Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek
Foto: Tiskový odbor (©MZV)
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Ministr Zaorálek pro MF Dnes: Uprchlíky musíme vracet, není ale kam

 

Svět je nebezpečnější než před deseti lety, říká ministr zahraničí Lubomír Zaorálek v rozhovoru pro MF Dnes ze dne 27.7.2015.

Čeští turisté si podle něj nemohou být jisti ani v nejvyhlášenějších letoviscích.

Scházíme se skoro uprostřed letních prázdnin. Už jste letos byl na letní dovolené?

Byl jsem chvilku na festivalu v Karlových Varech. A bohužel se to scvrklo na několik hodin, protože do toho vtrhla Sněmovna a vláda a pak už se mi nepodařilo pořádně vrátit. Přesto jsem stihl vidět dva filmy. Jeden z nich se jmenoval Mediterranea, byl o uprchlících z Burkina Faso a byla to výborná věc. Jinak to vypadá, že letos si žádnou dovolenou naplánovat nemůžu.

Doporučil byste svým známým dovolenou v Egyptě nebo Tunisku?

Možná tam budu muset jet pracovně, řešit to, co se teď stalo v Libanonu. Ale nechceme vyhlašovat země, které se nemají navštěvovat, protože za chvíli bychom mohli zakázat skoro všechno. Zrovna tak jako se stala tragédie v Tunisku, se může zítra stát v nějakém slavném letovisku ve Francii.

Ve Francii je přece jen asi bezpečněji než v Tunisku.

Když se podíváme na četnost těch útoků, ani bych neřekl. Ty věci přicházejí často překvapivě a nejistota je obrovská. A není to jen věcí arabských zemí. Připadá mi, že je to úplně nový, globální fenomén, který se vyvinul mimo všechny vazby v minulosti.

Je tedy svět kolem nás nebezpečnější než před deseti lety?

Dovolím si tvrdit, že je. Minulý týden jsem se bavil s italským ministrem zahraničí o zmizelých Italech v Libyi, mezitím zmizeli Španělé... Každý druhý den slyším zprávu o tom, že někde došlo k výbuchu. A ty události jsou nepředstavitelně děsivé. Nemůžeme zavírat oči před tím, že dnes máte jeden den výbuch v Káhiře, druhý v Turecku, třetí v Libanonu... A bohužel i v Tunisku, o kterém jsme dlouho říkali, že je nejstabilnějším a nejlepším výsledkem arabského jara. My ani žádná jiná evropská země nejsme schopni občanům garantovat, že při návštěvě těchto zemí mají nějakou jistotu. Ani ta turisticky vyhlášená letoviska nelze uhlídat.

Odkud se to nebezpečí vzalo?

Žije především na internetu a sociálních sítích. Odtamtud teroristé permanentně komunikují s mladými lidmi, a je jedno jestli v Egyptě, Francii nebo Německu. Bojovníci jsou z vysokého procenta z evropských zemí. Jsou to mladí, frustrovaní lidé, kteří se neuvěřitelně radikalizují. Je to téměř jako generační extremismus. Děje se to i v zemích, kde pro to vůbec žádné kořeny nejsou. Radikální poselství oslovuje často lidi, kteří nemají ani žádné znalosti arabštiny a Koránu. Jsou to lidé, kteří mají pocit, že se v životě nemůžou nijak realizovat, jsou vnitřně frustrovaní, a v tomto najdou něco, co je osloví.

Je právě kvůli tomu Islámský stát nebezpečnější, než byla al-Káida?

Jeho obhájci ovládají něco, co al-Káidá nikdy neuměla. Dokážou oslovovat mladé a stále získávat bojovníky z cizích zemí. Není to problém nějaké jednoduché frustrace. Ti lidé jsou často sebevědomí, mají pocit, že jsou účastni něčeho, co má budoucnost. Musíme tedy uvažovat o jiných strategiích.

Jakými prostředky má tedy cenu bojovat?

Má to několik rovin. Generaci, která nastupuje, bychom v první řadě měli vytvořit podmínky, aby věděla, že tady na ni něco čeká. Že není ztracenou generací. Spojuji to s tím, co jsem zažil v některých zemích na jihu Evropy, kde je nezaměstnanost mladých 25 procent i víc. Bavil jsem se s řeckou dívkou, která udělala vysokou školu, uměla jazyky, přišlo mi, že je výborně připravená pro život. Ale říkala mi, že celá skupina jejích přátel jsou ve světě úplně přebyteční a že by bylo lépe, kdyby nebyli. Proti tomu musíme bojovat, nejen v Evropě. Mám podezření, že něco podobného je i v těch zemích subsaharské Afriky. Je tady velké množství příslušníků generací, které by chtěly něco dělat, ale nemají co. Tak zoufale hledají, jak se prosadit. A část z nich má pocit, že s tímhle světem mají právo skoncovat.

Je Evropa schopná tento problém řešit?

Odmítám to, co někteří tvrdí, že Evropa upadá. Podívejte se, jak jsou přitažlivá místa jako Londýn, Paříž nebo Praha. Kolik lidí sem přijíždí. Neměli bychom se podceňovat. Ale je pravda, že Evropa, jakkoli ji obhajuji, udělala chyby. Zavedli jsme euro, které výborně fungovalo, než přišla krize. Stejný nedostatek se stal v oblasti politiky imigrace. Azylová politika nefungovala, jak měla, některé země ctily závazky, některé ne. Základní nedostatek Evropy je, že některá pravidla platí a některá ne. Všichni tušíme, že Řekové, místo aby prováděli registrace, azylanty posílali dál. A dovolím si tvrdit, že z velké části to dělá také Itálie. Jestliže nám po Evropě začnou bloudit lidé, kteří žijí bez dokladů a bez pravidel, nemají právo na azyl, a přesto se sem dostanou, pak si zaděláváme na problém.

Měla by Evropa zvenčí uzavřít schengenský prostor, jak o tom v posledních dnech mluví ministr financí Andrej Babiš? A například všechny uprchlíky vracet striktně zpět?

Nevím přesně, jak by to evropské země dělaly. Když vám připlují lodě, jak je vrátíte zpět? To byste je poslal na jistou smrt. Přál bych si, abychom měli uprchlické tábory na severu Afriky a tam mohli provádět azylovou proceduru. To se ještě možná v letech 2006 až 2008 podařilo Španělsku, ale dnes je to obtížné, protože nemáme s kým jednat.

Nedávno jste se setkal s ministry Maroka a Tuniska. To jsou země, na jejichž území Evropa chce stavbu uprchlických táborů financovat. Vysvětlili vám, proč jsou proti?

Mají z těch vln uprchlíků strach. Říkají, že už dnes jsou často cílovou zemí těchto vln. Nechtějí tábory vytvářet motivaci pro to, aby se jejich země stala cílem ještě pro ty, co míří do Evropy. Někde jsem četl, že v Tunisku mají až sedm tisíc bojovníků v tom takzvaném Islámském státě. To je další věc, které se obávají: že jim zavdají další důvod. Politici ze severní Afriky pak mají také pocit, že je bereme strašně účelově. Že si jich v Evropě všímáme, až sami máme problém.

Maďaři teď budují na hranicích se Srbskem zeď...

Problém těchto zdí je, že se dají obejít.

A kdyby byly obehnané po celé pevnině?

Mám dojem, že ty zdi fungují jen velmi limitovaně. Představa, že postavíme zdi a uděláme z Evropy pevnost, je nereálná. Nezbývá nám než spolupracovat, třeba realizovat rozvojovou pomoc v zemích, odkud uprchlíci přicházejí.

Takže napodobit třeba to, co v minulosti úspěšně dělalo Španělsko?

Ano. Ale rozvojovou pomoc bychom měli spojit s dvěma věcmi. Jednak přetnout spojení s organizovaným zločinem, který má bohužel chapadla až v té Itálii a Řecku. Jde o obchodníky, kteří nabírají mladé lidi už v subsaharské Africe. Vydělávají se na tom miliardy. Druhou věcí je, že musíme být schopni vrátit lidi, kteří na azyl nemají nárok. Například my v České republice vracíme 40 procent takových lidí. Zbytek ale není kam vrátit. Toto se dá změnit, jenom když s námi země původu budou spolupracovat. My jim pomůžeme, aby ti lidé mohli pracovat u nich doma, oni nám pomůžou vrátit je zpět.

Pojedete do Libanonu kvůli pětici pohřešovaných Čechů?

Je to otázka dohody s libanonskou stranou. Pokud bude souhlasit, jsem připravený tam jet. Některé věci se těžko řeší na dálku.

Můžete potvrdit identitu zmizelých Čechů? Byl mezi nimi i vysoce postavený představitel bezpečnostních složek?

Policie poměrně brzy vyhlásí pátrání. Nechám to tedy na policii.

Čím je ta kauza pro vás výjimečná?

Vším. Každá kauza je úplně jiná. Řešíme třeba pohřešovaného Čecha v Libyi. A tam právě vidíte problém existence dvou vlád. Seznámíte se s jedním ministrem zahraničí, ale bohužel zjistíte, že nic neovládá. Mluví skoro jenom za sebe, takže je to ztráta času. V Libanonu tento problém nemáme. Ale je to také složitá země, rozdělená mezi segmenty šíitů, sunnitů a maronitů.

.