Excelence, vážené paní velvyslankyně a páni velvyslanci, milí kolegové, vážení hosté,

toto je má první porada vedoucích zastupitelských úřadů ve funkci ministra zahraničních věcí loni v říjnu. Proto mi dovolte hned v úvodu podtrhnout zásadní význam, který tomuto setkání přikládám.

Poradu titulářů vnímám jako nepostradatelný prvek v ročním plánovacím cyklu naší zahraniční politiky, který má přispět k jejímu strategičtějšímu a koncepčnějšímu uchopení. Zároveň má podpořit debatu mezi šéfy zastupitelských úřadů a řídícími útvary zde v ústředí. Proto jsme se letos rozhodli ji pojmout více pracovně a připravili několik inovací, o kterých se podrobněji zmíním v závěru svého projevu. I můj projev bude spíše pracovní a omezený co do délky, tak abychom měli prostor na diskusi.

Na úvod mi dovolte podtrhnout, že když jsem nastupoval, říkal jsem opakovaně, že bude moje politika kontinuální, bude držet směr. Chci skutečně garantovat, že naše zahraniční politika bude sebevědomá, pevně ukotvená a s jednoznačným směřováním. To je v dnešním rozkolísaném světě důležitější než dříve. Zároveň vnímám nutnost aktivně veřejně vysvětlovat to, co považujeme za klíčové.

Jsme jednoznačně součástí Západu – tedy rodiny národů hlásící se k liberální demokracii, právnímu státu, ochraně univerzálních základních práv a svobod ale také k zásadám sociálně-tržní ekonomiky. To jsou naše hodnoty, nicméně usilujeme především o co největší výstupní legitimitu: hodnoty samotné nestačí, jde o konkrétní výsledky ve prospěch Česka a ve prospěch českých občanů. Nikdo z nás snad nepochybuje, že evropské i širší zahraniční záležitosti dnes mají více či méně přímý dopad na občana a naši společnost. Ať už jde o obchodní vyjednávání nebo globální problémy jako klimatickou změnu, proměny bezpečnostního prostředí i mnoho jiného.

Jsme samozřejmě součástí specifického regionu střední Evropy, kterou vnímám jako podmnožinou Západu. Že geopolitická bitva o střední Evropu, možná Evropu jako takovou, není u konce, je dnes zřejmé. Antisystémové síly napříč kontinentem se snaží tyto základy zpochybnit, stejně tak jako mnozí vnější hráči. O to více bychom měli naši vizi společnosti i světa bránit, ale zároveň ji aktivně prosazovat, a to především prostřednictvím zahraniční politiky, která je sebevědomá a má svůj cíl. Liberální demokracie představuje doposud nejúspěšnější společenský model založený na hodnotách, v něž věříme. A to je třeba si připomínat zejména v roce, kdy slavíme 30 let od Sametové revoluce a pádu Železné opony.

Mnoho dnes slyšíme o alternativních modelech vlády či rozvoje, o úpadku Západu, o tom, že neustojíme konkurenci mocností, které nás postupně převálcují. Pan premiér ve svém projevu vyjádřil přesvědčení, že „to ustojíme“. Rád bych, abychom nepodléhali těmto poraženeckým vizím. Musíme se ale zároveň snažit o průběžnou vnitřní reflexi a obrodu, pružně reagovat na novou realitu a výzvy a účinně se na ně adaptovat. V moderní terminologii tuto schopnost nazýváme odolností či resiliencí. Jedině tak budeme schopni obstát v nové éře geopolitiky. V této souvislosti chci zmínit, že jsem rozhodl o zřízení funkce zvláštního zmocněnce pro odolnost a nové hrozby, který by se měl těmto záležitostem systematicky věnovat.

V naší práci musíme myslet více globálně. Problémy současného světa lze stěží izolovat jeden od druhého. Nemůžeme se tvářit, že se nás netýkají konflikty v Libyi nebo Sýrii, pokračující problémy jako je desertifikace v oblasti Sahelu (tam směřuje jedna z našich aktuálních priorit), masivní nárůst produkce skleníkových plynů v zemích globálního Jihu nebo rychle mizící zdroje vody v citlivém regionu, jako je Blízký východ. Ze zkušenosti  roku 2015 víme minimálně to, že tyto jevy mohou přispět k migračním vlnám, nebo urychlit změnu klimatu, kterou již pociťujeme i my.  Přiznání této propojenosti je krok číslo jedna. Krokem číslo dva musí být zamyšlení, jak na tyto výzvy reagovat.

Odmítám se smířit s myšlenkou, že jsme příliš malí nebo nevýznamní na to, abychom se těmito problémy zabývali, a přenechali jejich řešení jiným. Patnáct let jsme členy nejúspěšnějšího integračního uskupení a největšího trhu světa – Evropské unie, jsme její jedenáctou největší zemí. Již dvacet let jsme také součástí nejdéle trvající a nejakceschopnější organizace kolektivní obrany na světě – Severoatlantické aliance, jejíž 70. výročí založení jsme si připomněli letos v dubnu.  A v neposlední řadě jsme zakládajícím členem univerzální mezinárodní struktury – Organizace spojených národů. Členství v těchto uskupeních ale i dalších nám umožňuje ovlivnit daleko více než bez nich. Zda to skutečně dokážeme, už ale záleží především na nás samotných, a do značné míry právě na české diplomatické službě.

V poslední době rovněž hodně slýcháme o erozi světového řádu, vybudovaného po II. světové válce, do kterého jsme se po pádu komunismu plně zapojili. Naším cílem a životním zájmem je tento řád zachovat, protože umožňuje naši svobodnou existenci. V průběhu roku jsem opakovaně říkal, že není v českém zájmu, aby ve světě zavládla „džungle“ – nutnost pořádku je jasná. Zároveň ale musíme uvažovat o reformě světového řádu, protože k dokonalosti má daleko. Přitom musíme podporovat a využívat multilateralismus jako princip a metodu, spíše než cíl sám o sobě; je nástrojem k prosazování zájmů a ochraně občanů.

Než pohovořím o výzvách, které nás čekají v příštím roce, dovolte mi nejprve zmínit pár pozitiv uplynulého období,  která nám dávají důvod k opatrnému optimismu. 

Především bych rád připomněl výsledky nedávných voleb do Evropského parlamentu. Euroskeptické strany nedosáhly tak dobrých výsledků, jak se očekávalo, a nezměnily základní prointegrační nastavení tohoto klíčového orgánu. Rovněž volební účast napříč Unií byla nejvyšší za poslední dvě dekády. V Česku se dostala po posledním propadu na úroveň prvních dvou eurovoleb. Ilustruje to, podle mého názoru, opětovně rostoucí důvěru našich občanů v evropský integrační projekt ale i v to, že jejich hlas v Evropě má svou váhu a evropský projekt smysl. Ovšem na udržení tohoto pozitivního vnímání musíme aktivně pracovat – to je mj. úkolem veřejné diplomacie u nás doma. Dovolte mi zmínit, že 60% občanů údajně ani dnes neví, že čeští ministři a premiér zastupují Česko na pravidelných jednáních Rady EU a Evropské rady. To je výrazem toho – a musíme to jasně říkat – že Evropa jsme my, utváříme naši společnou budoucnost, a nejde o jakýsi vzdálený Brusel.

Zůstáváme silným proponentem politiky rozšíření EU o země západního Balkánu. Já sám jsem region v letošním roce navštívil dvakrát.  Cílem mé první cesty do Albánie a Severní Makedonie, tak i té druhé do Bosny a Hercegoviny a Černé hory, bylo ujistit tyto země o naší podpoře jejich evropské integraci, a v případě prvních dvou také zahájení přístupových vyjednávání. Nejsem nadšen, že jsme v červnu v Unii k tomuto rozhodnutí nedospěli. Přesto věřím, že bychom tomuto procesu mohli dát zelenou ještě v letošním roce.

 Letos jsme si připomněli desáté výročí Východního partnerství. Chceme aktivně vstupovat do debat o budoucnosti této politiky. Větší důraz chceme klást zejména na posilování odolnosti partnerských zemí, ať už se jedná o jejich schopnost čelit hybridním hrozbám, prosazovat potřebné reformy, budovat právní stát či bojovat s korupcí. Ale také urychlit sociální a ekonomický rozvoj regionu.

Pokud jde o angažmá v jižním sousedství Unie, na politické úrovni jsme se již dohodli na pokračování programu stabilizace Sýrie na další dva roky a na novém programu pro země zasažené migračními toky v regionu Blízkého východu, severní Afriky a Sahelu. Já jsem přesvědčen, že tak dostáváme svému závazku, že se nezřekneme odpovědnosti za řešení migrační otázky, a činíme tak zejména konkrétní pomocí v zemích původu a tranzitu. To byla naše priorita během celého trvání migrační krize.

Úspěchy si jistě můžeme přičíst i na poli multilaterální diplomacie. V květnu jsme završili roční předsednictví ve Výkonné radě Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), které provázela vypjatá atmosféra kolem vyšetřování použití chemických zbraní v Sýrii, aféry „novičok“ či kybernetických útoků na sídlo organizace. Velké díky v tomto směru patří velvyslankyni Janě Rainišové, která se před nedávnem vrátila z Haagu. Na podzim loňského roku jsme byli opět zvoleni do Rady OSN pro lidská práva, což nám umožní nadále prosazovat naši lidskoprávní agendu i v systému OSN. Tedy agendu, kterou považuji za jednu z vlajkových lodí naší zahraniční politiky. Stejnou možnost nám poskytuje i předsednictví ve Výboru lidské dimenze Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) ve vztahu k jejím členským státům. Tato organizace si zaslouží větší docenění i z naší strany.

K důvěryhodnosti naší globální agendy jistě přispějí i naše úspěchy v naplňování Cílů udržitelného rozvoje. V letošním indexu jsme se umístili celosvětově na sedmém místě. To nám dává výbornou výchozí pozici pro silnější profilaci v těchto tématech. A to i na té nejvyšší úrovni v Organizaci spojených národů, během nadcházejícího Valného shromáždění.

Na poli diplomacie ekonomické se díky zapojení dalších rezortů podařilo navýšit objem prostředků na projekty ekonomické diplomacie. Oproti roku 2015 vzrostl jejich počet téměř trojnásobně a trend pokračuje. V loňském roce se realizovalo 256 projektů za více než 36 miliónů Kč a už víme, že letos překonáme hranici 300 projektů. Za Vaše úsilí o podporu českých firem a exportérů Vám tedy chci tímto poděkovat.

Vidím ovšem úspěchy i v dalším zásadním úkolu naší zahraniční služby, a to je služba občanům. Nově jsme otevřeli důležité generální konzuláty v Manchesteru a Miláně. Chci ale apelovat na Vás všechny, abyste zachovali vysokou úroveň profesionálního ale také přátelského klientského přístupu k našim lidem ve Vašich teritoriích. Vím, že není možné vždy všemu vyhovět či všechno zařídit, nicméně je naší povinností být v kontaktu s občany co nejvstřícnější.

Dovolte mi nyní se zastavit u hlavních výzev, které nás čekají v následujícím roce. Především chci opět zdůraznit to, co jste již slyšeli od pana premiéra – tedy že Evropská unie vstupuje do nového institucionálního cyklu. Je třeba sledovat, co se v Unii i členských státech bude v následujících měsících dít, abychom mohli vstupovat do debat o hlavních programových prioritách, včetně zahraniční politiky. Tudíž bych rád požádal o co nejúplnější a nejaktuálnější zpravodajství v tomto směru ze strany úřadů v členských státech EU.

Zároveň musím podtrhnout, že Evropská unie je i základním rámcem pro realizaci naší zahraniční politiky.  Ani po patnácti letech členství toto není bohužel součástí naší DNA. Rád bych tedy apeloval i na ambasády mimo EU nejen co do kontinuálního sledování agend důležitých pro Unii, ale i ve smyslu aktivnější komunikace s Delegacemi EU v místě Vašeho působení, sdílení poznatků vztahujících se k teritoriu a hledání průniků mezi našimi a unijními aktivitami.

Měli bychom se ve všech kontextech a ve všech teritoriích aktivně podílet na formulování unijních pozic, na přípravě dokumentů či jakýchkoliv návrhů, snažit se být vždy součástí jádra vnitro-unijních konzultací a celkové spolupráce. To považuji za zásadní i pro plnění toho, co si vytkla Strategická agenda EU na nedávném summitu v Sibiu.

Výzvu představují rovněž přípravy na naše předsednictví v Radě EU v roce 2022. V současné době stále jednáme o jeho personálním a finančním zajištění. V příštím roce se ovšem musíme posunout do roviny programové, kdy začneme debatu o konkrétních cílech a prioritách, které chceme s naším předsednictvím spojit.

Klíčovou prioritou pro nás budou v příštím roce aktivity k zajištění bezpečnosti České republiky. V Unii budeme nadále podporovat rozvoj Společné bezpečnostní a obranné politiky tak, aby byla koherentní s našimi aliančními závazky a směřovala k posílení evropského pilíře transatlantické obrany. Nadále budeme podporovat užší spolupráci Unie a Aliance.

V alianční rovině pak především naplňování oněch známých 3C: „cash, capabilities, commitments“. Tedy zvyšování obranných výdajů v souladu s vládním plánem, další rozvoj schopností a angažmá v aliančních misích.

Je třeba zde zdůraznit, že nás dnes neohrožují jen konvenční hrozby. Stále větší nebezpečí představují zejména kybernetické útoky na naši infrastrukturu, ale také cílené šíření dezinformací v našem veřejném prostoru. Premiér již zmínil proběhlou konferenci k bezpečnosti sítí 5. generace. Na ní jsme intenzivně spolupracovali s našimi partnery. To nám myslím dává kredibilitu a dobrou startovací pozici pro aktivity jak v rámci hlavních mezinárodních organizací, tak k posilování bilaterální spolupráce s klíčovými partnery – např. vybranými členskými státy EU, Spojenými státy, Korejskou republikou či Izraelem.

Z hlediska naší středoevropské agendy bude základní ambicí úspěšné zvládnutí předsednictví ve Visegrádské skupině. Osobně bych si přál, aby se nám podařilo dosáhnout toho, že Visegrád bude hrát během tohoto období v Evropě pozitivní a konstruktivní roli. Náš Visegrádský vektor bychom ale minimálně měli doplnit – a doplňujeme – rozvojem strategického dialogu s Německem a posilováním vztahů s Rakouskem jak bilaterálně, tak ve Slavkovském formátu.

V předchozí debatě se pan premiér dotkl otázek kolem brexitu a jsem přesvědčen, že brexit zůstává výzvou i pro nadcházející období. Bohužel, po výměně vedení Konzervativní strany se scénář odchodu Spojeného království bez dohody zdá reálnější než kdykoli dříve. V případě, že se naplní, je naším základním imperativem zajistit pomoc a ochranu našim občanům v Británii. V návaznosti na to pak potřebujeme jednání jak o bilaterálním rámci budoucí spolupráce, tak o budoucím nastavení vztahů s Evropskou unií. Je klíčové, aby Británie úzce spolupracovala s naším evropským prostorem.

Kontinuální výzvou pro nás zůstane v příštím roce sousedství Evropské unie – a to jak jihovýchodní, tak východní, tak jižní. Naše podpora procesu rozšíření je pevná, budeme trvat na zahájení přístupových rozhovorů i s oběma zbývajícími zeměmi, jakmile splní stanovené podmínky. Politická podpora zůstane doplněna našimi programy transformační a rozvojové spolupráce pro vybrané státy regionu. Podzim letošního roku by měl přinést nové impulsy i v tomto směru.

Východní partnerství bude hlavním rámcem pro naši politiku směrem na východ. Zvláštní pozornost budeme nadále věnovat Ukrajině a podpoře její obnovy a procesu transformace k plnohodnotné demokracii. Ve vztahu k Rusku pak budeme postupovat v souladu s politikou Evropské unie a Severoatlantické aliance. Na tvorbě politik těchto organizací se samozřejmě budeme s využitím své expertízy podílet.

Jižní sousedství vnímám šířeji než v čistě geografickém smyslu. Afrika dle mého soudu představuje pro Evropu, a tedy i pro nás, v tuto chvíli, jednu z nejdůležitějších výzev budoucnosti. Naše přemýšlení o ní je mnohovrstevné a nelze je redukovat pouze na migrační otázky: od aktualizace teritoriální strategie, přes již zmiňovaný program pomoci zemím původu a tranzitu migrace, po kroky jako je otevření ambasády v Bamaku či analýzy možných dopadů klimatických změn v jižním sousedství Unie a implikace, které pro nás toto bude mít. Mimochodem, tomuto tématu bych se chtěl věnovat v rámci své nadcházející cesty do New Yorku koncem září.

Samostatným úkolem pro nadcházející období bude naplňování nové Koncepce zahraniční prezentace České republiky, která bude dnes předložena vládě. Budeme na její implementaci spolupracovat s příslušnými rezorty a agenturami.

Nakonec mi dovolte zastavit se u hlavních globálních výzev, na jejichž řešení bychom měli mít ambici se podílet. A byl bych rád, aby i bilaterální úřady promyslely, jakým způsobem tato témata promítnout do svých aktivit.

Především jde o naplňování Agendy 2030, tedy o globální plán k zajištění udržitelného rozvoje naší planety. Jak jsem již zmínil, Česko je v této oblasti premiantem, měli bychom tedy být schopni naši expertízu náležitě zúročit, ať již v rámci rozvojové spolupráce, malých lokálních projektů či dalších nástrojů, které máme k dispozici.

S udržitelným rozvojem úzce souvisí problematika změny klimatu. Ačkoli toto téma v naší debatě zatím příliš nerezonovalo, nemůžeme se tvářit, že se nás netýká. Naopak, musíme se mu začít aktivně a přitom racionálně věnovat, jak zde již padlo. Za měsíc proběhne v New Yorku klimatický summit, kde budou šéfové vlád diskutovat o opatřeních, která je nutné přijmout. Měli bychom se zamýšlet, jak globální trendy v boji s klimatickými změnami proměnit také v příležitost a komparativní výhodu pro Česko.

Nakonec bych rád zmínil zájem o udržení efektivního multilateralismu. Jak jsem předeslal, multilateralismus není samospasitelný a není to cíl sám o sobě, ale je nejlepší formou k řešení velkých otázek, dotýkajících se bytostně všech, včetně nás. Měli bychom vyvinout maximální úsilí k zajištění funkčnosti mezinárodních organizací a mechanismů jimi nastavených a snažit se také o jejich reformu. Jako příklad mohu uvést Světovou obchodní organizaci (WTO). Česko má zájem na její modernizaci tak, aby odpovídala změnám v globální ekonomice, na narovnání pravidel vůči zemím, které již dnes evidentně nelze považovat za rozvojové, stejně jako na odblokování mechanismů určených k narovnávání sporů.

Dámy a pánové, zmínil jsem v úvodu, že letošní poradu jsme pojali více pracovně. Proto jsme také omezili počet externích hostů. Tematické panely jsme strukturovali dle pilířů Koncepce zahraniční politiky, a uslyšíte v nich podrobněji o našich plánech a prioritách. Samozřejmě jsem se v úvodním projevu nemohl z časových důvodů dotknout všeho, co si zasluhuje pozornost. Nicméně věřím, že v průběhu týdne bude dost prostoru.

Kromě toho jsme Vás požádali o přípravu strategických výhledů. Cílem je poskytnout Vám prostor pro strategické zamyšlení, a Vaši vizi a nápady prodiskutovat s řídícími odbory v ústředí během teritoriálních porad. Ty by Vám měly poskytnout korektiv a obecná vodítka pro daný region, pro danou relaci. Obecnou zpětnou vazbu Vám podají rovněž kolegové z Odboru zahraničně-politických analýz a plánování. To, co jsme chtěli, je rovněž Vás motivovat k tomu, abyste se zamysleli nad tématy, která v ústředí pokládáme za důležitá, ale které by Vás možná nenapadlo promítnout do Vašich aktivit. Věřím, že bude prostor to řádně prodiskutovat během příslušných částí letošní porady.

Jelikož kvůli své účasti na Gymnichu nebudu moci poradu uzavřít, požádal jsem své dva nové politické náměstky – Radka Hlaváčka a Anitu Grmelovou – aby se zakončení porady ujali mým jménem. To jim dá zároveň příležitost, aby stručně představili vizi svého působení na MZV.

Dámy a pánové, podobně jako mí předchůdci bych Vám na závěr rád poděkoval za pracovní nasazení ve službách České republiky, mnohdy ve velmi obtížných podmínkách – ať už politických, bezpečnostních, klimatických či jiných. Vím, že úkolů před námi je mnoho, ale osobně raději vidím sklenici napůl plnou než napůl prázdnou. Proto věřím, že v roce 2020 společnými silami zvládneme naplnit zbývající polovinu, nebo aspoň zvýšit stav hladiny.

Zároveň bych rád apeloval na udržení vysoké míry profesionality a erudice, a to jak vůči zahraničním partnerům, tak vůči všem zaměstnancům v rámci Vámi řízených úřadů. Profesionalita a vysoká úroveň naší diplomatické služby je tou nejlepší vizitkou pro naši zemi.

Dovolte mi, abych Vám popřál pro plnění Vašich úkolů v průběhu nadcházejícího roku mnoho štěstí, energie a úspěchů.