Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Vztahy mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím

 

Česká republika navázala s Lichtenštejnským knížectvím diplomatické styky 8. září 2009 v průběhu návštěvy ministryně zahraničních věcí Aurelie Frickové v Praze. Během této návštěvy podepsal ministr zahraničních věcí ČR Jan Kohout s ministryní A. Frickovou i Memorandum o budoucí spolupráci ve všech oblastech důležitých pro oboustranné zájmy a společné hodnoty, včetně spolupráce v mezinárodních organizacích a v rámci evropského integračního procesu. Od této události se podařilo dosáhnout velmi solidní úrovně vztahů na politické úrovni, s pravidelnými konzultacemi, společnými projekty a osobními kontakty. Mimořádně potěšující je rozvoj spolupráce v ekonomické oblasti, v kultuře a ve vzdělávání.

Konkrétní oblasti současné spolupráce

Ekonomická a obchodní oblast

Ačkoliv Lichtenštejnsko stále nepatří mezi významné obchodní partnery České republiky (v roce 2015 zaujímalo 106. místo z pohledu podílu na celkovém obratu zahraničního obchodu), bilance vzájemné obchodní výměny vykazuje v posledních 5 letech mírné zlepšení. Obchodní saldo je z pohledu ČR dlouhodobě pasivní (s výjimkou roku 2015).

V Česku působí v současné době 3 lichtenštejnské společnosti, které zaměstnávají cca 220 pracovníků; v roce 2014 dosáhly obratu cca 805 mil. Kč. Jedná se o společnost Hoval, Hilti a Oerlikon Balzers.

Dne 25. 9. 2014 byla podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní. V platnost vstoupila dne 22. 12. 2015 (č. 8/2016 Sb. m. s.). Tato smlouva mj. umožňuje výměnu informací v oblasti daní, a napomáhá rovněž při odhalování a postihu případných daňových úniků a podvodů.

Další oblasti spolupráce

Česká Republika udržuje s Lichtenštejnskem aktivní relaci v oblasti kultury, vzdělávání, nebo justice. K nejzajímavějším kulturním výměnám v nedávné době patřily především výstavy a řada zápůjček z knížecích sbírek, výstava tapiserií na zámku Valtice (2013), čtení v rakouské knihovně v Brně s lichtenštejnským autorem Matthiasem Ospeltem (2013) nebo aktivní využívání archivu knížete z Lichtenštejna ve Vídni (okolo 80 % žádostí/návštěvníků je českého původu). Lichtenštejnsko je také pravidelným účastníkem na Festivalu německého jazyka (2010, 2012, 2014). Lichtenštejnsko se také zúčastnilo pražského Quadriennale 2015.  Jedním z pozitivních elementů v současných vztazích bylo vydání společné poštovní známky při příležitosti 7. výročí navázání vztahů. Známku na téma obrazu „Gerrit Dou – Mladá dáma na balkóně“ vydala Česká pošta společně s Lichtenštejnskou poštou dne 7. září 2016. V oblasti vzdělání navázala Česká Republika s Lichtenštejnskem relaci na základě evropských studentských výměnných programů. Universität Liechtenstein spolupracuje s VUT v Brně v oblasti architektury, Univerzita Karlova podepsala smlouvu o spolupráci s vědeckým pracovištěm Lichtenstein-Institut v Bendernu. Úspěšně byla navázána i spolupráce mezi univerzitami prostřednictvím archivů (především Archivu knížete z Lichtenštejna ve Vídni).O spolupráci v oblasti justice jednali v září 2015 ministr spravedlnosti Robert Pelikán a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman s lichtenštejnským místopředsedou vlády a ministrem spravedlnosti Tomasem Zweifelhoferem.

Česko-Lichtenštejnská komise historiků

Memorandum o vytvoření Česko-lichtenštejnské komise historiků bylo podepsáno ve Vaduzu 7. dubna 2010. Na jeho základě byla ustavena na dobu neurčitou komise (na české straně finančně podporována Ministerstvem zahraničních věcí) s cílem „zabývat se samostatně společnými dějinami Čech, Moravy a Slezska a Lichtenštejnského domu, stejně jako vzájemnými vztahy obou zemí ve 20. století“ a „přispět ke vzájemnému pochopení společných dějin, šancí, jež z nich vyplývají, a výzev, které představují“. Po uplynutí tříletého mandátu byla dokončena souhrnná zpráva o činnosti komise „Česko-lichtenštejnské vztahy v dějinách a v současnosti“[1], kterou spolupředsedové komise dne 13. ledna 2014 předali ministrovi zahraničních věcí J.  Kohoutovi a ministryni zahraničních věcí A. Frickové během její návštěvy Prahy. Prezentace české verze zprávy proběhla v září 2014 na Masarykově univerzitě v Brně. Ministr zahraničních věcí L. Zaorálek prodloužil českým členům komise mandát do konce roku 2017, stejně tak prodloužila v dubnu 2015 mandát svých členů i lichtenštejnská strana. Spolupředsedy komise historiků jsou prof. PhDr. Tomáš Knoz, Ph.D. z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a lichtenštejnský historik PD Dr. Peter Geiger.

Dne 1. ledna 2016 vstoupila Česko-lichtenštejnská komise historiků do svého druhého funkčního období. Ustavující zasedání proběhlo 15. února 2016 ve Vídni za účasti českého velvyslance v Rakousku J. Sechtera a lichtenštejnské velvyslankyně ve Vídni Marie-Pii Kothbauer. Obě strany mají zájem na dalším fungování komise, která by se v budoucnosti měla věnovat konkrétním projektům. Významným aspektem práce komise je lichtenštejnský návrh kofinancovat její aktivity pomocí fondů Evropského hospodářského prostoru. V roce 2016 přišla lichtenštejnská strana s konkrétním projektem společné webové stránky, která by se zaměřila na popularizaci výsledků bádání komise. Po nalezení partnera projektu v Národním památkovém ústavu a úspěšném podání žádosti o financování z fondů EHP v současné době probíhají přípravné práce na projektu.  

Stručná historie česko-lichtenštejnských vztahů

Lichtenštejnsko a Česko sdílejí více než 700 let společné historie. Přítomnost a působení Lichtenštejnů v českých zemích zanechalo hluboké stopy, mj. v oblasti architektury, umění, kulturních institucí, zemědělství a lesního hospodářství a dalších oblastech. Již v roce 1249 obdržel Jindřich z Lichtenštejna osadu Nikolsburg (Mikulov) od markraběte Otakara II. jako ocenění za své věrné služby. Ve Vranově u Brna se nachází rodinná hrobka Lichtenštejnů, v níž je pochována velká většina knížat počínaje polovinou 17. století. Kníže lichtenštejnský rovněž vystavěl zámky v Lednici a Valticích a do značné míry ovlivnil kulturní krajinu jižní Moravy. Celý areál je od roku 1996 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO a patří k nejnavštěvovanějším českým pamětihodnostem.

Lichtenštejnské knížectví se stalo suverénním státem přijetím do Rýnského spolku v r. 1806. Vzájemné vztahy byly po vzniku Československa ovlivněny majetkovými spory, protože v roce 1919 byla v rámci pozemkové reformy zabrána i část zemědělského majetku Lichtenštejnů. Finanční náhrada jim byla poskytnuta v letech 1920 a 1922. Oprávněnost podřízení majetku pozemkové reformě byla předmětem soudních sporů, z kterých dva se dostaly až před Nejvyšší soud. V obou případech Nejvyšší soud v r. 1928, resp. 1929 rozhodl, že majetek Lichtenštejnů není ze záboru vyňat.

Ke vzájemnému uznání a navázání diplomatických styků mezi Lichtenštejnskem a Československem došlo dne 30. 7. 1938. Na základě dohody Československa, Lichtenštejnska a Švýcarska zájmy Lichtenštejnska v Československu zastupovalo Švýcarsko. Diplomatické styky však trvaly z českého pohledu pouze několik měsíců – do vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a vzniku Slovenského štátu, tj. do 15. 3. 1939. Z hlediska Lichtenštejnů tímto diplomatické styky neskončily. Po druhé světové válce diplomatické styky mezi Československem a Lichtenštejnskem obnoveny nebyly. Na majetek Lichtenštejnů byla na základě příslušných dekretů prezidenta republiky[2] uvalena národní správa a později byl jejich veškerý majetek ex lege konfiskován, neboť byli považováni za občany německé národnosti. V letech 1945–51 vedli Lichtenštejni o konfiskaci svého majetku administrativní a soudní spory. Nejvyšší správní soud jejich stížnosti v roce 1948, resp. 1951 s konečnou platností zamítl. Do roku 1989 neexistovaly mezi Československem a Lichtenštejnskem prakticky žádné styky. Teprve v roce 1990 zahájily obě strany neoficiální konzultace o navázání diplomatických styků. Výraznějšího pokroku v urovnání bilaterálních vztahů však vzhledem k rozdílnému názoru obou stran na majetkové požadavky nebylo dosaženo.

Po delší odmlce se otázkami navázání diplomatických styků začalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR intenzivněji zabývat pod vedením ministra Karla Schwarzenberga v roce 2008. Tento proces vyústil 13. července 2009 oznámením obou stran o připravenosti tyto styky navázat bez dalších podmínek. Stalo se tak 8. září 2009 v průběhu návštěvy ministryně zahraničních věcí Aurelie Frick v Praze. Obě strany při této příležitosti rovněž podepsaly memorandum o budoucí spolupráci v celé řadě oblastí.

 

 


[1] http://cesko-lichtenstejnskakomisehistoriku.cz/wp-content/uploads/2016/05/%C4%8Cesko-lichten%C5%A1tejnsk%C3%A9%20vztahy%20v%20d%C4%9Bjin%C3%A1ch%20a%20v%20sou%C4%8Dasnosti.pdf

[2]http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/historie_a_osobnosti_ceske_diplomacie/druha_svetova_valka_a_jeji_dusledky/index.html

přílohy

Společné prohlášení 107 kB pdf (Acrobat dokument) 30.8.2017

.