EU čelí bezprecedentnímu přílivu migrantů, který nemá pod kontrolou a který je v režii pašeráků lidí a mafie. Naši občané mají vážné pochybnosti, zda to Evropská komise bere za správný konec a k jakým důsledkům to může vést. Jaké možnosti volby má Česko?

Možnosti se ukáží v jednáních tento týden v Bruselu v Radě pro všeobecné záležitosti. Je ještě čas, abychom našli řešení, které bude něčím jiným než nějakým přehlasováváním a bojem. Tady se ukazuje, že se rozhodně zaspalo v ochraně vnější hranice EU. Když se podíváme, jak je střežena, jsou tu nedostatky, řečeno diplomaticky. Nejde jen o to, že nefunguje řádně azylová procedura, kdy se mísí uprchlíci před vojenskými režimy a násilím, což je spojené s určitým právem zacházení, s ekonomickými migranty. Teď tady máme najednou směs, ve které se to nedá rozlišit. Čísla, která jsem viděl, uvádějí, že 60 procent azylové procedury se zneužívá, což je neomluvitelné. Ve chvíli, kdy čelíte takové invazi, tak se ukazuje, že systém nefunguje. Už vůbec těžko akceptovatelné je, když v této věci funguje organizovaný zločin, mafie, což jsem si měl možnost ověřit u fundovaných lidí přímo v Itálii.

Jaký je postoj České republiky?

Nejdřív se bavme o ochraně vnější hranice Unie. To je první úkol. My jsme nabídli prostředky finanční a technické, i experty. Přejeme si, aby se spustila akce EU, na které jsme se dohodli a která má za úkol - i když to na některé působí trochu divoce - ničit pirátské bárky, na nichž je pašeráci vozí. Jenomže jde o akci, která vyžaduje rezoluci Rady bezpečnosti OSN, a to je třeba co nejdříve zrealizovat, abychom mohli akci co nejdřív začít. Pokud dokážeme zničit pirátské lodě, nebo žalostné bárky, na nichž pašeráci lidi vozí, tak můžeme významně snížit počet těch, kteří připlouvají. Vadí nám, že se zaspalo. Ten problém nevznikl dnes, má dlouhou historii a vlastně po celou tu dobu země nefungují. Teď se ukazuje, že to zanedbání bylo trestuhodné.

Ale v Evropě už jsou migrantů desítky tisíc. Co s nimi?

Nejsou tu ale jen kvůli migraci přes Středozemní moře, ale i kvůli migraci ze západního Balkánu, a víme, že situace na Ukrajině může potenciálně vyvolat další vlnu. Takže je třeba, aby se to i zeměpisně pojalo vyváženě, protože není možné říci, že se soustředíme jen na jednu část problému a odhlédneme od toho, že jsou další. Materiál Evropské komise nám připadá nedostatečně vyvážený z hlediska zeměpisného. Pokud se v něm mluví o ochraně vnější hranice, tak jej podepisujeme a hlásíme se k tomu. Když se ale v určité části textu má situace řešit tím, že se vytvoří automatický mechanismus, který nám bude na základě indexu každoročně posílat tisíce uprchlíků, tak nám to připadá naprosto schematické. My třeba nyní naplníme nějaká azylová zařízení migranty z jihu a zítra budeme řešit vlny z východu, ale nebudeme je už mít kam dát. To mi připadá, že nedává smysl. My máme odpovědnost, tak musíme mít tím pádem vliv na proces rozhodování, a ne že to bude dělat někdo za nás na základě nějakých automatických výpočtů. Není přijatelné, abychom v naší zemi vytvářeli slumy a ghetta, které rozbijí základní pravidla i hodnoty, které se snažíme v této zemi držet.

Američané dali do oběhu záměr vytvořit v některých východních zemích NATO předsunuté sklady těžkých zbraní. V Praze jednala náměstkyně diplomacie USA Victoria Nulandová. Mluvili jste o tom?

Není to ještě ve fázi, kdybychom o tom jednali jako o nějaké hotové věci. Objevily se určité žádosti některých východních zemí NATO, které mají obavu o svou bezpečnost, takže na to USA připravují nějakou reakci.

Budou o tom jednat ministři obrany členských zemí. Jaké je české stanovisko?

Pokud země Aliance mají pocit bezpečnostní nejistoty a chtějí pomoci v ochraně země, pak respektujeme, že žádají o posílení. Je to rozhodnutí těchto zemí samotných. My takovou potřebu v této chvíli nepociťujeme. Jsem přesvědčen, že naší rolí je doplnit stavy armády, chceme-li hovořit o bezpečnosti země, a naplňovat úkoly, které jsme si na sebe vzali. Tam máme v čem přidat. Pro mě je zásadní ustanovení Severoatlantické smlouvy, kromě článku pět (o vzájemné pomoci v případě napadení - pozn. Práva), že každá země má za úkol zajistit bezpečnost vlastního území. Takže my musíme být schopni svou bezpečnost hájit sami, na ni máme uvolňovat lidi a prostředky. Teprve kdyby to nešlo, tak o to můžeme žádat někoho jiného. I když jsme součástí uskupení, není možné rezignovat na to, že první povinnost má ČR sama.

Jak se s USA díváte na vývoj na Ukrajině?

S paní Nulandovou jsme se shodli, že musíme pomoci Ukrajině konsolidovat se ekonomicky jako stát. Jakkoli je vývoj těžký a složitý, tak se dá doložit, že se současná vláda v řadě věcí skutečně snaží věci měnit. Objevila se tam řada nových lidí v parlamentu i ve vládě. Ti, kteří byli svázáni se starými pořádky, se do určité míry kompromitovali, protože tam je do určité míry kontrola společnosti zdola, kritika těch, kteří se vracejí k minulým praktikám. V průzkumech mínění je vidět, že společnost je dnes schopna ocenit ty, kteří se snaží věci měnit. Vytvořila se tam aliance lidí, kteří brání tomu, aby společnost upadla do stejného ovládání skupinou oligarchů jako v minulosti. To je zásadní bitva a tu Ukrajina ještě neprohrála.

Separatisté se už vzdali plánu na vytvoření Novoruska, v reformované ukrajinské ústavě jsou pro setrvání v Ukrajině. Nedaly se věci do pohybu po nedávném jednání amerického ministra zahraničí Kerryho s ruským prezidentem v Soči?

Netroufám si říci, že by to byla Kerryho návštěva sama. Já si myslím, že Rusko postupuje podle určitého plánu. Vezměte si, má pro Rusko smysl, aby utrhlo část Ukrajiny?

Určitě pozemní přístup na Krym.

To si myslím, že není tak jednoduché. Uskutečnit tento projekt by bylo dost komplikované, zřejmě i vojensky by to bylo velmi náročné. Někde jsem viděl vyčíslení, co by to znamenalo z hlediska vojenských kapacit. Myslím, že pro Rusko není výhodné podporovat nějakou autonomii území Doněcka a Luhanska, a nemají-li podporu, tak to sami těžko mohou držet. To, co ony republiky vyhlásily, je spíš ukázka toho, že si uvědomují, že v tom jsou samy a že na odtržení nemají sílu. Ale na druhou stranu pár dní nato vyhlásil pan Zacharčenko (šéf doněckých separatistů - pozn. Práva), že budoucností Doněcka je svobodný a nezávislý stát a že na získání autonomie v rámci Ukrajiny nedbá. To je v rozporu s minskými dohodami. Podle nich, a to i pan Zacharčenko podepsal, se toto území považuje za součást Ukrajiny a požaduje se tam provedení místních voleb podle ukrajinských zákonů.

A co přímé rozhovory Kyjeva se separatisty, na nichž trvá Moskva?

Když dochází k tomu, že proruští ozbrojenci neumožňují vstup na velkou část toho území pozorovatelům OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráce v Evropě - pozn. Práva), tak jsem poměrně dost přesvědčen, že to je s vědomím Ruska. Tady není obecně zájem, aby se volby uspořádaly, protože to by mohlo vést k tomu, že ti, kteří dnes mluví za ony oblasti, by ztratili moc, a to se jim nehodí. Dívám se na to skepticky, protože se nedá věřit ničemu, co se vyhlašuje, a zmatek mně připadá téměř jako úmyslný, jako záměr, který má odvracet pozornost třeba od masivních dodávek zbraní. Těch pět set žen, které se nedávno shromáždily v Doněcku s tím, že už toho mají dost a že jim je jedno, jestli je někdo Rus, nebo Ukrajinec, ale proboha, ať se přestane střílet, tak to na mě působilo velmi autenticky. Je to jeden z nejrozumnějších hlasů, které jsem tam v poslední době slyšel.

Mezi USA a Kubou se začaly prolamovat ledy. Zájem projevují podnikatelské kruhy, Kubu navštívil francouzský prezident Hollande. Počítá i Česko s oživením obchodních styků?

My se budeme snažit v duchu těch posledních událostí o rozvoj konstruktivních vztahů a všestranný dialog s Kubou, která myslím náš postoj zná, a i na kubánské straně zaznělo, že mají zájem. Nějaké kontakty jsme už podnikli. Můj náměstek Martin Tlapa se sešel s náměstkem ministra zahraničí Kuby. Já jsem na ministerstvu přijal kubánského chargé d’affaires, a vedoucí naší ambasády v Havaně jednal na tamním ministerstvu zahraničí. Je to pozvolné.

Jak se bude řešit kubánský dluh vůči ČR? Podle ministerstva financí činily ke konci roku 2012 české pohledávky přes 6,6 miliardy korun.

Podporujeme iniciativu ministerstva financí. Ale to nebude mít rychlé řešení.

Existují představy, jakou formou?

Mohu říci, že se jedná. V Havaně se uskutečnilo setkání s viceprezidentkou kubánské národní banky a ředitelem centrální banky. Kuba je ochotna se o tomto historickém dluhu bavit a vyjádřila zájem jej řešit. Mají zájem o další technické konzultace.

Jaká je perspektiva povýšení diplomatického zastoupení na úroveň velvyslanců?

My máme zájem, a řekli jsme to opakovaně. Kuba přistupuje zdrženlivě, a říká, že je třeba tuto možnost prostudovat.

A pokud jde o sukcesi asi šedesáti smluv s Kubou z dob Československa včetně smlouvy o ochraně investic?

Sukcese je rovněž v agendě našich jednání. Postupuje se pomalu a ochrana investic zatím není na pořadu.

V minulých dnech jste v Praze jednal s palestinským ministrem zahraničí. Máte odezvu na iniciativu, kterou jste v červnu přednesl v Izraeli, že by Praha mohla hostit izraelskopalestinský dialog?

To bylo míněno velmi široce. To znamená takové pozvání, něco, co se podle mne do určité míry děje, že Praha je prostě místem, kam přijíždějí politici z izraelské strany i z palestinské strany. Mohou sem přijíždět v různých formátech. Možná, že jsem spíš vyslovil něco, co si myslím, že se už podařilo uvést do pohybu. Neříkal jsem tam, co bych si představoval, ale něco, co si spíš přeji, aby pokračovalo. Praha je místo, které mi připadá, že obě strany berou jako přátelské místo, kde lze různými způsoby jednat. Shrnul jsem spíš zkušenost, kterou mám za poslední rok, že ochota této možnosti využívat je poměrně široká, a já jsem to řekl nahlas, jen aby bylo zřejmé, že jsme připraveni v tom pokračovat i po posledních volbách v Izraeli. Podle mne to má smysl bez ohledu na to, jak zrovna vypadá politická scéna, protože čas běží a nečeká. Mně připadá, že v izraelskopalestinském problému naopak nemá smysl pořád čekat na nějaké jiné politiky. Jsem odpůrce toho, vyčkávat, až přijde někdo jiný.

Takže izraelsko-palestinské kontakty se v Praze už odehrály?

Já si myslím, že to je něco, co je v běhu.

Jaké naděje dáváte dojednání vlastního textu smlouvy o obchodním a investičním partnerství mezi Unií a USA (TTIP)? V debatách vystávají otázky osudu pracovního zákonodárství, formy řešení sporů investora se státem a další.

Těžko se to odhaduje, protože věc je docela dramatická i na americké straně, protože poté, co prezident Obama nedostal od Kongresu pravomoc vyjednat dohodu bez účasti zákonodárců, čekáme, jak to dopadne. Náměstkyně Nulandová mě informovala, že by ještě mohl být podniknut nějaký pokus, aby se to změnilo, protože získat tento mandát od Kongresu je pro prezidenta Obamu klíčové, máme-li uvažovat v horizontu jeho volebního období.

Je zřejmé, že kritici smlouvy TTIP z řad nevládních organizací mají v diskusi o celé řadě jejích aspektů předstih před Evropskou komisí a národními vládami.

Dnes vím, že kdybych to měl dělat, tak s informovaností by měla přijít Evropská komise a vlády ještě dřív, než kdokoli jiný. A když chceme něco takového zvládnout, tak nemůžeme čekat. Ale pokud bychom se shodli, že TTIP je pro Evropu, tedy i Českou republiku důležitý z hlediska možností našich firem -malých a středních, pak je třeba hledat způsoby, jak to dokázat vysvětlit veřejnosti tak, abychom se neocitli v defenzívě, což se bohužel stalo.