Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Jan Kavan

 

22. 7. 199812. 7. 2002  3. ministr zahraničních věcí ČR. Od 12/1999 i místopředseda vlády ČR za ČSSD. Vlastní životopis

Narodil se 17. 10. 1946 v Londýně jako syn anglické učitelky a českého diplomata.

V listopadu 1950 byl otec, bývalý důstojník čs.zahraniční armády, odvolán z čs. velvyslanectví a rodina se přestěhovala do Prahy, kde byl otec JUDr. Pavel Kavan brzo poté zatčen v souvislosti s tzv. protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského a v roce 1952 odsouzen k 25tiletému vězení. Po téměř čtyřech letech byl propuštěn, ale v roce 1960 zemřel ve věku 46 let na následky věznění.

Jan Kavan studoval na fakultě sociálních věda publicistiky Univerzity Karlovy. Byl jedním z hlavních představitelů studentského hnutí šedesátých let a díky tomu se po invazi z roku 1968 octl i na seznamu tzv. představitelů a exponentů pravice, který vypracoval ÚV KSČ. V roce 1969 emigroval do Velké Británie, kde vystudoval mezinárodní vztahy na londýnské univerzitě (London School of Economics and Political Science). Poté studoval na univerzitě v Readingu a v Oxfordu (St. Anthony´s College) historii a politiku.

Vstup ČR do NATO, foto ČTK

ČTK: Vstup do NATO. Ministr Kavan spolu s ministry zahraničí Polska a Maďarska předal ministryni zahraničí USA Madeleine Albrightové ratifikační dokumenty NATO dne 12. 3. 1999 v Trumanově knihovně v americkém Independence.

Po celých dvacet let své emigrace aktivně pomáhal české opozici. Založil a řídil agenturu Palach Press a dvě nadace: Nadaci Jana Palacha (Jan Palach Information and Research Trust) a Východoevropskou kulturní nadaci (East European Cultural Foundation), které zajišťovaly publicitu českým politickým vězňům, Chartě 77 a dalším opozičním skupinám v západním tisku a televizi, organizovaly pašování literatury a rozmnožovací techniky do Československa a vývoz samizdatů, dokumentů Charty 77 i filmového materiálu z Československa do Londýna. EECF rovněž zajišťovala spojení mezi opozicí v Československu, Polsku, Maďarsku, NDR, Bulharsku a Slovinsku. Za publicitu Charty 77 byl Kavan v roce 1979 zbaven čs. občanství. V roce 1985 založil a redigoval čtvrtletník East European Reporter, který odebíraly západní ministerstva zahraničních věcí, velvyslanectví, známé výzkumné ústavy, univerzitní knihovny, novináři a politici. V čestné redakční radě byli spolupracovníci časopisu ze střední a východní Evropy, např. Petr Uhl, Jaroslav Šabata, Jiří Dienstbier, Václav Havel, Adam Michnik, Jacek Kuron, Miklos Haraszti apod.

V listopadu 1989 se Kavan, jako první reemigrant, vrátil do Prahy a ihned začal pracovat pro Občanské fórum. V únoru 1990 byl zvolen členem Koordinačního výboru OF a v červnu 1990 poslancem Federálního shromáždění, kde pracoval v zahraničním výboru. Po rozpadu OF vstoupil do poslaneckého klubu sociálně demokratické orientace (SDO). V březnu 1991 byl obviněn ze spolupráce s bývalou StB v letech 1969–70. V září 1994 byl rozsudkem soudu první instance a v lednu 1996 odvolacím soudem jednoznačně a definitivně očištěn. Od roku 1993 do roku 1996 pracoval jako předseda Vzdělávacího střediska na podporu demokracie i jako předseda a posléze místopředseda Helsinského občanského shromáždění v ČR (Helsinki Citizens Assembly). V letech 1993-4 přednášel několik semestrů v USA na Adelphi University and Amherst College.

Jan Kavan jako předseda Valného shromáždění OSN

OSN: předseda 57. VS OSN s generálním tajemníkem Kofi Annanem a jeho náměstkem Chenem.

V Británii byl v letech 1972–1990 členem labouristické strany. V roce 1993 vstoupil do ČSSD, kde pracoval do června 1998 jako předseda zahraniční komise ÚVV ČSSD a odborný mluvčí ČSSD pro zahraniční politiku. Rovněž zastupuje ČSSD ve výboru Socialistické Internacionály pro střední a východní Evropu, v němž byl v roce 1998 zvolen jeho místopředsedou. Od roku 1997 byl již dvakrát zvolen do předsednictva ÚVV ČSSD. V letech 1996-1997 byl parlamentním poradcem předsedy Sněmovny Miloše Zemana pro oblast zahraniční politiky.

V roce 1996 byl zvolen senátorem za Prostějovsko a Kojetínsko. V roce 1999 byl jmenován místopředsedou vlády pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Ve volbách dne 15. června 2002 byl znovuzvolen poslancem. Předseda 57. Valného shromáždění OSN 9/2002-9/2003.

Napsal přes sto článků pro denní tisk i odborné časopisy, zvláště v Británii a v USA. Redigoval dvě knihy o české opozici a přispěl do čtyř dalších, které vyšly v Británii a v USA.. Články publikoval především v anglosaském světě, ale i ve Francii, Dánsku, Itálii, Holandsku, Švédsku a jinde.

.