Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

MASAŘÍK Hubert

 

(2. 8. 1896, Tovačov – 13. 10. 1982, Praha)
 
 
 

Pocházel z rodiny řídícího učitele; po absolvování gymnázia (maturita 1915) vystudoval práva na české univerzitě v Praze (JUDr. 1920) a ještě v období 1919-20 absolvoval diplomatické kursy na PrF UK; již od dubna 1920 začal působit nejprve jako smluvní a posléze řádný úředník čs. MZV. Začínal jako konzulární atašé v politické sekci, po krátkém působení v kabinetu ministra byl pak k 1. 11. 1921 přeložen nejprve jako atašé (posléze legační taj. II. tř.) na vyslanectví v Bruselu. V Belgii působil až do r. 1928 a ZÚ také opakovaně vedl jako chargé d’affaires, po návratu do Prahy se stal parlamentním referentem v kabinetu E. Beneše (viz). V r. 1929 byl jako legační taj. (a později legační rada II. třídy) přidělen na vyslanectví do Sofie, kde pracoval jako zástupce tituláře do r. 1936 a prožil zde zvraty bulharské scény let 1934-35. Na podzim 1936 byl jmenován opět parlamentním referentem ministra zahraničí (tehdy již K. Krofty /viz/), fungoval i jako spojka MZV k politickým stranám (a sám také psal komentáře do revue Demokratický střed). Koncem září 1938 byl spolu s vyslancem V. Mastným (viz) delegován jako čs. zástupce do Mnichova, vzápětí po vynucené kapitulaci byl pak jmenován šéfem kabinetu nového ministra F. Chvalkovského (viz), kterého také doprovázel při jeho cestách do Německa. Po okupaci byl převeden do předsednictva ministerské rady a jmenován přednostou koordinačního odboru, do jehož náplně náležel mj. styk šéfa vlády A. Eliáše s úřadem říšského prostora, podílel se však i na části odbojových aktivit ministerského předsedy. Poč. října 1941, po Eliášově zatčení, byl dočasně rovněž uvězněn, později byl však díky zákrokům italských a německých přátel propuštěn a k 30. 6. 1942 penzionován. V l. 1943-45 pracoval v pražské kanceláři fy Beag-Baťa, po osvobození byl v l. 1945-46 internován a vyšetřován pro obvinění z kolaborace, byl však zproštěn všech obvinění. Do definitivního penzionování r. 1958 pracoval mj. u družstva Golgot a později u Krajské odbytové a zásobovací základny v Praze. V 60. letech sepsal objemné memoáry, z nichž však mohly vyjít jen výňatky; jejich úplné vydání pod názvem V proměnách Evropy. Paměti čs. diplomata bylo realizováno až r. 2002.

 

Lit.: František LUKEŠ, Svědectví čs. diplomata. SlovPř., 1968, s. 240–251; Josef TOMEŠ, Solitér československé diplomacie, in: H. MASAŘÍK, V proměnách Evropy. Paměti čs. diplomata. Praha 2002, s. 359–371, tam je uveden i soupis Masaříkových drobných prací.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 154

.