Dalo se tušit, že historická návštěva čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga v Praze se stane námětem pro leckoho. Vyvařilo se toho opravdu hodně – od odvážných debat až po bohapusté exhibice. Proto cítím jako svou povinnost apelovat, aby česko-čínské vztahy ovlivňoval více rozum a méně emoce.

Můj stůl je čistý. Když hovořím s čínskými partnery, neuhýbám ani před tématem lidských práv. Mám zkušenost, že za přímý postoj je člověk i tady více respektován.

Jsem přesvědčen, že s Čínou lze vést dialog jako s partnerem, aniž bychom ztráceli sebevědomí nebo prestiž. Stejně tak jsem přesvědčen, že je třeba Čínu brát v dnešním světě vážně. Bez Číny si dnes nelze představit řešení žádného globálního problému planety. Bez Číny by nemohla úspěšně skončit pařížská konference o klimatu. Bez Číny dnes nelze řešit ekonomické ani bezpečnostní problémy našeho světa.

Vážím si proto i zájmu Číny o střední Evropu – to je také šance a příležitost.

Nakonec se zdá, že si to uvědomuje stále více lidí. Všiml jsem si, že i někdejší občansko-demokratický premiér Petr Nečas uvedl, že ta nejsiláčtější vyjádření pronášejí ti, kteří se nezatěžují žádnými znalostmi o Číně, Číňanech a tamější situaci. Čína roste jako náš obchodní partner. Loni náš obchod vystoupal až na 11 miliard dolarů. Číňany zajímají investice do našeho průmyslu i turistického ruchu. Čína nás vnímá jako perspektivní trh a nástupiště do celé Evropy. V krátké době dochází k otevření hned tří leteckých linek. Máme se toho snad děsit?

To by bylo v současném světě určitě velmi bláhové. Spousta bodů v naší agendě má pragmatické rysy. Jsou to vzájemně výhodné dohody.

Jde o to, naučit se například čínskou novou „Hedvábnou stezku“ chápat ne jako nějaké ohrožení, ale jakousi osu modernizace, kolem které lze vytvářet pásma míru a prosperity.

Věřím, že i Čína jako rostoucí mocnost by na sebe měla brát kus odpovědnosti za současný svět – plný neklidu a masivních demografických přesunů. Všude vidíme oblasti, které je třeba stabilizovat – v Asii, Africe, ale třeba i v některých zemích Středního východu, jako je Afghánistán. Síla Číny neustále roste, jde o to, jak ji bude v těchto regionech používat.

Každý, kdo navštěvuje Čínu, ví, jak se v posledních letech rychle proměňuje. Ale můj nejsilnější zážitek je úplně jiný a stal se mimo oficiální rozhovory.

Bylo to setkání se studenty na univerzitě. Zvlášť si pamatuji jednu mladou čínskou studentku, měla chytré oči a vyptávala se na Sartra, Husserla a evropskou fenomenologii. Překvapila mě svými znalostmi a bylo vidět, že ji Evropa nesmírně přitahuje. Možná kvůli takovým by bylo třeba, aby kontaktů mezi námi bylo víc. V duchu mě napadlo, že těmto studentům patří budoucnost. Pro to všechno mě těší, že jsme mohli v Praze přivítat čínského prezidenta. Jsem si jistý, že i takováto návštěva může být kousek spolupráce – té spolupráce, která bourá bariéry, jež činí svět komplikovaným, nesrozumitelným a nebezpečným.