Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek
Foto: Tiskový odbor (©MZV)
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Češi nejsou rasisti. Bojí se.

 

Pokud lidé odmítají soužití s jinými kulturami, nemůžeme je nutit násilím. „Strach lidí je reálný, ale to neznamená, že jsou xenofobové,“ říká v rozhovoru pro časopis Týden ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

* Jsou Češi xenofobní hysterky?

Pokud přijde nějaká krize, vždy se společnost začne štěpit, názory se radikalizují a projevují se extrémy. Mrzí mě to, protože důležité je navzdory politickým či ekonomickým krizím zachovat hodnoty, na nichž společnost stojí. Role politiků je vést rozumnou diskusi tímto směrem.

* Nejsou však právě výroky českých politiků od Andreje Babiše po prezidenta Miloše Zemana tím, co obavy a radikalismus podporuje?

Sklouznout k určitému zjednodušení je bohužel velké pokušení, kterému leckdo podlehne. Drtivé většině ale jde o to, obhájit kvalitu života a společnosti, v níž žijeme. Spory a vyhrocování tomu příliš nepomáhají. Věřím, že většina politiků je schopná vést debatu bez sklonů k populismu, jakkoli je to pokušení velké.

* Evropa je nyní cílem migrační vlny, které se Češi bojí. Není ale na druhé straně obava logická, když jsou v médiích nebo na internetu zahlceni informacemi o Islámském státu, terorismu nebo problémech s některými menšinami v západní Evropě?

Není to tak černobílé. Strach lidí je reálný, ale to hned neznamená, že jsou rasisti nebo xenofobové. Strach se opírá o neustálý proud děsivých informací z médií. Jsou znovu a znovu konfrontováni s hrůznými a strašnými činy. Posiluje to v nich možná pocit, že do Evropy chtějí lidé, kteří jsou nějak nebezpeční, a ve chvíli, když je pustíme na české území, rozmetá to náš život na kusy.

* Takže se Češi instinktivně brání?

Velká část společnosti po státu chce, aby zamezil přílivu lidí s úplně jinou mentalitou, jinými zvyky, lidí, kteří moderní společnost nepřijímají, protože jejich představy o světě jsou zásadně jiné než naše a náš způsob života chápou téměř jako urážku svého přesvědčení. Takže leckterý občan si logicky řekne, proč sem chodí, ať jdou jinam. Nemusí to být a priori rasismus. Samozřejmě se objeví i fašizující extrémní projevy, které jsou nebezpečné, a ty je potřeba potírat. Věřím, že to není postoj většiny.

* Za posledních několik let se změnila atmosféra, je možné říkat věci, které se dříve jen šeptaly, otevřeně se demonstruje se šibenicemi, uprchlíci se posílají do koncentráků a v médiích dostávají prostor radikálové typu docenta Konvičky. Nebojíte se, kam to dojde?

Zkusme lépe pochopit, co se kolem nás vlastně děje. Stačí si představit, že ne každý chce žít v prostředí, kde má vedle sebe různá etnika, kultury a podobně. Někdo to má rád a cítí se v tomto prostředí příjemně. Stejně tak v Česku žije podstatná část, která naopak má ráda dosavadní styl života a netouží po tom, aby se v jejich obci něco měnilo a žili tam lidé se zcela jinými zvyklostmi a projevy. Nemůžeme jim jen tak říci, že svět je dnes jinde a že musí akceptovat kolem sebe místo hospod čajovny, protože takové to je v Paříži či Londýně. Některé věci nelze lidem jen tak jednoduše vnucovat. Jako politik musím do značné míry respektovat představy občanů o životě zde i například strach o zachování našeho dosavadního způsobu života.

* V celé Evropě se začínají objevovat hlasy požadující ochranu národní a kulturní identity – není to kolaps politiky multikulturalismu?

Je to složitější, každá západoevropská země má svou cestu. Jiný přístup má Francie – založený na občanství bez ohledu na etnický původ –, jiný má Británie. I v Česku si musíme zvolit svou cestu, možná odmítnout britské pojetí vytvářející autonomní enklávy žijící vlastním životem. Důrazně však musíme odmítnout fašizující a extrémní postoje. Ani v Evropě však neplatí multikulturalita jako jediný, všeobecně přijímaný koncept.

* Kancléřka Merkelová v Heidenau odsoudila projevy rasismu a vyzvala k tomu, abychom uprchlíky brali jako sobě rovné v reakci na řádění demonstrantů. Znovu, nebojíte se růstu krajní pravice?

To už se bohužel děje, proto Angela Merkelová odsoudila násilí, xenofobii a rasismus. Pokud něco podobného převládne, tak se nám způsob našeho života rozpadne. Máme sice právo čelit tendencím, které by nám život rozbily, musíme si však dát velký pozor, abychom svou reakcí nepopřeli to, na čem nám jako Evropanům záleží. Musíme pomoci těm, kterým jde o život – tedy politickým azylantům. Ti ostatní žádné automatické právo na stěhování do Evropy nemají. My můžeme přijímat jen v rámci našich možností a kapacit. Máme právo redukovat počty a dát přednost těm, kteří a priori náš způsob života nezavrhují.

* Jak však omezit takové tragédie, jako jsou desítky udušených uprchlíků v kamionu v Rakousku z minulého týdne?

V takových případech musíme důsledně stíhat a trestat převaděče, pro které lidský život neznamená nic. Důležitá je spolupráce evropských zemí, jejich policejních a bezpečnostních složek.

* Uprchlíci jsou skutečnost, kolik je jich Evropa schopna absorbovat?

Odpověď musí být komplexnější, nejde jen o to, kolik lidí lze přijmout, ale jak to množství omezit. Evropa nemůže a není povinna přijmout libovolné množství imigrantů. Musíme rozlišovat mezi uprchlíky ze Sýrie či Eritreje, kterým jde o život, a ekonomickými běženci z Bangladéše, Pákistánu či Balkánu, kteří jdou „za lepším“.

* Proč se tak tedy neděje?

Bohužel Evropa zde nedokázala dodržet vlastní pravidla. Státy už dříve často rezignovaly na dodržování pravidel udělování azylu. Hromadí se uprchlíci, aniž známe jejich identitu, natož to, zda požádali o azyl. I v tak známých místech, jako je Calais, panuje pouze zmatek. Proč to úřady příslušných zemí neřeší? Proč nezkoumají žadatele a ty, kteří nemají na azyl nárok, a neposílají je zpět? Evropa nemá povinnost přijmout každého.

* To ale z ostatních částí Evropy moc nezaznívá, váš kolega, ministr vnitra Milan Chovanec, v rozhovoru pro minulý TÝDEN říkal, že se řeší jako první solidarita s běženci místo ochrany Evropy. Máte podobnou zkušenost?

Kolega Chovanec mluvil o ministrech vnitra. U nás, ministrů zahraničí, daleko častěji zní, že je důležité vybudovat a posílit ochranu vnější hranice EU, začít důsledně provádět návratovou politiku a uzavírat readmisní dohody se zeměmi mimo Unii. Copak to pro země subsaharské Afriky není problém, pokud jim odcházejí mladí kvalifikovaní lidé? Tento trend se musíme snažit obrátit a pomoci zlepšit situaci tak, aby se těmto lidem vyplatilo zůstat, například prostřednictvím rozvojových programů.

* Evropa i Česko zažily silnější migrační vlny, než je ta současná, proč je kolem toho zrovna nyní takový povyk?

Máte pravdu, zvládli jsme početné vlny. Tehdy integrace probíhala velmi lehce. Byla to také jiná doba, která nebyla spojena s nepřetržitým zpravodajstvím o odporných teroristických zločinech. Dnes je zde fenomén internetu, teroristické skupiny jsou organizovány nesrovnatelně efektivněji než al-Kajda, jejich propaganda je profesionálně propracovaná a pomocí médií vytváří chaos a pocit ohrožení.

* Loni byl prezident Miloš Zeman kritizován, že islámský terorismus přirovnal k rakovině, ukrajinskou krizi k chřipce. Je pro nás nebezpečnější Islámský stát, nebo Rusko?

Je těžké odhadovat do budoucna, zatím podobné prognózy na deset, patnáct let dopředu moc nevycházely. Většinou se trendy neodhadly. Nechci dělat žebříček rizik. Panuje shoda, že Islámský stát je nebezpečný, i když část expertů pochybuje o jeho životaschopnosti do budoucna. Každopádně pomáhá rozvracet několik států v severní Africe a na Blízkém východě od Libye přes Sýrii, Irák po Jemen a jím páchané násilí významně zesiluje proud zoufalých uprchlíků do Evropy.

* Například Syřané si stěžují, že jejich země padla, protože vzdorovala Americe. Vyhovuje Západu rozvrácená Sýrie více, než když se paktovala například s Ruskem?

Kdo je Amerika? Jsem si jistý, že třeba Baracku Obamovi to nevyhovuje. Snadno se dá kritizovat intervence do Iráku v roce 2003, která nepřinesla přes náklady a oběti kýžený efekt. Došlo k občanské válce a situace je tam ještě složitější. Čistě vojensky se vyřešit nedá, zvládl by to možná Alexandr Makedonský, jenže ten by asi použil metody, které jsou dnes nepřijatelné…

* Nevyhovuje situace naopak Rusku, protože od něho odvrací pozornost?

Nemyslím, i Rusko je Islámským státem ohrožené. Kooperujeme s Ruskem v případě Sýrie i Íránu, zde naopak dokážeme vystopovat společný zájem. Nedá se jednoduše tvrdit, že na tom někdo profituje, je to snaha si složitou situaci zjednodušit do jedné věty. USA vojenské projekty ukončily, protože vojenské řešení nevedlo k cíli. Spojené státy se angažovaly v minulosti, protože Evropa například v Jugoslávii nebyla schopná zasáhnout. Stála jak chirurg nad rozřezaným tělem a nevěděla, co dál, Amerika pak zasáhla – ale podle svého. Dnes se zasahovat zdráhá a volí raději diplomatické řešení, jako například v případě výskytu chemických zbraní v Sýrii.

* Ministr vnitra Chovanec naznačil, že by měla vzniknout silná evropská policejní síla, která by hájila schengenské hranice. V jakém je to stadiu?

To je spíše problematika ministerstva vnitra a otázka na kolegu Chovance. Zatím se řeší především krátkodobá pomoc zemím, které jsou na schengenské hranici. Maďarsku a Turecku se posílá technická i finanční pomoc.

* Mělo jít o federální policejní sbor.

Podobný návrh zazněl i od francouzského prezidenta Hollanda, společný rozpočet na ochranu hranic a podobně. Je to ale už poměrně dost federální prvek, a azylová a migrační politika je pořád pod kontrolou národních států. Tady nebude do budoucna lehké hledat společný postup.

* Projde princip přerozdělování uprchlíků? Rakousko tvrdí, že bez toho krizi nejde řešit.

To není nejpodstatnější věc. Kvóty to nezachrání. Snažíme se pomáhat sousedům, ale nechceme kvóty. Nebudeme souhlasit s automatickým systémem, který by znamenal povinnost někoho přijímat. My jsme se dobrovolně přihlásili k počtu uprchlíků, který jsme schopni zvládnout a garantovat tak, že nebudou vznikat na území ČR žádná ghetta.

* Andrej Babiš volá po uzavření „schengenu“, prezident chce na jeho obranu povolat NATO. Jsou to přiměřené reakce?

Já nevím, co tím Andrej Babiš přesně myslel. Pokud jde o ochranu vnější hranice EU, na tom se snad všichni shodneme. Pokud jde ale o vnitřní hranice mezi státy schengenského prostoru, do Unie jsme přece vstupovali kvůli volnému pohybu. To je pro Českou republiku živá voda. NATO je určeno proti útoku cizích armád na území členských států. Nefunguje však systém navracení uprchlíků, což schengenský systém ohrožuje. Členské země musí dodržovat evropské normy. A ty se v mnoha případech nedodržovaly. Musí být funkční ochrana hranic, registrace žadatelů, navrácení neúspěšných žadatelů domů.

* Jde to ale vymoci? Neskončí to třeba tak, že to Německo nelibě ponese a obnoví kontroly a závory na hranicích?

Pochybuji, Německo je dnes ekonomicky silným státem a vděčí za to i otevřeným hranicím. Ani silná německá ekonomika sama o sobě bez Evropy ve světovém kontextu nic neznamená. Je naším společným zájmem nerozbít Evropu.

* Pro Česko jsou otevřené hranice důležité, ale i zde zaznívají hlasy, že schengenský systém je přežitek. Například exposlanec ČSSD a nyní zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček prohlásil: „Schengen je pohádka z doby, kdy taková situace v Evropě nebyla.“

Pokud zrušíme volný pohyb zboží, osob a kapitálu, bude to mít obrovský dopad na naše životy. Z volnosti a z evropského trhu obrovsky těžíme, znamená 70 až 80 procent obchodu. Nechápu, jak si někdo může myslet, že se nic nestane, kdyby se systém zhroutil. Už ve 30. letech jsme zažili, že se s námi nikdo nechtěl bavit. Evropa se po válce ohromně zkultivovala, odmítá násilí a díky tomu dnes jednají velké i malé země u jednoho stolu. To tady nikdy nebylo.

.