Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Ministr Lubomír Zaorálek
Foto: Michal Dudáš (©MZV)
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Ministr Zaorálek pro Hospodářské noviny

 

Rozhovor s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem pro Hospodářské noviny ze dne 15.3.2016.

Nejsou to žádní Biľakové, hájí Zaorálek častá jednání s čínskými komunisty. Západ s nimi spolupracuje víc

  • Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek v rozhovoru pro HN hájí jednání s Číňany.
  • Podle Zaorálka by mohla Čína pomoci i s řešením migrační krize.
  • Ministr Zaorálek nesouhlasí s Andrejem Babišem, podle kterého by Česko uprchlíkům nemělo pomáhat.

Mluvíme s Číňany o lidských právech i mnoha jiných tématech a zjišťujeme, že by mohli pomoci ve spoustě věcí, včetně uprchlické krize, tvrdí v rozhovoru pro Hospodářské noviny ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

Jeho slova přicházejí v době, kdy se prezident Miloš Zeman chystá hostit čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a premiér Bohuslav Sobotka se účastní jednání Evropské rady o migrační krizi.

HN: Premiér Bohuslav Sobotka oznámil, že je Česká republika připravena přijmout syrské uprchlíky přímo z Turecka. Jak je budete vybírat?

Ministerstvo vnitra má způsoby, jak je vybírat, aby bezpečnost České republiky nebyla nijak ohrožena. Budeme vědět, o koho jde, jestli mají pravé pasy, zda jsou to opravdu Syřané.

HN: Počítáte s tím, že budou chtít u nás zůstat, nebo při první příležitosti odejdou?

Je veřejným tajemstvím, že k nám nechtějí, drtivá většina uprchlíků touží jít ke svým enklávám v Německu či jinde.

HN: V čem pomůže České republice dohoda, podle které Turci budou od Evropské unie přebírat zpět nelegální migranty?

Zásadní informace je, že se vracíme k dodržování schengenských pravidel − kdo nepožádá o azyl, nemá nárok na vstup. Dohoda s Tureckem bude fakticky znamenat, že za každého, koho nám pošlou, jim jich vrátíme několik. Důsledkem tohoto opatření bude, že ilegální migrace ztratí smysl. Na co plavat přes moře, když vás hned pošlou zpátky?

HN: Skutečně věříte tomu, že tato dohoda s Tureckem pomůže? Když se sem nelegální migranti nedostanou přes Turecko, přijdou jinudy…

Když se migrační tok přesune jinam, stejné opatření musíme zavést i tam. Rusové jsou třeba velice činorodí v tom, že nám uprchlíky vozí všelijakými severními cestami, například letecky.

HN: Opravdu?

Je doloženo, jak nám naši slovanští bratři pomáhají v tom, aby nás zásobovali co největším množstvím uprchlíků. Když ale lidi budeme vracet všude stejně, tak to takhle fungovat přestane. Stejný systém musí být časem dohodnut například s Libyí. Že je severní Afrika v pohybu, to má hluboké kořeny a na to potřebujeme silnou roli Evropy i další silné partnery. Proto jsem rád, že přijede čínská delegace. Jsou to teď naši partneři, mohli by nám pomoci.

HN: Jak?

Problémy světa se bez Číny řešit nedají. Máme tu i uprchlíky z oblasti, kde Čína vliv má, a je samozřejmostí se o tom s ní bavit. My dnes řešíme hlavně Sýrii a Irák, ale víme, že problém je i Afghánistán. V tomto případě by šlo například rozvíjet projekt Hedvábné stezky, protože se týká teritorií, odkud by lidé nemuseli odcházet a mohli by se podílet na budování této stezky.

To je jeden z důvodů, proč jsme chtěli vést dialog s Čínou. A vzhledem k tomu, že se nám během dvou let podařilo rozvinout česko-čínské vztahy, se dnes otvírají různá nová témata.

HN: Není už Číny v Česku nějak moc? Je správné se takto s čínskými komunisty "bratříčkovat"?

Nechci jejich politický systém obhajovat nebo říkat, že se od nich budeme učit. Ale ten rozdíl je zásadní. Ono to bude znít u nás divně, ale můžu vás ujistit, že partneři, se kterými já jednám, tedy ministr zahraničí a někteří vysocí funk­cionáři Komunistické strany Číny, mají daleko větší kredit. Nejsou to žádní Biľakové.

HN: To znamená, že podle vás to nejsou komunisté normalizačního typu v Československu?

Jestliže máme nějaké představy o socialismu, který jsme měli v naší zemi, tak s nimi dnes při chápání současné Číny nevystačíme. Oni umí výborně anglicky, jsou vzdělaní, prošli západními univerzitami.

HN: Ale je to důvod k tomu, abychom z Číny neměli obavy?

Stahujeme kalhoty a brod je ještě daleko. My teprve začínáme, ale spolupráce mezi Čínou a Británií nebo Čínou a Francií už je někde jinde. My jsme zpoždění a teprve se dorovnáváme na úroveň, která je v Evropě docela běžná. Pro mě osobně to znamená, že se otevírá prostor k dialogu s významným světovým partnerem. Já se s ním teď mohu bavit o věcech, které jsem si předtím ani nepředstavil.

HN: A nekrčíme se před nimi přece jen příliš?

Já mohou mluvit za sebe a za premiéra. Dáváme si pozor, aby šlo v případě Číny o skutečné partnerství. Třetinu návštěvy v Pekingu jsem věnoval otázce lidských práv, čínský partner to přijal jako součást našich jednání. Nejsem v situaci, že bychom měli povinnost o něčem mlčet.

HN: Bavíme se o kontroverzní Číně, ale mohl byste pro zajímavost říci nějaké setkání z poslední doby, na které dodnes myslíte?

Určitě to bylo setkání s paní Su Ťij v Barmě, říkal jsem si v duchu, že tak nějak možná vypadala osobnost Gándhího. Cítil jsem z ní sveřepost, schopnost se nikdy nepoddat, kombinaci tvrdé vůle a velmi silného intelektu.

HN: Zpět k uprchlické krizi − Andrej Babiš prohlásil, že uprchlíky u nás nechceme a nemáme povinnost nikomu pomáhat. Co tomu říkáte?

Potřebujeme politiku udržitelného soucitu. Když někdo v zimě mrzne, je záslužná věc vzít ho domů, ale na druhou stranu musíte vzít v potaz, co to udělá v tom bytě a jestli se s vámi žena nerozejde. Tak to cítím i v Evropě a naší zemi: my máme povinnost pomáhat, ale zároveň nesmíme dopustit, aby v Evropě nastal rozvrat.

HN: Nebojíte se ale, že on se svým slovníkem osloví mnohem více voličů než vaše ČSSD? Přemýšlíte nad tím?

Ano, absolutně. Je tu plno politických dobrodruhů, kteří vidí v migrační krizi příležitost, a jednoduchými slogany, které nedokážu ani napodobit, si na tom budou získávat politické body. Když tady budeme tlačit na to, být ve vyjádřeních co nejjednodušší, budeme mít pěkné slogany, ale nebudeme rozumět tomu, co se kolem nás vlastně děje.

HN: Nevyjadřujete se ale i vy někdy až příliš komplikovaně a dlouze?

Myslím, že jsem schopen mluvit jazykem, kterým se s lidmi domluvím. Moje role je problémy vysvětlovat, ne zjednodušovat. Bez ohledu na to, že to třeba bude komplikovanější čtení.

HN: S jednoduchou a protiuprchlickou rétorikou uspěly ve volbách některé extrémní strany na Slovensku. Nemáte obavu, že si vypěstujeme vlastního Kotlebu?

To víte, že mám. My musíme vyřešit migrační krizi. Pokud budeme neschopní, tak nás to smete. V tom­hle nemám žádné iluze. Jestliže je rolí státu zajistit bezpečnost, neodpouští se, když to politik nezvládne. Že je na Slovensku neonacistická strana v parlamentu, je tragické. Není to ale jen tou aktuální krizí − jen osm procent těch, kteří volili Kotlebu, to udělalo kvůli migraci. Část společnosti tam zřejmě cítí, že je ponechána stranou. A třetina jejich voličů jsou mladí lidé.

HN: Ale co s tím?

Je potřeba podporovat sociální soudržnost, vzdělanost, určitou vnitřní solidaritu. Neznamená to, že jste schopen všem všechno dát, ale musíte být lidem partnerem a dát jim perspektivu. Aby třeba mladí lidé u nás neměli pocit, že jsou mimo. Jinak to dopadne jako na Slovensku.

HN: Takže s názorem, že nemáme povinnost pomáhat uprchlíkům, byste nesouhlasil…

Tvářit se, že se nás to netýká, že si budeme hledět svého, je k ničemu. Stejně nás to zavalí. Jestliže Evropa nebude spolupracovat, ocitáme se v prostoru s naprosto nevypočitatelnou budoucností a ta je pro Česko nebezpečná. Představa, že z toho utečeme, je marná a lichá.

***

Autoři: Lucie Stuchlíková, Radek Bartoníček

Odkaz na článek

 

.