Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

KUNOŠI (původně KOHN) Alexander

 

(26. 7. 1908 Terešve, Slovensko – 31. 8. 1962, Bratislava, Slovensko)
 
 

Vystudoval gymnázium v Lučenci a pak práva a národní hospodářství na PrF na univerzitách v Praze a v Bratislavě (JUDr. 1931), později si doplňoval vzdělání ještě na Haut Études Internationales v Paříži. Již v době studií pracoval také jako smluvní úředník ministerstva veřejných prací v Praze a od r. 1931 byl koncipistou Krajinského úřadu v Bratislavě, kde současně vyučoval na státní obchodní akademii. Od r. 1935 působil v Exportním ústavu, kde vedl tzv. balkánské oddělení, současně byl členem tzv. komise expertů Hospodářské rady Malé dohody, o níž také napsal několik pojednání (Malá dohoda jako činitel mieru /1936/). Po rozbití ČSR odešel do exilu do Paříže, kde se posléze stal úředníkem finanční správy Čs. národního výboru, později působil v ministerstvu vnitra exilové vlády. Od léta 1941 sloužil necelý rok v čs. vojsku, poté vstoupil jako úředník do exilového ministerstva sociální péče, kde se od 1. 2. 1944 stal přednostou repatriačního odboru. V Londýně také publikoval, např. knihu The Basis of  Czechoslovak Unity (1944). V červenci 1945 přešel do obnoveného MZV v Praze a zde byl v říjnu 1945 (v hodnosti ministerského rady) ustanoven zástupcem přednosty národohospodářské sekce. V březnu 1947 byl jmenován prvním poválečným vyslancem v Argentině (se současným pověřením v Paraguaji a Bolívii), jako člověk blízký sociální demokracii zůstal po únoru 1948 loajální i k novému komunistickému režimu. Zůstal v Buenos Aires ještě dalších tři a půl roku, do listopadu 1951, r. 1949 dokonce zastupoval čs. vládu v právním sporu proti bývalému vyslanci v Uruguaji A. Rašínovi (viz). Brzy po návratu do Prahy byl nicméně v lednu 1952 zatčen a více než dva roky bez soudu vězněn, načež byl propuštěn a trestní stíhání proti němu zastaveno jako neopodstatněné. Podobně jako jeho další kolegové však už do služby přijat zpět nebyl a dožil v Bratislavě, kde se živil mj. jako překladatel (přeložil např. Africké ráno S. Usmana (1962) nebo román Burziáni od Maurice Druona (1962).

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 133

.