HN: Můžete vysvětlit, proč tento týden vláda vyřadila ze soutěže o České aerolinie Aeroflot?

Jest to ruský státní podnik a - s odpuštěním - všechny poznatky hovoří pro to, že takové společnosti nečiní rozdílu mezi zájmy obchodními, zájmy politickými a zájmy tajných služeb. Za komunismu byla v Rusku jakžtakž oddělena tajná služba a strana; dnes bohužel odchovanci tajných služeb už ani nemají protiváhu strany.

A to jste nevěděli od počátku?

Věci mají svůj postup: uchazeči mají podat nabídku, naše služby je mají prověřit. Vskutku jsem nečekal, že by v tajné zprávě pro vládu a poslance byl nejhorší hřích Aeroflotu toliko ten, že letušky občas spí s piloty.

HN: Překvapil vás něčím od svého nástupu ruský prezident Medveděv?

Ne moc. Jeví se mi jako hodný policajt, který vhodně doplňuje zlého.

HN: Emancipuje se od svého předchůdce Vladimira Putina?

Bylo by psychologicky pochopitelné, kdyby se ten, kdo sedí v Kremlu, postupem času rád zbavil poručníka. Jak známo z českých dějin, i Záviš z Falkenštejna byl nakonec popraven na louce před Hlubokou. Ale že by byl pan Medveděv už v pozici Václava II., to věru nepozoruji. Pro mě je podstatné, že zatím prezident i premiér postupují ve shodě.

HN: Dá se dnešní Rusko srovnat s nějakou starší etapou ruských dějin?

Mírně. V ruských dějinách se posledních dvě stě let střídala období tvrdých a liberálních carů. Vzpomeňte na přísného Mikuláše I., který byl - přiznejme - velice úspěšný: rozšířil ruskou říši o území ve Střední Asii, jaká pak Rusko ztratilo až v 90. letech. Bylo to období pevného, vojenského Ruska. To skončilo krymskou válkou a nastoupil jeho syn, oblíbený Alexandr II., který osvobodil sedláky z nevolnictví. Ten byl ovšem zavražděn a přišly tvrdé diktatury Alexandra III. a Mikuláše II.

Putina stále vidím spíše jako Mikuláše I.: velikost Ruska je mu hlavním cílem.

HN: Nejtěžší otázka mezinárodní politiky - je možné, že Izrael preventivně zaútočí na íránská jaderná zařízení, aby zastavil možnou výrobu bomby?

Blízký východ je bečka se střelným prachem, to zajisté. Ale myslím, že válka hrozí méně než před rokem. Díky nástupu nové americké vlády, která zřejmě hledá cestu k řádnému jednání s Íránem.

HN: Izrael má ale z jaderného Íránu strach. Co když se nová Netanjahuova vláda rozhodne zajistit národní bezpečnost i bez Ameriky?

Netanjahu se stal trochu zajatcem vlastních velkých slov. Znám ho jako velice bystrého člověka, jemuž ale jistý populismus není zcela cizí. Několikrát v životě docela zdárně otočil a začal dělat úplně jinou politiku. Myslím, že Netanjahu je pragmatik. Z takových strach nemám.

HN: Jsou i Íránci pragmatici, s nimiž se dá o jaderném programu jednat, nebo fanatici, jaké je nutno zastavit?

Íránci se přese všechno zdají býti spíše opatrní. Nejsou svatí, podporují Hizballáh a Hamás, ale jak známo, sami žádnou válku nezačali. Jsem toho názoru, že jednání stojí Americe za pokus.

HN: Můžete potvrdit spekulace, že s ministrem financí Kalouskem chystáte založení nové strany?

Nejsem velký spolkař; i členem ODA jsem se stal jen proto, že mě přemluvil tehdejší předseda Michael Žantovský. Mám velké pochyby, zda jde zakládat politické strany v normálních dobách.

Vznikají po převratech jako u nás po roce 1918 nebo 1989. Nebo když celý politický systém zkrachuje - jako když v Itálii kvůli nadměrné korupci zesnula křesťanská demokracie a přišel pan Berlusconi. Jinak jsou strany jako dobré boty: lidé se jich drží, dokud se nerozpadnou. V České republice je politická krize. Že by ztroskotal systém, o tom ještě nejsem úplně přesvědčen.

HN: Ale neuvolňuje se prostor pro další liberální nebo konzervativní stranu?

Obávám se, že ve střední Evropě není dosti liberálů. Kdysi se o liberální stranu pokoušela v Rakousku jistá politička a žádala mě o podporu. Říkal jsem: Madam, považuji za nadějnější, že bych v Alpách založil banánovou plantáž než v Rakousku liberální stranu.

Pokud jde o české konzervativce, obávám se, že ti by se všichni pohodlně vešli do této jediné kavárny. V kontinentální Evropě vyšly všechny konzervativní strany z myšlenky legitimity, úcty k zákonu. My ale máme vztah k zákonu a právu asi takový, jako mají v Perlovce k panenství.

HN: Dobře, ale pokud vývoj směřuje k tomu, že by se po předčasných volbách do sněmovny dostali jen ODS, ČSSD a komunisté...

To je jediný důvod, proč o nové straně uvažovat. Proti dvěma velkým stranám na levici by mohla zbýt jen ODS. I ta historicky navazuje spíš na národní socialisty - a ani největší obhájci by Edvarda Beneše nenazvali pravicovým politikem - a na dědictví národních demokratů Karla Kramáře. Národní demokraté, to jsou takoví zubři české politiky, chráněná odrůda.

Lidovci jsou rozpolceni a zelení pokračují ve velké tradici české politiky po roce 1989, podle níž zde strany nekončí porážkou, ale sebevraždou. Ve volbách do Evropského parlamentu se cítím zavázán je podpořit a uvidíme, zdali se je podaří zachránit. Jinak by platil argument, že by tu mohla být strana typu ODA pro ty, kdo nechtějí volit ani levici, ani ODS.

HN: Ještě jednou - chtěl byste takovou stranu s Kalouskem založit?

Mám Kalouska rád. Stejně jako já cítí komickou stránku české politiky. Je to zdaleka nejlepší ministr: když každý týden zasedá vláda, říká nejrozumnější věci a je nejlépe připraven. Samozřejmě: bezvadný byl Saša Vondra, nesl asi největší tíhu celého předsednictví, a celou dobu je nedoceňován Petr Nečas, poctivý pracant, schopný překonat původní ódéesácké instinkty - na sociální problémy, byly-li tíživé, opravdu nezapomínal...

Ale na vaši otázku: přiznávám, že po letech ministrování se cítím izolovaný, nevím, co si lidé myslí. Potřebuji se dát zdravotně do rychtyku a vyslechnout si lidi.

HN: Dozvěděl jste se o sobě v úřadu něco nového?

Že v nouzi jsem dokonce schopen i pracovat.

HN: Lichotilo vám, když jste vycházel druhý v průzkumech popularity?

Je to zajisté hezké. Jenže díky tomu, co jsem v životě zažil, mám vůči popularitě ohromnou skepsi. Můj otec byl na konci války v kraji velice oblíben. A už v roce 1948 ho lidé, kteří ho předtím měli tak rádi, nechtěli zdravit na ulici.

Mně samému v 80. letech v Rakousku někteří navrhovali kandidaturu na prezidenta. Teď jsem tam málem vlastizrádce, rodina mi potvrdila, že jsme v Rakousku opravdu neoblíbeni. Do tváře mi to nikdo neřekl, ale slyší to můj syn, moje žena, známí.

HN: Proč?

Už proto, že jsem vůbec nastoupil do pražské vlády. Nesmíte zapomenout, že v průzkumech dlouhodobě vycházeli v Rakousku jako nejméně oblíbený národ právě Češi. Nu a pak proto, že jsem se zastal Temelína, místo abych tam položil výbušninu.

HN: Ironií osudu před vámi Václav Klaus varoval právě kvůli vašim vazbám na Rakousko... Jak se potom vaše vztahy vyvinuly?

Byly povětšinou zdvořilé a korektní. Staromódně si myslím, že se hlava státu má ctít.

HN: Sblížili jste se i osobně v nějakém momentu, třeba na zahraniční cestě?

Myslím, že on o to nestál a já se nebudu nahoře lísat.

HN: Bude vám po odchodu z vlády něco chybět?

Ano... Modrý maják...

HN: K čemu majáček? Nemůžete prostě vyjíždět včas?

Ale zajisté. Jen někdy čekáte na jednání vlády jak na trní, kdy přijde na řadu váš materiál, nebo musíte setrvat, aby zůstal minimální počet ministrů nutných k hlasování. A zatím se do Černínského paláce blíží ministr zahraničí Tramtárie a vy ho nesmíte nechat podupávat na chodbě, sic byste způsobili diplomatický trapas a urážku. V takové chvíli jsem byl za majáček vděčný.

HN: Nepřispívá to taky trochu ke zblbnutí z funkce?

To nemohu popříti. Ale pokud některý ministr popírá, že bude postrádat majáček, tak lže.