Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Biomasa spasí zemědělce

 

Rozhovor redaktora Pavla Matochy s ministrem Vondrou v týdeníku Euro ze dne 20. 11. 2006

Biomasa spasí zemědělce
Při výrobě elektřiny je podle ministra zahraničí třeba vsadit na jádro a uhlí
ALEXANDR VONDRA

Bezpečnostní rada státu vzala 17. října na vědomí dokument Energetická bezpečnost a zřízení odborné skupiny pro energetickou bezpečnost. Zároveň uložila ministrovi zahraničí, který je zároveň předsedou Výboru pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky, připravit do konce listopadu materiál popisující současný stav a rizika spojená se zajištěním energetické bezpečnosti České republiky. Ministr zahraničí Alexandr Vondra věnuje tomuto tématu mnohem více pozornosti než jeho předchůdci.

* EURO: Co je uvedeno v dokumentu o energetické bezpečnosti, který Bezpečnostní rada státu vzala na vědomí na svém říjnovém zasedání?

VONDRA: V zásadě nic nového. Je to souhrn informací o diskusích a problémech v oblasti energetické bezpečnosti. Cílem bylo dosáhnout toho, aby se Bezpečnostní rada státu problémem energetické bezpečnosti vůbec zabývala, protože to dosud nečinila. Závěrem bylo, že je třeba předložit ucelený materiál, který pojedná otázku energetické bezpečnosti České republiky v celé šíři. Tento materiál nyní připravuje ministerstvo zahraničních věcí a má ho na starost Václav Bartuška.

* EURO: Sousloví energetická bezpečnost je teď velmi populární. Co pod ním konkrétně rozumíte?

VONDRA: Západní civilizace je závislá na energetických dodávkách a jakékoli jejich přerušení může vyvolat vážnější krizi než mnoho jiných standardních bezpečnostních hrozeb, kterými se desetiletí zabýváme. Dále se navíc prohlubuje závislost Západu na regionech, které disponují zdroji ropy a zemního plynu, a zvlášť Evropa může být kvůli tomu v budoucnosti vydíratelná. Většina energetických surovin se nachází v oblastech s větší či menší mírou bezpečnostní rizikovosti. Náš kontinent není připraven dát na tento problém společnou odpověď, neexistuje ani žádná společná evropská energetická politika. Evropa po celá devadesátá léta dávala prioritu ekonomickým a ekologickým hlediskům ve vztahu k energetice. Bezpečnostní hlediska byla hrubě zanedbána. Blackouty v západní Evropě a potíže s dodávkami plynu na Ukrajině a v Gruzii jsou vážným varováním a neměly by nás nechat chladnými.

* EURO: Jak by na to měla reagovat Česká republika?

VONDRA: Energetická koncepce Česká republiky sice nežila v prostředí naivních evropských představ první poloviny devadesátých let, ale přesto je třeba se na ni znovu podívat. Máme tři úkoly. Za prvé musíme zajistit sektorální diverzifikaci energetického mixu. Nemůžeme se dostat do situace, kdy bude prohlubována závislost jenom na jedné surovině, například plynu. Za druhé si musíme snažit zajistit maximální možnou geografickou diverzifikaci dodávek. Neměli bychom být závislí v dodávkách na jedné zemi. A za třetí by stálo za to tlačit na Evropu, aby se přestala zabývat věcmi, jako je harmonizace daně z piva, a místo toho těsněji spolupracovala v energetice. V tom jsme všichni na jedné lodi. Společným postupem totiž můžeme dosáhnout výrazně více, než když budeme hrát jenom sami za sebe. Společně jsme velkým a silným zákazníkem.

* EURO: Zabývejme se problémem energetické bezpečnosti konkrétně. Jak budeme pokrývat narůstající poptávku po elektrické energii v České republice?

VONDRA: Blackouty ukazují, že na čistě alternativní zdroje typu větrníků sázet nemůžeme. Elektřina se nedá skladovat, klimatické změny se moc jistě předvídat nedají a výkyvy v dodávkách mohou způsobit celému systému vážné problémy. V České republice bychom rozhodně neměli rezignovat na výrobu elektřiny z tradičních zdrojů, jako jsou jádro či uhlí. Pokud jde o uhlí, Evropa ještě nějaké zásoby má. A pokud jde o jádro, v tom je diverzita velmi jednoduchá. Musíme se držet konzervativního přístupu. Ekologové mají pravdu, že je třeba hledat úspory a alternativní zdroje, ale pokud jde o čistou výrobu elektřiny, nespasí nás to, v ní musíme sázet na jádro a uhlí.

* EURO: Budete tedy prosazovat, aby byl postaven další blok Jaderné elektrárny Temelín?

VONDRA: Můj osobní názor je, že se v budoucnu nevyhneme výstavbě nové jaderné elektrárny. Takové rozhodnutí ale musí udělat vláda, která dostane důvěru Parlamentu. Nicméně nemůžeme je odkládat o dalších pět let, počty jsou jasné.

* EURO: Druhým zdrojem elektřiny pro příštích pár desetiletí může být naše uhlí, nacházející se za těžebními limity. Jste pro jeho vytěžení?

VONDRA: Uhlí tam je a nemám apriorně negativní stanovisko k tomu, abychom ho někdy v budoucnu vytěžili. Je však důležité to dělat tak, aby byla chráněna práva lidí, kteří v té oblasti žijí. Nejsme už v dobách komunismu, kdy vláda rozhodla, a přijely bagry, které lidem zbouraly střechu nad hlavou. Těžba uhlí je byznysem konkrétních soukromých firem, které se prostě musejí nějak dohodnout s lidmi, kteří žijí na území, kde by ony rády dolovaly.

* EURO: Máme ale již patnáct let přijatou politickou deklaraci, usnesení vlády o tom, že uhlí za územními limity se těžit nebude. Není tedy také třeba, aby se k tomu otevřeně postavili i politici a toto rozhodnutí změnili?

VONDRA: Rozhodnutí vlády Petra Pitharta z roku 1991 není ničím, co by bylo vytesáno do žuly a nedalo se s tím pohnout. Nikdo přece nemůže očekávat, že bychom v budoucnu nevyužili surovinu, kterou potřebujeme a kterou v zemi máme. Otázkou tedy jen je, kdy takové rozhodnutí bude učiněno a jak bude učiněno. Tato odstupující vláda bez důvěry to udělat nemůže.

* EURO: Které z alternativních energetických zdrojů by měl český stát podporovat?

VONDRA: Z alternativních zdrojů nejsou pro nás třeba moc vhodné větrníky, zato můžeme hojně využívat například spalování biomasy. To se ostatně může stát i velkou šancí pro naše zemědělství, aby se udrželo nad vodou. Také zde máme oblasti, třeba kolem Českého středohoří, ve kterých je možné vyrábět teplo z geotermální energie. To bychom měli více podporovat. Výrobců zařízení, která dokážou geotermální teplo z menších hloubek konvertovat do vytápění obydlí, je již dost. Ale byznys jim tu ani zdaleka nekvete tak hodně jako v jiných západních zemích, protože státní dotace jsou nejisté. Druhou ekologickou oblastí jsou energetické úspory. Existuje prostor k větší motivaci lidí, aby například ve stavební činnosti volili postupy, které budou teplo v domě více šetřit.

.