Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Ministr zahraničí Tomáš Petříček
Foto: © MZV/MFA
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Projev ministra zahraničí na konferenci 15 let členství České republiky v Evropské unii, Praha

 

Černínský palác, 16. května 2019

Vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené velvyslankyně a velvyslanci, vážení hosté,

v květnu 2004 Česká republika udělala jeden z nejvýznamnějších kroků novodobé historie a vstoupila do Evropské unie. Tak důležitou událost nelze nechat bez povšimnutí, a proto bych vás všechny rád přivítal na dnešní konferenci, která se koná u příležitosti 15. výročí tohoto aktu. Je mi zvláštním potěšením přivítat všechny řečníky, kteří přijali pozvání a vystoupí se svými příspěvky. Věřím, že se nám dnešní diskusí společně podaří nejen zavzpomínat, ale také vnést nový impuls do veřejné i odborné debaty o směřování Evropské unie. Patnácté výročí vstupu si připomínáme napříč celou Evropou a jsem velmi rád, že jsou tu dnes s námi i naši evropští přátelé. Mé díky samozřejmě patří i všem hostům za  zájem.

Výročí obvykle nabízejí tři příležitosti: ohlédnutí se, zachycení aktuálního stavu a pohled do budoucna. Jednotlivé  panely dnešní konference jsou proto rozděleny podle stejného klíče. Dovolte mi, abych se stejné struktury držel i já. Pro mne osobně představuje oněch zmiňovaných 15 let to, že již není „my“ a „oni“, je jen Evropská unie jako největší integrační projekt v novodobé historii a ČR je toho součástí. Vrátila se tak do svého přirozeného narativu evropské rodiny a jejích hodnot. České členství v Evropské unii je stále mladistvé, patnáctileté, ale již pevně stojí na nohou, má svůj rozum a věřím, že neztrácí své ideály. Již brzy, pokud ne právě dnes bychom měli přestat hovořit o nás jako o nových členských státech. Ještě nejsme „plnoletí“ a můžeme být odlišní od těch, kteří přistoupili před rokem 2004, ale rozhodně nejsme v EU žádní nováčci. Brzy budeme podruhé absolvovat naše předsednictví v Radě EU a doufám, že tím ukážeme, že zvládáme unijni rutinu. Že jsme pevným a seriózním členem evropské rodiny.

Těší mě rovněž, že podle posledních průzkumů veřejného mínění většina Čechů podporuje naše členství ČR v EU a ani ne desetina Čechů by aktuálně chtěla z EU odejít. Ze stejných průzkumů a k mé lítosti vyplývá, že nejsme s EU ztotožněni – v očích české veřejnosti je tu stále vnímání Brusel a my. Tady vidím chybu i u nás politiků. Často nám chybí odvaha veřejnosti přiznat, že jsme to my, kdo v Bruselu rozhodnutí přijímají. Musíme proto občanům zdůrazňovat konkrétní hmatatelné výsledky členství pro každodenní život, podpořit aktivnější roli byznysu, který výhody členství v EU pociťuje a využívá a nepřenechávat ve veřejné debatě převahu odpůrcům a kritikům EU. A především musíme neustále opakovat, že Česká republika se podílí na rozhodování a neexistuje něco jako diktát z Bruselu.

Pozitivních příkladů je celá řada. Možnost pracovat a studovat, nechat se zdarma ošetřit ve zdravotnických zařízeních, volat levněji, to všechno jsou výhody, které čeští občané mohou v zahraničí využít.  Naše členství je výhodné i pro občany, kteří za hranice nejezdí. Mohou bezpečněji nakupovat po internetu, najít na obalu každé potraviny co a v jakém složení obsahují, jsou více chráněni před výrobky obsahujícími nebezpečné produkty. EU podporuje účast pracovníků na firemním rozhodování, zajišťuje ochranu zdraví na pracovišti, posiluje částečné pracovní úvazky či garantuje minimální normy v oblasti dovolené a volného času.  Seznam by mohl být dlouhý. Pokud budou občané vědět, že hlavně takováto praktická témata se v Evropské unii řeší,  budeme je mít na své straně.

Naše členství v Evropské unii je pro nás tedy výhodné. Zároveň by ale nemělo být založeno na transakční logice. Nesmí to být má dáti – dal. Historie českých zemí je více než tisíciletá. Až na relativně krátká období, vždy jsme byli součástí střední Evropy ohraničené regionem Rýna, Odrou, Karpaty a Jaderským mořem. Byli jsme součástí Střední Evropy, která byla vždy silnou civilizační a kulturní součástí Evropy západní. V tomto regionu jsme nikdy nebyli schopni dosáhnout výsledků bez spolupráce s ostatními. Jakékoli neshody a konflikty vždy naši zemi poškozovaly. Pro mě samotného není tedy členství v Evropské unii rozhodnutím, které činím při pohledu na tabulku s čísly; kolik nám přináší její rozpočet či kolik stojí minuta volání právě v roce 2019. Pro mě samotného je to civilizační a kulturní volba. Musíme si uvědomit, že změna této historické volby je možná, ale nese sebou následky. Je možné ji učinit jen jednou za stovky let a je třeba umět nést následky podobné změny. Já ji měnit nechci, patříme do Evropy a patříme na západ. Výhody členství jsou v tomto ohledu jen něčím navíc, nikoli definicí důvodů, proč jsme v roce 2004 do Unie vstoupili.

Při pohledu do budoucnosti bych rád zdůraznil několik událostí, které z pádných důvodů pokládám za důležité.

Za pár dní již budeme znát výsledky voleb do Evropského parlamentu a posléze bude sestavena nová Komise. I pod silným dojmem Brexitu budou pokračovat debaty o dalším směřování a institucionální podobě naší dnešní Evropské unie. S novým Evropským parlamentem a novou Komisí, si musíme jasně formulovat naše priority v EU a aktivně hledat cesty, jak je naplnit. Budou zahrnovat i jednání o příštím Víceletém finančním rámci – tedy unijním rozpočtu na léta 2021-27. Ten předznamená, co bude Unie schopna a rozhodnuta financovat. Naší prioritou zůstávají politiky podporující prosperitu, soudržnost a ekonomickou a sociální konvergenci. Nesmíme připustit, aby se mezi členskými státy vytvářely nové dělící linie, a musíme se zbavit již dávno vyprázdněného myšlenkového rozdělování na staré a nové členy. Zároveň je klíčové mít Unii efektivní, akceschopnou a respektovanou na mezinárodní scéně. Evropa má potenciál být skutečně celosvětovou hybnou silou a nositelem změn. Z principu geopolitického rozložení je pro EU také životně důležité udržet transatlantickou spolupráci. Zároveň musí být také aktivním a odpovědným sousedem, proto politiku a rozšíření považuji za zásadní. Je na nás všech, abychom si potenciál EU stále uvědomovali, náležitě jej využívali a aktivně formovali.

 

Dámy a pánové,

na závěr chci jako ministr zahraničí zdůraznit, co již bylo mnohokrát řečeno. Evropská unie představuje základní rámec pro naší zahraniční politiku a pro efektivní spolupráci i s našimi sousedy. Je nesporné, že členství v Evropské unii hlas České republiky na mezinárodní scéně výrazně posiluje, a to díky Společné zahraniční a bezpečnostní politice, ale i dalším politikám: obchodní, rozvojové, výzkumné atd. Společně s NATO je pro nás EU jednoznačným politickým, bezpečnostním, ekonomickým a civilizačním zakotvením na rozvinutém a prosperujícím Západě. Sdružuje nás s těmi, s nimiž sdílíme společné zájmy i základní hodnoty. A s nimi budeme také společně čelit novým globálním výzvám – s mnohem větší šancí na úspěch, než kdybychom tu stáli sami.

Česká republika nemá k členství v Evropské unii žádnou reálnou alternativu, natož alternativu lepší. Navíc žádnou alternativu nepotřebuje a ani nehledá, protože se jí zde velmi dobře daří. Naše země do tohoto prostoru jednoduše patří.

V roce 2022 bude od července do prosince  Česká republika již podruhé předsedat v Radě EU. Budeme mít šanci nastolovat témata a priority a celkově více promlouvat do dění v Unii. Této šance je třeba plně využít! Předsednictví v Radě EU je také jedinečnou příležitostí k prezentaci a posílení pozitivního obrazu naší země jak v samotné Unii, tak i ve světě, s dopady na politické dění, ekonomiku, kulturu i turistický ruch.

Co říci na závěr? Zastávám názor, že svůj domov bychom měli nejen trvale udržovat, ale i průběžně inovovat a zdokonalovat. A právě taková je a bude i moje evropská politika: aktivní a hledící vpřed, abychom se dokázali poprat jak s vnějšími výzvami, tak i s domácími problémy.

 

.