ČSSD si pro volby 2017 vytyčila největšího soupeře: šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Proč si myslíte, že Babiš voliče táhne?

To není zase tak složité. Některé fascinuje, že je bohatý, to v českém prostředí působí. Je obratný v tom, že se s lidmi setkává a baví. Ani nejde o to, že by něco velkého sděloval. Pro některé lidi je událost, že vědí, co si Babiš myslí. Nemá tolik práce s okresními a krajskými konferencemi jako my. Čas, který my trávíme v debatách se spolustraníky, efektivně tráví přímo s lidmi. Nesmíme si myslet, že tím, že jsme se setkali na konferencích, jsme si něco odpracovali. To hlavní nás čeká jinde. Skutečná profese politika je bavit se s lidmi. Babiš si tu práci dá. Musí i na nás být vidět, že nás to baví, máme na to chuť. Energie a zájem o lidi je pro politika zásadní. Mně například připadalo fatální, když se paní Hillary Clintonová vyjádřila o voličích Donalda Trumpa jako o ubožácích nebo chudácích. Politik selže, pokud si necení voličů jako partnerů.

Takže vás Babiš inspiruje?

My se nepotřebujeme inspirovat Andrejem Babišem. My jsme ti, kdo reprezentují zájmy lidí. Máme pochyby, že to Andrej Babiš myslí vážně. Když jsme s ním debatovali o daňových soustavách, o danění bank, o sektorových daních, když jsme se chtěli bavit o danění velkého kapitálu, tak jsme u něj neuspěli. Andrej Babiš má zájem jinde, to nejsou zaměstnanci. To, že navštíví hospodu a baví se s lidmi a snaží se vytvářet dojem, že je jedním z nich, to je jen součást jeho politické strategie. Stejně jako Donald Trump se snaží vytvořit pocit, že je mluvčí těch, kteří prohrávají v globální soutěži. Ale když potom Trump vyhrál volby, tak vidíte, že si do týmu pozval samé miliardáře. Jeden říká „všetci kradnú“, druhý slibuje velkou revoluci. Ale když pak vyhrají, tak kde je ta revoluce? Nakonec se vládne ve prospěch elitních vrstev. Zisky a prospěch si rozdělí skupina vyvolených. To, co Andrej Babiš slibuje, že udělá, pokud vyhraje volby, to bude podobný podfuk, který připravoval Trump.

Takže váš úkol do voleb je lidi přesvědčit, že jim ČSSD pomůže, a Babiš ne.

Je důležité, abychom se dokázali bavit s lidmi. Teď jde o to přesvědčit je, kdo je skutečně dlouhodobě ochoten a schopen hájit zájmy těch, kteří neprofitují, nebo ztrácejí v globální soutěži. Musíme provést zásadnější změny daňové soustavy. Musíme udělat mnoho kroků, některé na úrovni EU, protože jedna země to nezvládne. Musíme zabránit neférovým finančním tokům. Pak teprve budeme mít dostatek finančních prostředků udržet veřejné služby, kvalitní zdravotnictví, slušný sociální stát. Největší problém světa jsou neustále se rozevírající nůžky, neustále se prohlubující sociální nerovnost.

Babiš ale dává lidem pocit, že jejich problémům naslouchá. Například změnu v EET, kdy chce osvobodit od evidence podnikatele s příjmy do 250 tisíc korun ročně, navrhl s odkazem na dopis jisté babičky…

To není takový zázrak, my se také bavíme s lidmi. Toto je přece umělý příběh. Není to normální. Pokud se zavádí takový systém, který je takto rozsáhlý a náročný, tak by neměl záviset na tom, že zavolá babička z Kladna a řekne, že jí to nevyhovuje, a tak se sedm dní před spuštěním všechno změní. To mi normální nepřipadá. Možná je to efektní PR, ale z hlediska řemesla politika je to katastrofa. Ale možná, že to, jak je to amatérské, zaniká v efektivnosti. Že kdokoliv se může ozvat i z poslední dědiny a může se Babišovi dovolat. Je to jen divadlo, že se dopřává sluchu i někomu, kdo se normálně k ministrovi nemůže dostat.

Divadlo se ale babišovcům vyplácí. V některých průzkumech preferencí vede nad soc. dem. tu o devět procent, tu skoro o 20 procent.

Pokud člověk vede s lidmi normální racionální rozhovor, tak je může přesvědčit. To není výsada ministra financí. Dělá to celá řada soc. dem. politiků běžně. Jde o to, abychom lidi přesvědčili, že si zasloužíme důvěru a myslíme to vážně. Politik musí vyvolat pozitivní očekávání. Jinak lidi nezvedneme k tomu, aby šli volit. My chceme, aby lidi z ekonomického růstu něco měli. Aby se tu nevytvořila úzká skupina lidí, kteří budou mít k dispozici kvalitní služby a profitovat na tom, že se společnosti daří. Paradoxní je, že ekonomická i finanční krize ukázala, že elitní skupina dokáže i v této době bohatnout. A zaplatí to samozřejmě ti ostatní.

Jste autorem návrhu dlouhodobého programu ČSSD na následujících deset let. Chápu to správně, že se od něj bude odvíjet i program pro volby 2017?

Určitě, to je jeho smysl. Jde o to, čím chceme být za více let než jen za čtyři roky. Občané čekají, že za tím, co prezentujeme, máme nějakou dlouhodobější představu o tom, co chceme. Svět je v nejistotě, nedá se říct, co se stane příští rok. Ale navzdory té křehkosti bychom měli zakládat naší budoucnost co nejklidněji. Nepodléhal bych pocitu, že se všechno musí rozsypat.

Co je vaší absolutní prioritou?

Potřebujeme, aby naše země měla základní národohospodářskou představu. Měli bychom se snažit budovat zemi, která bude stát na vlastních nohách, z hlediska vzdělání, výzkumu. Měli bychom být schopni vyrábět na náročné trhy výrobky s vysokou mírou přidané hodnoty, které díky své kvalitě budou i za velmi dobrou cenu. Díky tomu můžete zvýšit mzdy a tím zvýšíte i spotřebu. Což je po exportu druhý důležitý prvek pro dobrou ekonomiku. Zvlášť, když za pár let může přijít krize. Nemyslím si, že máme podporovat nízkopříjmovou práci. Jsem zdrženlivý k tomu, abychom do země přijímali tisíce lidí na jednoduché manuální práce. Máme tu sice nabídku tisíců míst, ale když se na to podíváte, všechno to jsou nízkopříjmové činnosti. Má to smysl? Naším úkolem a cílem by mělo být, aby tato země posilovala spotřebu, životní úroveň lidí.

Ta se však může zhoršit i kvůli válečným konfliktům, nejen kvůli ekonomice.

Měli bychom posilovat svou bezpečnost. Ale i to se odehrává ve vazbě na finanční procesy. Musíme podporovat boj s daňovými ráji, úniky finančních prostředků ven. Všechny daňové ráje jsou základna terorismu, odtud čerpají prostředky. Musíme vytvořit přehlednější finanční trh, neboť zde se odehrává leccos, co potom posiluje nerovnost ve společnosti. Měli bychom se snažit daňový systém a finanční toky podřizovat tomu, aby se společenské bohatství rozdělovalo lidem, pokud možno, spravedlivě. Aby tu nebyla politická nestabilita.

Současné dělení bohatství považujete za nespravedlivé?

Nedokážeme vybrat daně slušným způsobem a tak, aby nám peníze ze země neodtékaly pryč. Ať je to formou skoro 300 miliard korun, které z České republiky plynou nadnárodním společnostem, nebo do daňových rájů. Kvůli tomu nemáme peníze na to, aby i v situaci, kdy je ekonomický růst, z toho něco lidé měli. To není jen problém České republiky, to je problém i dalších vyspělých států. Že ekonomika šlape, ale koláč se rozděluje způsobem, že z něj většina lidí nic nemá. To je nebezpečí. Pokud tomu nedokážeme čelit, budou lidé nespokojení. Důvod populismu a extremismu je v tom, že lidé mají hluboký pocit, že vlády selhávají ve výběru peněz a férovém rozdělení.

Vy jste členem jedné z takových vlád. Jak chcete lidi přesvědčit, že to myslíte vážně?

To je náš úkol, dokázat lidem vysvětlit, co jsme udělali, a co ne. Nastoupili jsme do vlády ve chvíli, kdy na tom země nebyla dobře. Ale na to se už asi zapomnělo. Byla tu velká malomyslnost. Jen ať si někdo vzpomene, že tu byla stagnace, bezradnost z hlediska vývoje země. Nám šlo o to vytvořit vládu, v níž dokážeme prosadit pohyby, které ekonomiku stabilizují. To se nám do značné míry podařilo, protože hnutí ANO nemělo program. Nám se do programového prohlášení vlády díky tomu povedlo dostat velké množství bodů. A vláda se tím řídila a řídí. Během tří let jsme tu vytvořili samozřejmý pocit, že roste ekonomika. Nepodařilo se nám zastavit odtok peněz, ale co se podařilo a mělo by se ocenit, je to, že vláda získala velmi slušnou podporu občanů, což tu vůbec nebylo zvykem. Česká ekonomika se stala v jednu chvíli jednou z nejrychleji rostoucích v Evropě. Když tu byla Angela Merkelová, tak řekla: „Gratuluji vám, jste příkladem úspěšné země ve středu a na východě Evropy. Bohužel to samotné Česko a Německo nevytrhne.“ Patříme mezi nejméně zadlužené země EU, jsme asi šestí od konce. Země má řadu stabilních ukazatelů. Jsme považováni za stabilní, slušnou a průmyslovou zemi.

Tradiční politické strany ve světě ztrácejí. S jakými pocity to sledujete?

V Nizozemsku, Německu i jinde jsou v politice slušní lidé. Byla by chyba, pokud by byli nahrazeni těmi, kteří hlásají velké změny a velké reformy, ale kteří ve skutečnosti budou zase sledovat jen své úzké zájmy. Je to jako skočit někomu na lep. Nebo se stává, že přicházejí ti, kteří nemají žádnou představu. Například v Itálii hnutí Pěti hvězd. Má sice velké preference, ale jen chaotické představy o tom, co si s Itálií počít. Jediné, co vědí, je, že chtějí referendum o vystoupení z EU. Pro Francii by zase byla velmi vážná věc, pokud by zvítězila v prezidentských volbách Marine Le Penová. Je to žena, která nemá v úmyslu, aby Francie byla motorem EU. Došlo by k principiálním změnám v uspořádání Evropy. V příštím roce bude několik zásadních okamžiků, kdy se rozhodne o budoucnosti Evropy. Může nastat špatný scénář. Může nás to ohrozit ekonomicky i bezpečnostně. Populismus, který kolem bují, nese velké riziko nestability a chaosu. Jako Evropa budeme i přes všechny volby, co proběhnou v Německu, Itálii, Francii, Nizozemsku, možná i Rakousku a v České republice, hledat svou budoucnost. Rozhodne se o tom, jak bude vypadat Evropa, a jak se v ní jako Česko budeme cítit.

Jaký má podle vás Rusko vliv na politiku v evropských zemích? Strana Marine Le Penové je prý Rusy financovaná.

Ano, o tom se mluví, podezření existují, ale nemám něco, čím bych to dokázal. Je mnoho těch, kteří mají zájem na tom, aby se Evropa rozpadala a fragmentovala. Třeba proto, že takto je to moc silný partner. Teď jsem v Hamburku poslouchal ruského ministra zahraničí Lavrova, který říká, že všechny evropské státy jsou nechutně disciplinovaně jednotné, že nemá cenu Evropany někam volit. Takže to vadí. Najednou vadí, že jsme schopni se na něčem dohodnout. Je to příliš velká síla a je zájem Evropu drobit. Ale už Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že ve chvíli, kdy se Evropa začne drobit, kdy se v ní začne hrát hra mocností a kdy se začnou vytvářet póly, které stojí proti sobě, se ocitáme na cestě k válce.

Hrozí podle vás?

Já bych to nepodceňoval. Když se začnou státy izolovat a začnou se v nich prosazovat silní vůdci se silnými řečmi, tak všichni cítíme, že vzrůstají rizika střetů a rostoucího napětí. Vždyť jsme to tu před sto lety měli. Když se začne Evropa dělit, může se stát, že vám stát, který má osmkrát více obyvatel než vy, nakonec řekne, že se s vámi nemá o čem bavit. A neotevře vám dveře. Budete se blížit té situaci, kterou zažil Edvard Beneš ve 30. letech, kdy se marně leštily kliky. Nevěřte tomu, že existují geniální politici, kteří by pomohli. To se říkávala legenda, že kdyby byl žil T. G. Masaryk, tak by se s Hitlerem dohodl. Není to pravda. Politici nejsou tak geniální, aby dokázali tak hluboké příkopy zakopat. Bohužel žijeme ve světě, který je příliš pohyblivý, ve kterém není příliš velká stabilita. Musíme se snažit, aby se svět nerozpadl a abychom se neocitli ve stejně těžké situaci jako naši předkové.

Zdroj: Deník Právo