Obrázky jsou záminkou
09.02.2006 / 11:32 | Aktualizováno:
Článek ministra Svobody uveřejněný v Mladé frontě DNES dne 9.2.2006.
Obrázky jsou záminkou
Článek ministra Svobody uveřejněný v Mladé frontě DNES dne
9.2.2006.
Zdánlivě spontánní protesty jsou chladně připravené a
zorganizované
Jen málokdy se stává, aby několik karikatur v novinách
vyvolalo bouři lidových nepokojů. Od 19. století patří novinová
karikatura k běžným součástem politiky v demokratických státech a
za její užívání se netrestá a karikovaným subjektům ve srovnání s
obsahem textů ani příliš nevadí. Někdy je dokonce ctí být karikován
-jako je tomu u postaviček v americkém seriálu o rodině Simpsonů,
kde čas od času můžeme vidět v kreslené podobě hvězdy politického a
kulturního světa. Podíváme-li se do novin z doby Rakousko-Uherska,
zjistíme, že situace nebyla tenkrát příliš odlišná od dnešní doby.
Je tedy dnešní humbuk znamením, že éře svobodně prezentovaných
novinových karikatur odzvonilo? Upřímně doufám, že nikoli.
Je pravda, že karikatury s náboženskými motivy, které
prolétly v uplynulých týdnech Evropou, jsou přinejmenším nevkusné.
Urážet karikaturou Boha nebo některý posvátný symbol, ať už
křesťanský, židovský nebo muslimský, znamená současně urážku
vyznavačů těchto náboženství. A to není správné. Je to něco úplně
jiného než karikovat politika či populární osobnost, která svou
činností většinou nese svou kůži na trh a počítá s "vedlejšími
efekty". Na rozdíl od obyčejného křesťana či muslima, který si
urážku své víry nijak nezaslouží. Proto byla asi valná část
věřících oněmi dánskými karikaturami znechucena - už proto, že se
obracely proti různým náboženstvím, nikoli jen proti islámu.
Otázkou však je, zda je současný povyk v muslimském prostředí
skutečně vyvolán otištěním uvedených karikatur. Poprvé se tyto
obrázky objevily na veřejnosti vloni v září. Že by si muslimové
všimli těchto kreseb až nyní? To sotva. Spíše šlo někomu o vhodnou
záminku k vyvolání protizápadních nepokojů. Není divu - vždyť o
záminky je dnes nouze. Svědčí o tom i fakt, že jako motiv pro
demonstrace může dnes sloužit i rozlévání polévky z vepřového masa
bezdomovcům (prý jde o protimuslimskou provokaci, neboť vepřové
maso je v islámu zakázané). Že jsou v muslimském světě křesťanské
symboly, cizí vlajky či státní znaky bezostyšně hanobeny až k
neuvěření, nikomu (bohužel ani mnoha evropským křesťanům) nevadí.
Na urážky křesťanství a islámu jako by byl dvojí metr...
Jsme tedy svědky střetu civilizací, o němž píše Samuel
Huntington ve svém bestselleru? Prozatím o tom nejsem přesvědčen.
Masové protesty jsou přes svůj zdánlivě spontánní charakter chladně
připravené a zorganizované. Skupiny, které za nimi stojí, nejsou
příliš početné, ovšem dovedou zapůsobit na publikum, které je často
odkázáno na zprávy podávané z druhé ruky.
Mnozí lidé, kteří často ani nevědí, co se vlastně stalo, si
pak rádi zajdou také zademonstrovat a zarabovat. Skutečnou nenávist
vůči Západu a křesťanské civilizaci má však jen malá skupina
muslimů. Ostatní jeví spíše běžnou rezervovanost, která je vlastní
příslušníkům každé civilizace při setkání s něčím cizím.
To, že k protestům došlo, lze tedy vysvětlit. Co je však
zarážející, je nečinnost některých vlád a politických reprezentací.
Při početných armádách a policejních sborech v Sýrii i Libanonu je
důvodem k vážnému zamyšlení, že tamní vlády nedokázaly zabránit tak
neslýchanému činu, jakým bylo vypálení zastupitelských úřadů. Jak
mohlo být dopuštěno, aby dav vnikl na výsostné území cizího státu?
Něco takového nemá v demokratickém světě obdoby. Neumím si
představit, že by v Evropě bylo vypáleno velvyslanectví některé
arabské země.
Za vydání karikatur v dánském tisku samozřejmě nemůže tamní
vláda. Nemohou za to ani Dánové, a už vůbec ne jiné evropské
národy. Uvedené karikatury považuji za nevkusné. Stejně nevkusné by
byly i karikatury nemocných či postižených. Přesto musí mít noviny
právo rozhodovat, zda je tisknout, a tím nést za jejich zveřejnění
odpovědnost. Evropa se musí semknout a jasně vyjádřit své odhodlání
toto právo uhájit za každou cenu. Proto budu naléhat, aby Evropská
unie vydala do zahraničí zřetelný signál, že nehodlá nečinně
přihlížet vypalování svých ambasád a vyhrožování svým národům.
Ať již jsou důvody bouří v muslimských státech jakékoliv,
musí tamní vlády zajistit bezpečnost diplomatických misí a
dodržování práva. Stejně jako to dělají všechny ostatní
(netotalitní) státy světa.