Unie nás kárá, ale neposlouchá
15.09.2015 / 10:35 | Aktualizováno: 15.09.2015 / 10:44
Rozhovor ministra Zaorálka pro Hospodářské noviny na téma migrace ze dne 15. září 2015.
Lubomír Zaorálek kolegům často musí vysvětlovat, jak je možné, že zatímco Němci uprchlíky dokonce vítali transparenty na fotbalových stadionech, v Česku se jich lidé spíše bojí. "My za železnou oponou jsme čtyřicet let nebyli zvyklí na život s cizinci, naši lidé si na to dnes zvykají velmi těžko," argumentoval včera český ministr zahraničí v Bruselu na jednání zemí Evropské unie o kvótách. Proti se staví především členové visegrádské čtyřky, tedy Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko.
"Německo a Česko jsou jiné příběhy. Ten český je jiný než německý, a to tedy fundamentálně. Německo je obrovská země, která potřebuje 300 tisíc imigrantů ročně, aby zabránila demografickému sestupu. Navíc země Západu mají už z minulosti úplně jiné vnímání imigrace. Jsou to národy, jež s cizinci v kontaktu žijí déle," říká v rozhovoru pro HN Lubomír Zaorálek.
"Až do roku 1989 jsme tady žili ve specifickém prostředí, slušně řečeno. Takže se učíme žít v prostředí, které se strašně změnilo. Někdo si představuje Anglii 19. století a pak přijede do Londýna a zjistí, že je to multikulturní město. U nás je velké množství lidí, kteří si na tohle těžko zvykají. Evropa je jiná, než jsme mysleli, to je velmi vážná věc."
Český ministr má pocit jakési křivdy ze strany Bruselu směrem k novým členským zemím. Zaorálkovi vadí, jak šéfové Evropské unie přecházejí selhání zemí na okraji Schengenu, které nestíhají registrovat uprchlíky. A jak se naopak hlavní kritika soustřeďuje na postkomunistické země neochotné přijmout kvóty, tedy povinný závazek postarat se o předem daný počet imigrantů.
"Italové a Řekové ani nejsou schopni ve vzájemné komunikaci říct, co po nás chtějí. Máme z toho nedobrý pocit. Jak je možné, že EU je tak měkká vůči státům ve frontové linii, které neplní své povinnosti? A místo toho pan Juncker vystoupí proti nám se svým hlavním tématem distribuce uprchlíků, což je sám o sobě podivný výraz," zlobí se Zaorálek. "Já chci vidět ochotu se s námi bavit, ochotu ke kompromisu a ochotu respektovat východoevropské země."
Visegrádským zemím vadí, že zmíněné jižní státy úmyslně nechávají statisíce uprchlíků jen tak projít přes své území bez jakékoliv kontroly. Přitom už starší dohoda v Bruselu jim nařizuje zřízení takzvaných hotspotů, míst, kde budou lidi registrovat, snímat jim otisky prstů a také určovat ty, kteří potřebují akutní ochranu, a nelegální migranty, kteří budou navráceni do svých zemí. Lubomír Zaorálek, jinak velký zastánce Evropské unie, je kvůli tomu docela zklamaný.
"Neustále se vrací téma kvóty, a přitom se vůbec nepohnulo s dohodnutými hotspoty, po nichž se tak hlasitě volalo a říkalo se, jak je to strašně důležité. Pohraniční státy přitom o nic takového vůbec nemají zájem. Systém jako celek se vůbec nedaří spustit a společná unijní akce nefunguje. Vypadá to, že se jim do toho nechce. My na jednáních máme pocit, jako když ,hrách na stěnu házíme'. To je podivné. Celý systém má smysl pouze tehdy, pokud bude fungovat v celku," kritizuje unii Zaorálek. Tónem chvílemi připomíná euroskeptika.
Podobně odstrčený se cítil, když s východoevropskými kolegy už před létem v Bruselu upozorňovali, že hlavní cestou teď bude trasa přes Balkán, nikoliv Středomoří. "Dnes se ukazuje, že jsme měli pravdu."
Zaorálek zároveň nechce, aby se kvůli tomu unie rozhádala, nebo dokonce něco víc. "Největším neštěstím v podobných debatách a krizích je zjednodušení. Musíme se snažit o dohodu, aby nám nakonec jedna věc nezpůsobila, že se na tom Evropa nakonec rozklíží," říká ministr. Situace se mění a je jasné, že kontinent nemůže přijmout všechny imigranty.
"Volali jsme si s Jeanem Asselbornem, ministrem zahraničí Lucemburska. On říkal, že to vypadá špatně, že se tady zase otevírá nějaká puklina, musíme něco dělat a zastavit to. Aby to nevypadalo, že Východ je jinde než Západ. Jsem si naprosto jistý, že jakýkoliv problém, ať je to Řecko, bankovní nebo uprchlická krize, prostě nemůžeme zvládnout jinak než společně a nemůžeme se začít štěpit," tvrdí Zaorálek.
Jenže slova o potřebě společného postupu EU zaznívají vždy, avšak realita bývá jiná − a pak kritici unie mluví o její impotenci. "Ano, vidíme, že Evropa má problém s nějakou společnou akcí, nejsou to Spojené státy americké. Vždy, když dojde na lámání chleba, tak se objeví nějaký problém. Já už u Řecka měl pocit, že my to řešíme tak, jako bychom tu plechovku jen odkopávali cestou dolů. A dnešní debata o kvótách je totéž, to přece není způsob řešení," konstatuje ministr zahraničí.
Zaorálek jako místopředseda sociální demokracie připouští, že k odmítání povinných kvót je tlačen i postojem české veřejnosti. "Nechci, abychom byli vnímáni jako někdo, kdo brzdí dohodu. Snad se ukáže, že máme argumenty. My taky víme, co říkáme a proč to říkáme. Ty naše příběhy také mají nějakou relevanci. Já bych rád viděl ochotu se s námi bavit a respektovat jiné názory. Mou prací coby ministra zahraničí je přenášet do Česka argumenty jiných zemích a vysvětlovat je. A stejně tak je mou rolí vycházet z toho, co jsme schopni prosadit tady u nás. My si to musíme také obhájit doma, za někoho mluvíme," přiznává.
Zároveň se Zaorálek jako sociální demokrat ve srovnání s radikálnějšími postoji prezidenta Miloše Zemana nebo šéfa hnutí ANO Andreje Babiše snaží ukázat přívětivější tvář a víc pochopení pro lidi, kteří utíkají před válkami, terorismem a bídou. "Vůbec se nepřu o to, jestli jsou to zoufalí lidé, o něž je třeba se postarat. Zároveň ale dodávám, že pokud všichni křesťané a židé odejdou ze svého prostoru, tak to bude vítězství Islámského státu. Vždyť i v případě Československa nebyla žádná radost, když odsud odcházely statisíce lidí, pro zemi to byla pohroma. To byly intelektuální a podnikavé špičky, dnes je to podobné."
Silná vlna odporu proti cizincům v Česku je divná i ve srovnání s počátkem devadesátých let, kdy se slabé Československo těsně po pádu totality dokázalo postarat o více uprchlíků než dnes. Tehdy sem utíkali lidé z rozpadajícího se Sovětského svazu a z válčícího Balkánu. Proč se Česko v roce 2015 nepostará o čtyři tisíce uprchlíků?
"Ano, byli jsme schopni v minulosti zvládnout mnohem víc. Ale ten závazek znamená, že se postaráme o adaptaci těch lidí. To je věc nejen ministerstev zahraničí a vnitra, ale také resortů práce a sociálních věcí, školství a dalších. Mluvíme třeba o jazykových kurzech. Říkáme, co jsme schopni udělat. Zároveň musíme garantovat veřejnosti, že tady nebudou vznikat ghetta a skupiny lidí, které budou mimo jakoukoliv evidenci a regulaci. Protože pak je to pod kuratelou organizovaného zločinu i mafií − a stává se to zdrojem šedé ekonomiky," říká ministr zahraničí.