řešení migrace.

To vyjádření, že to vyvolává někdy nezasloužené emoce, bylo myšleno v souvislosti s tím, že v kompaktu byla řada ustanovení, která i Česká republika vítala a která by pro nás měla přínos.

Například v něm bylo ukotveno, že státy, odkud lidé odcházejí, mají povinnost je brát zpátky. Nicméně už tam ale nebyl mechanismus, jak toho dosáhnout. Některé základní prvky, které jsme chtěli, aby se tam objevily, tam opravdu byly. Bohužel ne vždy byly dotaženy do konce.

A jestli si myslím, že by politici měli respektovat veřejné mínění? Podle mě ano. Zejména v oblasti zahraniční politiky je stále více patrné, že pokud chceme dělat smysluplnou zahraniční politiku, tak potřebujeme podporu veřejnosti, protože bez ní se formování zahraniční politiky neobejde.

Neobáváte se toho, že Česko bude z diskuse o migraci vyčleněné?

Já chci pracovat na tom, aby tomu tak nebylo. Pravděpodobně na úrovni náměstka se i zúčastníme jako pozorovatelé konference v Marrákeši. Budeme přítomni dalším debatám, abychom mohli jasně vyjádřit postoj České republiky na mezinárodních platformách. Česko není jediný stát, který se právě kvůli svým výhradám nakonec nepřipojuje ke globálnímu kompaktu. Jde i o celou řadu dalších zemí.

Co je tedy podle vás hlavní bod, na který je potřeba se zaměřit? Je to spolupráce s africkými zeměmi nebo ochrana evropských hranic?

Migrace je jedním z problémů, který ukazuje, že potřebujeme propojovat naše politiky, ať už vnitřní nebo vnější, abychom čelili těmto potížím lépe a efektivněji. Na jedné straně je potřeba posilovat ochranu vnějších hranic, což ČR dlouhodobě považuje za jednu z priorit pro EU i s výhledem na příští víceletý rámec.

Na druhou stranu se také potřebujeme podívat na důvody, které vedou k tomu, že problém vzniká, že lidé masově utíkají z regionů jako subsaharská Afrika nebo Blízký východ či střední Asie. Musíme s dalšími zeměmi hledat řešení, jak zlepšit socioekonomickou situaci v těchto zemích, nabídnout lidem ve státech jako Mali, Niger nebo Etiopie nějakou perspektivu pracovní příležitosti nebo vzdělání.

Důležitá je i debata o tom, jak těmto zemím pomoci přizpůsobit se klimatickým změnám, jak například zajistit dostupnost pitné vody a tak dále.

Premiér Andrej Babiš zmiňuje rád představu Evropy jako Asterixovy vesnice, tedy poměrně jasně ohraničeného a chráněného území? Vy se s tím ztotožňujete?

Já si myslím, že je to spíše taková paralela, než že by bylo myšleno, že Evropská unie je Asterixova vesnice.

Vnímám to tak, že bychom se neměli snažit tvořit něco jako „pevnost Evropu“. Česká republika nemá dlouhodobě problém s legální migrací. Žijí tu statisíce cizinců, kteří zde pracují a jejichž děti zde chodí do škol. V tomto směru jsme poměrně otevřená země.

Ten problém je v tom, že musíme najít efektivnější řešení, jak zamezit nelegální migraci.

Ptám se i proto, že nebylo jisté, jak bude fungovat rozdělení zahraniční politiky mezi vás, premiéra a prezidenta. Andrej Babiš i Miloš Zeman mají své poměrně jasné názory na tuto věc. Jak tato dělba prozatím funguje v praxi?

Zahraniční politika je v kompetenci vlády, která má formulovat její konkrétní podobu, například prostřednictvím programového prohlášení nebo skrze naplňování zahraniční koncepce, kterou máme z roku 2015. Příští rok budeme zde na ministerstvu dělat návrh její revize.

V praktické oblasti vnímám, že evropská témata jsou dnes spíše záležitostí naší domácí politiky. Není to pouze o ministerstvu zahraničních věcí, ale o všech resortech, o celé vládě.

Konkrétním příkladem může být naše postavení v rámci Visegradské čtyřky. Pro premiéra je tato spolupráce velmi důležitá. Vy to vidíte stejně?

Pro Českou republiku – i s ohledem na naši turbulentní minulost – je důležité především budovat velmi dobré vztahy s našimi sousedy. To se neomezuje pouze na V4. Máme velmi dobré vztahy s Německem. Strategické partnerství se rozvíjí a posouvá se do stále dalších oblastí. Spolupracujeme na přeshraniční bázi se spolkovými zeměmi Bavorskem a Saskem.

V4 je platforma, která vznikla za tím účelem, aby se naše země rychleji zapojily do euroatlantických struktur a náš hlas byl více slyšet. Proto jsem opakovaně řekl, že také potřebuje pozitivní agendu, abychom ovlivňovali budoucí podobu unie a podíleli se na formování politik v oblastech jako rozvoj infrastruktury nebo bezpečnost.

Máte od ostatních států V4 na váš návrh pozitivní odezvu?

Já jsem za poslední měsíc navštívil kromě Rakouska všechny naše sousední země. V oblasti bezpečnosti vnímám, že například s Polskem máme hodně podobných zájmů. Mluvili jsme o posílení praktické spolupráce. Hovořili jsme také o tom, že bychom příští rok chtěli udělat setkání ministrů zahraničních věcí a obrany.

Jako ČR budeme navazovat na slovenské předsednictví V4. V řadě iniciativ, které Slovensko nyní nastartovává, chceme pokračovat. Myslím, že v tuto chvíli je to o tom formulovat aktivněji to, co je zájmem zemí středoevropského regionu.

Má se podle vás postupovat tak, že se nejprve na něčem dohodne V4 a poté jde za dalšími zeměmi jako Německo či Francie, nebo se v některých věcech shodnete spíše s jinými státy na přímo?

Pro nás bude zásadní – a to především s ohledem na blížící se brexit – vytvářet širší koalice v rámci EU. V4 samotná nám nestačí k tomu, abychom prosadili zájmy českých občanů. Potřebujeme hledat partnery nejen mezi svými sousedy, ale také mezi zeměmi, s nimiž tradičně nespolupracujeme, jako je třeba Portugalsko, Slovinsko nebo severské země.

To se promítne i do vašich konkrétních zahraničních cest?

Já jsem se už setkal například s ministrem zahraničních věcí Slovinska. Plánujeme návštěvu Francie v průběhu příštího roku. Chtěl bych navštívit také baltské země.

Jak velký problém pro českou diplomacii představuje fakt, že premiérův syn Andrej Babiš mladší odcestoval na Krym, nehledě na to, zda to bylo dobrovolné, nebo nedobrovolné?

Já jsem se už vyjádřil v tom smyslu, že Česká republika dlouhodobě doporučuje českým občanům na Krym pokud možno nejezdit, a když už ano, tak přes Ukrajinu. To vychází ze společné pozice, kterou máme v Evropské unii a která se k tomu jasně staví tak, že Krym je integrální součástí Ukrajiny a jeho anexi neuznáváme. Z tohoto hlediska to podle mě nebylo úplně šťastné.

Na druhou stranu současná situace je taková, že se v pátek (dnes, 23. listopadu – pozn. redakce) bude hlasovat o nedůvěře vládě. Já respektuji, že předsednictvo ČSSD se rozhodlo tímto způsobem (poslanci ČSSD se nezúčastní hlasování – pozn. redakce). Vedli jsme velmi věcnou debatu o všech možných scénářích dalšího vývoje. Já jakožto ministr za sociální demokracii budu toto rozhodnutí respektovat.

Pro Deník N jste se vyjadřoval tak, že budete chtít kauzu řešit jak s premiérem Babišem, tak oslovit i ruskou a ukrajinskou stranu. Co z toho už se odehrálo?

Vyjádřila se mluvčí ministerstva zahraničí ruské strany. Ukrajinci se k tomu také nějakým způsobem postavili. Já bych to dále nerozebíral.

S panem premiérem se chci bavit spíše o naši zahraniční pozici. V tomto nedochází k žádné změně. My se držíme společné pozice EU, která se k otázce Ukrajiny, Krymu a Doněcka-Luhanska staví jasně. My jsme na Radě Evropské unie situaci na Ukrajině probírali. Panuje velká obava z vývoje v oblasti Azovského moře nebo z militarizace Krymu.

Neovlivní tedy kauza kolem Babiše juniora jednání se zahraničními partnery?

Já jsem nezaznamenal žádné reakce na toto. Ani při mé návštěvě Bruselu to nebylo tématem. Pro mě je nyní skutečně důležité, aby ČR pokračovala ve své politice vůči Ukrajině a Rusku. Chceme například, aby byla Ukrajina před blížícími se volbami schopná lépe čelit dezinformačním kampaním, tak aby procesy byl bez nějakého většího vměšování ze zahraničí.

Vy osobně patříte do pražské organizace ČSSD, která se k řešení současné situace postavila celkem radikálně: požadovala Babišovu rezignaci, případně svěření ministerstva spravedlnosti do rukou sociálních demokratů či odchod ČSSD z vlády. Vy sám jste ve středu při příchodu na předsednictvo říkal, že byste měli být připraveni odejít. Nakonec je ale rozhodnutí předsednictva smířlivější: zdržíte se hlasování. Souhlasíte s tímto postojem?

Já jsem ve středu řekl, že nelpím na své funkci, že jsem připraven rezignovat, když si to bude ČSSD přát. Sociální demokracie by ale neměla řešit tento problém, to je na hnutí ANO. Pro nás je důležité pokračovat v prosazování naší politiky a našeho programu. To bylo i předmětem středeční diskuse na předsednictvu.

Není ale opravdu alibistickým přístupem, když v pátek nebudete aktivně hlasovat pro vládu, v níž sami sedíte?

Já bych to už nekomentoval. Nejsem poslancem. Půjdu si tam vyslechnout debatu jako ministr za sociální demokracii. Ale ani nemám v plánu, že bych tam nějak aktivně vystupoval.