Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Vladimír Clementis

 

18. 3. 1948–14. 3. 1950 6. ministr zahraničí Československa za KSČ Vladimír (Vlado) Clementis se narodil 20. 9. 1902 v Tisovci v okrese Rimavská Sobota. Někdejší advokát, poslanec a redaktor BBC se účastnil čistek odstraňujících demokratické diplomaty. V roce 1950 byl obviněn z „buržoazního nacionalismu“ a v lednu 1951 zatčen. Dne v listopadu 1952 byl odsouzen v procesu s „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“ k trestu smrti a dne 3. 12. 1952 byl v Praze popraven.

Vlado Clementis

Po absolvování gymnázia studoval v letech 1921–1925 právnickou fakultu Univerzity Karlovy a působil v advokacii.

V roce 1924 vstoupil do KSČ, kterou zastupoval jako poslanec v letech 1935–1938 v Národním shromáždění ČSR. Pro nesouhlas s paktem Ribentrop-Molotov vyloučen z KSČ. V květnu 1939 emigroval přes Polsko do Paříže a po porážce Francie odešel do Británie. Od r. 1941 do r. 1945 působí pod pseudonymem Peter Hron jako redaktor československého vysílání BBC. Po válce v r. 1945 je znovu přijat do KSČ a stává se státním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Od počátku podporoval personální čistky odstraňujících demokraticky smýšlející diplomaty.

Po tragické smrti J. Masaryka v březnu 1948 byl Clementis jmenován ministrem zahraničí. Člen ÚV KSČ 1949–51.

V roce 1950 obviněn z „buržoazního nacionalismu“, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“ k trestu smrti a následně popraven. Právně a stranicky rehabilitován v roce 1963.

Clementis vymazán

Horní fotografie ukazuje Vladimíra Clementise na zasedání VS OSN v Paříži v roce 1948. Clementis se zde mj. neúspěšně pokusil odvolat Jána Papánka, poválečného představitele ČSR při OSN z funkcí.

Slovák Ján Papánek byl jako československý vyslanec zvolen členskými státy do řady funkcí na návrh ještě demokratického Československa. Po únorovém puči vyvolal jednání Rady bezpečnosti k situaci v zemi. Z funkcí odmítl odstoupit a sama komunistická vláda jej bez podpory dalších zemí odvolat nemohla. Do OSN nicméně vyslala dalšího vyslance, takže došlo k paradoxní situaci, kdy Československo mělo v OSN vlastně dva nejvyšší zástupce. Papánek v OSN zasedal až do konce svého funkčního období v prosinci 1950. Poté se stal hlavním zakladatelem Fondu na pomoc československým uprchlíkům v USA a výraznou osobností československého exilu. Za svoji činnost byl prezidentem Havlem oceněn státním vyznamenáním v roce 1991.

Část záznamu z jednání RB OSN z archivu světové organizace publikoval v roce 2004 Jan Vytopil.

.