Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Mamutem nebudu

 

Rozhovor redaktorky Renaty Kalenské s ministrem Vondrou v Magazínu Lidových novin ze dne 15. 9. 2006

Mamutem nebudu

Nový šéf diplomacie Alexandr Vondra o těžkých obdobích, svých ambicích, nafukujícím se Paroubkovi a jedné tragické nehodě

Rozhovory s Alexandrem Vondrou (45) bývaly příjemné. Zpravidla se odehrávaly u něj na chalupě v malé vesničce Hvězda. Grilování, káva, cigarety, slunce, to je lákavější nabídka, než sedět v poslanecké sněmovně či na některém z ministerstev a u konferenčního stolku ze sebe potit otázky. Jenže Vondra se před necelými dvěma týdny stal ministrem zahraničí. Naštěstí nás netahal do Černínského paláce, zvolil kompromisní řešení. S bývalým topičem a mluvčím Charty 77 jsme se sešli v kavárně. Někdejší blízký spolupracovník Václava Havla, který mu po převratu radil mu v zahraniční politice, ji dnes sám vytváří. S Havlovými politickými oponenty - občanskými demokraty. Sice je šéfem diplomacie (je otázkou, na jak dlouho), ale svůj hurónský smích nijak netlumí. Rozléhá se po celé kavárně. Personál se chápavě usmívá.

* Gratuluji ke jmenování. Jen jestli to není na dva měsíce, na brigádu, jak psala některá média.

Pochybovačům někdy v legraci tvrdím, že s tou dočasností to není tak jisté. Žertem říkám, že sem kdysi dočasně vstoupila vojska, a pak tady vydržela dvacet let. Nechci vládu v žádném případě přirovnávat k těmto vojskům, ale každopádně budeme pracovat s plným nasazením a ne jako brigádníci.

* Se vstupem do politiky jste vždycky váhal. Co tak najednou? Skutečně je to pro vás jen to dobrodružství, jak jste řekl v médiích? Nebo jste si prostě řekl: "Sašo, je ti pětačtyřicet, přestaň blbnout, začni dělat kariéru?"

Pro vstup do politiky jsem se rozhodl vloni v létě. Deska se mnozí zabývají tím, co je mezi mnou a Jiřím Paroubkem. Já jsem ho tehdy neznal. Ale citlivě jsem vnímal jeho vstup do politiky. Pro mě to byl varující signál. První krok, který on učinil, se váže k Czech Teku. Sám technař nejsem, už jsem starší člověk. Ale bylo to poprvé po listopadu 1989, kdy se politik rozhodl použít obušky ke zvýšení vlastního ratingu. Jen proto, aby se v době okurkové sezony ukázal jako silný lídr. V tu chvíli jsem si řekl: "Pozor, tohle je nebezpečná hra." Tehdy ve mně dozrálo přesvědčení, že jsou věci, ke kterým já nechci mlčet.

* Nástup Paroubka byl tedy po letech váhání spouštěcí moment?

Prostě jsem se do toho rozhodl znovu jít v momentě, kdy se v rámci politického boje, který je přirozený a legitimní - žádná volební kampaň na světě se nevede v rukavičkách -začaly používat metody, které si ještě pamatujeme z dob StB.

* Překvapily vás některé konkrétní praktiky, které se v dnešní politice používají?

Ale no tak samozřejmě! Teď kupříkladu kandiduji do senátu na Litoměřicku a Slánsku a jsem vlastně jediný ministr této vlády, který se o mandát v podzimních volbách uchází. A samozřejmě jsem z tohoto důvodu terčem opozice od prvního dne jmenování vlády. Na ministra zahraničí se ale takhle nikdy neútočilo, protože přece jenom je v zájmu malého státu z těchto útoků vyjmout právě zahraniční politiku. Já si nestěžuji, na tlak jsem zvyklý. Ale musím říct, že některé ty metody jsou za rámcem vkusu i obecně akceptovaných pravidel politické hry.

* Můžete popsat konkrétní příklad?

Podívejte, třeba hned tento (minulý - pozn. red.) týden je v naší zemi na soukromé návštěvě čínský ministr obrany. Je to skutečně soukromá návštěva, která nebyla oznámena na ministerstvu zahraničí. Snad se ani neuskutečňuje v Praze, ale někde v Karlových Varech. A najednou, den předtím, než jsem měl vystoupit o víkendu v televizi, se Prahou šíří informace, že tu bude čínský ministr obrany a já že ho nechci přijmout. Prostě někdo chce dokumentovat, že Vondra se příliš drží západního směřování zahraniční politiky, tak na něj nachystáme past.

* Tu past chystá Jiří Paroubek?

To já nevím, to vám tady nikdo neřekne. Třeba v pondělí, pár hodin před jmenováním vlády, jsem byl pozván do internetového serveru aktualne.cz, abych odpovídal v online diskusi. A v momentě, kdy jsem na ty otázky začal odpovídat, tak Jiří Paroubek dával na " flash" v České tiskové kanceláři oznámení, že na čtvrtou hodinu odpolední po jmenování nové vlády svolává tiskovou konferenci, na které se chce vyjádřit k výrokům Saši Vondry na aktualne.cz, týkajícím se protiraketových základen. Toto jeho oznámení přišlo prakticky ve stejný moment, kdy já jsem ty výroky teprve činil na internetu. A mimochodem, když jsem si v redakci sedl k počítači, přišla záplava tří set otázek na rakety. Na nic jiného.

* Naznačujete, že si Paroubek diskusi na zmíněném serveru objednal, aby mohl ihned po jmenování vlády přejít do konfrontace?

Pro mě z toho vyplývá, že politika je skutečně jenom taková hra, kdy jeden tábor chystá na druhý tábor nějakou past, do které má protivník spadnout jako mamut. Úplně se z toho vytrácí to, o co by v politice mělo jít. Tedy co chceme udělat pro to, aby se v této zemi měli lidi líp.

* Upozornil jste, že na aktualne.cz přišly dotazy v drtivé většině na protiraketové základny. Třeba to ale lidi opravdu tak zajímá.

V rámci své kampaně cestuju po městech a po venkově, a i když jsou základny téma aktuální, zdaleka ne dominantní. Lidé se zajímají, kdy budou k dispozici veřejné rozpočty na to, aby se daly stavět kanalizace, vodovody a plynovody. Základny nejsou tím, čím lidé žijí.

* Je tady víc politiků, kteří podle vás mají estébácké manýry?

Tohle je potřeba říct natvrdo. Má je pan poslanec Paroubek. Je daleko vpředu a nikoho za ním dlouho nevidím. Víte, já z něj mám pocit, že se nafukuje, nafukuje, nafukuje, a jednoho dne prostě musí prasknout.

* Nečeká vás teď těžké období? Ministrování, zabydlování se na úřadě, do toho předvolební senátní kampaň… Dá se to vůbec stihnout?

Bude to asi jedno z nejtěžších období v mém životě. Ale já mám rád těžká období. Když si lehnu a nic nedělám, tak mě jen začnou bolet staré rány. Já musím pracovat, abych na ty staré rány nemyslel.

* Jaké staré rány?

S plným nasazením dělám už posledních dvacet let. Když jsem někdy po summitu NATO odešel z veřejné činnosti, naplánoval jsem si, že na rok vysadím, něco napíšu… A pokud má někdo takovou zkušenost, ví, že jak najednou začne odpočívat, tak teprve v tom odpočinku se objeví jakási únava a trvá to dlouho, než se z toho člověk vzpamatuje. Čili práce je skutečně způsob, jak překonat bolest a únavu.

* Co na váš pracovní adrenalin říká rodina?

Je zvyklá, vycvičená. Poslední tři roky jsem byl s nimi hodně, jsem v zásadě rád, že jsem ještě chytil děti v období, kdy s nimi byla trošku radost. Dvě starší jsou už ve stadiu, kdy rodiče tolik nepotřebují…

* Myslím, že patnáct a třináct let?

Ano. Ta nejmenší je desetiletá. Prostě jsem vděčný za to, že poslední tři roky jsem na ně měl víc času než těch deset let předtím. Moje děti vědí, že když táta do něčeho jde, nedá se zastavit.

* Co vaše děti zajímá?

Vojta je skvělej v práci s počítačem. Do senátní kampaně mi teď třeba navrhoval webovou stránku a až doposud ji spravoval. Teď nastoupil na gympl, takže už to asi sám zvládat nebude. Prostřední dcera Anka má svůj vlastní svět. Myslím, že si taky nachází svoje místo na slunci. No a ta nejmenší, Maruška, je strašně prima. Je energická, mám pocit, že zvládne každou nepohodu.

* Takže máte bezproblémové děti?

Ony si prošly svým. Marušce dělali docela těžkou operaci, protože jedna noha jí rostla pomaleji, než druhá. Vojtu zas porazila tramvaj, když jsme se vrátili z Ameriky. Museli ho dávat dohromady. Prožily si svoje a myslím, že je to zocelilo.

* Vaše žena vyučuje, zároveň začala studovat vysokou školu…

Moje žena učí na Základní škole v Londýnské, mají tam alternativní program pro děti, které potřebují speciální přístup. A teď skutečně začala studovat vysokou školu, protože se k tomu kvůli mé diplomatické práci po převratu nedostala. Ona nesla tu větší tíhu péče o naše děti.

* Zpět k politice. Proč jste se rozhodl, že budete partajníkem?

Mě v posledních letech oslovovaly ty různé liberální subjekty pravého středu. Unie svobody, SNK-ED… Kdysi dávno i ODA. Vždycky jsem si držel určitou nezávislost, ale diskuse s malými subjekty a dnešní politický vývoj mě dovedly k přesvědčení, že skutečně jenom velká strana se dokáže postavit proti levici a proti spojování se levice s komunisty. A druhá věc - když nasednu na loď, nebudu z paluby vyskakovat při první bouřce. Zvažoval jsem to patnáct let a nakonec jsem se rozhodl pro ODS. Myslím, že je to rozhodnutí na celý život.

* Proč na tu palubu nevstoupíte už teď? Proč až po senátních volbách? Je to proto, že lidé dnes lépe slyší na nestraníky? Není to kalkul?

Řeknu to upřímně. Nikdy jsem v žádné politické straně nebyl a myslím, že mám určitý kredit člověka s nezávislým myšlením, který není politickým turistou. A říkám si, proč bych se teď toho bonusu, který tady mám, měl vzdát? Ale otevřeně v kampani říkám, že po volbách do ODS vstoupím.

* Tedy vstupem do ODS ztratíte kredit a nezávislost?

Nezávislost do určité míry ano. Tam musí fungovat loajalita k tomu, na čem se shodne většina. A kredit… To už závisí na ostatních, aby to posuzovali. Já myslím, že moje názory jsou pevné a konzistentní.

* Už je to tady. Mluví politik. Jeden dotaz k praktické politice. Nový ministr dopravy chce zmírnit bodový systém. Co si o nových pravidlech myslíte?

Bodový systém je věc u nás nová a nevyzkoušená. Čili určitě je na něm co opravovat. Ale bodový systém je dobrá věc a ty změny by neměly vést k jeho zrušení. Já jsem žil více než čtyři roky v USA a hodně jsem cestoval po západní Evropě. Vždycky, když jsem se vracel zpátky do Čech, tak ta džungle na českých silnicích byla prostě strašná. Bodový systém tu džungli zkultivoval.

* Máte už nějaké body?

No… Hned ten první víkend, co bodový systém začal fungovat, jsem se stal účastníkem tragické dopravní nehody. Podotýkám, že absolutně nezaviněně. Na silnici havaroval do jiného - nikoli mého - auta motorkář, který podle všeho nerespektoval jakékoli dopravní předpisy. Ta srážka ho katapultovala tak, že nakonec skončil i pod koly mého vozidla. Tohle je strašně smutná zkušenost… Pro mě je velmi nepříjemné o tom mluvit. Ale i tohle považuji za memento, proč je nutné, aby se na silnicích respektovaly zákony.

* Nemůžu si teď nevzpomenout na Otakara Motejla. Ten zažil podobnou zkušenost. Pod jeho koly rovněž nikoli jeho vinou zemřel člověk. Měl z toho dlouhá léta noční můry. Jak jste to zvládl vy?

Každému, kdo se stane svědkem takovéto věci, i když je to absolutně nezaviněně, se to prostě vrací. Lidský život není žádná legrace. Ten poslední náraz vám ještě dlouho, dlouho zní v uších. To si pak s sebou člověk asi nese celý život.

* Neobáváte se, že tohle využije někdo teď v předvolební kampani?

Já věřím, že až takhle hluboko jsme neklesli. Tohle byly skutečně praktiky někdejší Státní bezpečnosti. Lidé jako Václav Havel a mnozí další by o tom mohli hodně vyprávět.

.