Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

ŠEBA Jan

 

(26. 12. 1886, Ledeč nad Sázavou – 25. 7. 1953, Plzeň)

Vystudoval pojistnou matematiku na Českém vysokém učení technickém v Praze (absolutorium 1909), poté pracoval jako úředník banky Slavia v Praze, v jejíchž službách poznal mj. část Balkánu, již před první světovou válkou se také angažoval v řadách národně soc. strany. Po krátké službě v rakousko-uherské armádě byl v prosinci 1914 zajat Rusy a od počátku r. 1916 se významně angažoval při organizaci čs. vojska v Rusku. Jako člen tzv. Sboru spolupracovníků Čs. spolků na Rusi se stal r. 1917 sekretářem Odbočky ČsNR v Rusku a také pobočníkem T. G. Masaryka v době jeho ruského pobytu, kterého doprovázel i na jeho cestě do Rumunska. Poč. r. 1918 byl odeslán přes Londýn do Itálie, kde se od jara t. r. jako pobočník M. R. Štefánika zúčastnil organizování tamních čs. jednotek. Po vzniku ČSR se stal jako podplukovník legií prvním vojenským přidělencem v Itálii, který významně zasáhl do organizování repatriace čs. legií z Ruska přes Terst. V Terstu působil od února 1922 i jako tamní první čs. generální konzul, od května 1922 do března 1923 zastával stejnou funkci v Hamburku. Od dubna 1923 do října 1929 byl řádným vyslancem v Království S.H.S., kde rozvojem svých kontaktů vydatně přispěl k upevnění malodohodové aliance. Z popudu E. Beneše byl v říjnu 1929 zvolen poslancem za národně soc. stranu a stal se jejím generálním sekretářem, v této funkci podnikl v srpnu 1931 mj. delší cestu do SSSR. V září 1932 byl povolán zpět do diplomacie a až do března 1937 působil jako vyslanec v Rumunsku, jeho tamní misi však ukončila aféra, vyprovokovaná jeho rozsáhlým historicko-politickým spisem Rusko a Malá dohodapolitice světové (1936), jež měl podpořit program spolupráce aliance s SSSR. V září 1937 byl jmenován velvyslancem v Číně, kde také prožil dobývání Šanghaje Japonci. V březnu 1939 předal vyslanectví v okupovaném přístavu německému zástupci, zůstal tu však – jako obchodní zástupce jugoslávské firmy a vysokoškolský pedagog – až do konce druhé světové války. R. 1946 a znovu 1948-49 bylo jeho předání ZÚ vyšetřováno podle tzv. malého retribučního dekretu, stíhání však bylo zastaveno, i když byl později nucen komunistickými úřady opustit Prahu a byla mu zabavena většina majetku. Na sklonku života sepsal několik dosud nepublikovaných memoárových prací, mj. vzpomínky na T. G. Masaryka a M. R. Štefánika a také rozsáhlé, i když zřejmě ne zcela dokončené paměti diplomatické.

 

Lit.: Jindřich DEJMEK, Šebova aféra. Slovanský přehled 79, 1993, s. 253–265; TÝŽ, Spolutvůrce Malé dohody (Jan Šeba). Dějiny a současnost 16, 1994, s. 6, s. 31–34; Marek Kazimierz KAMIŃSKI, Polskie aspekty tzw. Afery Šeby. Dzieje najnowsze 2001, č. 2, s. 15–24

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 230 - 231

.