V první polovině roku 2009 budeme předsedat Evropské unii.
Téma se logicky stává centrem pozornosti politiků, médií i veřejnosti.
Objevily se spekulace o stavu příprav. Z pozice člena vlády odpovědného za tuto problematiku cítím povinnost uvést věci na pravou míru.
Co v praxi ono předsednictví znamená? Zatím se mluvilo hlavně o organizaci. Budeme řídit stovky jednání na všech úrovních, z nichž velká část se bude odehrávat na našem území. Budeme muset vyškolit a jazykově připravit stovky úředníků. Hlavní výzva je ovšem v oblasti politické: po stránce obsahové budeme odpovídat za stav unijní agendy a jejích reforem. Budeme také reprezentovat EU navenek: navážeme například vztahy s novým ruským a americkým prezidentem. Zákonitě se ocitneme ve středu pozornosti - úspěchy a selhání EU v té době budou i našimi vítězstvími nebo naopak našimi prohrami.
Předsednictví bychom měli politicky využít doma - nikoli ovšem jako klacek, kterým jedni budou mlátit druhé, ale jako příležitost, jak prosazovat naše zájmy v EU na bázi širšího konsensu. Můžeme ovlivnit jednání o tématech, na kterých nám záleží a která se dotýkají našich občanů. Půjde o reformu zemědělské a rozpočtové politiky, odstraňování bariér na vnitřním trhu a trhu práce, o další rozšiřování EU. Také můžeme prosadit v Unii témata, ve kterých jsme tradičně aktivní, například v oblasti kultury a lidských práv.
To vyžaduje důkladnou přípravu. Podle zkušeností Finska, které předsedá EU dnes, je třeba začít s prací dva roky dopředu. Česká vláda proto učinila již nyní tři zásadní kroky.
Především schválila povýšení Výboru pro EU na úroveň ministrů v čele s premiérem, který ponese hlavní politickou odpovědnost za vyznění předsednictví. Výbor se bude scházet jednou měsíčně a rozhodovat o zásadních evropských záležitostech. Od tohoto kroku si slibujeme, že vláda bude věnovat náležitou pozornost obsahové a politické přípravě předsednictví. Meziresortní Výbor pro EU na úrovni náměstků ministrů, který se dosud fungoval pod vedením ministra zahraničí a koordinoval a schvaloval pozice ČR, bude ve své činnosti pokračovat.
Druhým krokem je schválení koordinačního mechanismu příprav a výkonu předsednictví, tedy určení toho, kdo bude za co odpovědný. Tíhu odpovědnosti za organizační přípravu ponese vládní tajemník v Úřadu vlády. Bude mít v kompetenci koordinaci praktických příprav, celkovou image předsednictví, jeho prezentaci české veřejnosti a přípravu státních zaměstnanců. Zřizovat speciální ministerstvo není účelné, ale jako vhodné se jeví povýšit v budoucnosti vládního tajemníka na úroveň ministra vlády.
Vláda nyní připravuje jmenování vládního tajemníka: mělo by jít o obecně přijatelnou osobu, která bude schopná přestát možné politické změny až do roku 2009, která bude mít zkušenosti s projektovým managementem a která nebude provázaná s různými bruselskými zájmovými skupinami. Osloven byl Zdeněk Hrubý, ekonom a manažer, který má zkušenosti s organizováním zasedání MMF a Světové banky v Praze, a zároveň horolezec, který je schopen zdolávat těžké úkoly.
Posledním důležitým krokem je schválení rozpočtu. Na příští rok vláda vyčlenila do kapitoly Všeobecná pokladní správa 400 miliónů Kč. Kompletní náklady na předsednictví budou 3,3 miliardy Kč.
Hledáme také cesty, jak do příprav zahrnout regiony. Z hlediska prezentace ČR jako celku bude ideální, pokud se mnohá jednání odehrají mimo Prahu. Do příprav chceme také zapojit Parlament a pominout bychom neměli univerzity, školy, podnikatelské subjekty ani lidi z neziskového sektoru.
Jako země, která řídí Unii poprvé, budeme mít velkou příležitost dokázat naše schopnosti a prosazovat naše zájmy. Nezbytné kroky, umožňující postoupit v organizaci předsednictví dále, byly učiněny v řádném termínu. Věřím, že v současné nevyjasněné politické situaci převáží konstruktivní přístup a další rozhodnutí budou plynně pokračovat dál ve směru, který byl nastaven.