Poslední tři roky jste působil jako policejní expert pro civilní misi EU v Somálsku (EUCAP). Jak a proč jste se rozhodl pracovat v zahraničí? Jaká byla cesta až do vysílání do EUCAP?

Pro zahraniční misi jsem se rozhodl především z důvodu personálního růstu.

Například jazyk (v tomto případě angličtina) jsem měl na relevantně slušné úrovni, avšak z mého pohledu pouze práce v zahraničí posune znalost tohoto na naprosto jinou, vyšší úroveň.

Nejprve se zájemce musí ujistit, že zahraniční mise je to, co opravdu hledá, zhodnotit všechna pozitiva i negativa, jako je například odloučení od rodiny. Opouštíte svou „zónu komfortu“ a také se často setkáváte s vlnou kritiky ze strany svých kolegů a nadřízených. Já osobně jsem musel počítat s tím, že po prodloužení svého působení v misi o další rok, přijdu o původní místo na útvaru, kde jsem působil před misí (jedno z nejtěžších rozhodnutí). Poté se zájemce hlásí na jazykové zkoušky, po jejichž absolvování se rozjíždí administrativní kolečko s psychotesty a registrace do seznamu možných (schopných) adeptů pro zahraniční misi.

Musím podotknout, že výše popsané je naprostou nezbytností pro příslušníka Policie ČR, který se chce ucházet o zahraniční misi typu EU či OSN. Avšak toto neznamená automatické přijetí do samotné mise. V mém případě jsem byl osloven policejním prezidiem (PP) s informací, že EUCAP Somalia vyhlašuje výběrová řízení na pozice policejního poradce (tzv. Call for Contribution/CfC), a PP mne shledává jako vhodného kandidáta, pokud souhlasím.

Po registraci do sjednoceného mezinárodního systému určeného pro všechny mise, jsem byl informován PP o skutečnosti, že mne vedení dané mise vyhodnotilo jako vhodného kandidáta na pohovor (druhé kolo výběrového řízení ze strany mise).

Toto se odehrávalo online videohovorem prostřednictvím mobilní aplikace, kdy jsem byl dotazován různými členy mise (vedoucími pracoviště, kolegy, personálním oddělením) na mé profesionální návyky a zkušenosti, motivaci, co mohu misi nabídnout, komunikační schopnosti apod.

CfC jsem absolvoval úspěšně a poté, co PP obdrželo pozitivní odpověď z mise EUCAP Somalia, začal administrativní proces pro vyslání do zahraničí (lékařské prohlídky – v anglickém jazyce, fasování výstroje, očkování – naprosto nezbytné pro mise v Africe).

 

EU má v Somálsku tři mise – civilní a vojenské, které jsou důležitým nástrojem společné obranné a bezpečnostní politiky EU. Podle Vás, do jaké míry může EU tímto způsobem přispět k bezpečnosti v Somálsku, ale i samotné EU? Jak se za posledních let vyvíjela bezpečnostní situace v zemi?

V Somálsku skutečně působí tři různé mise EU, kromě těchto jsou na místě i další mezinárodní „hráči“ jako je OSN či Turecko, nebo Čína. Současně zde působí i několik nevládních organizací. Sféry působení všech výše popsaných organizací jsou velmi odlišné, a někdy dochází k překrývání aktivit dvou i více organizací současně.

Dle mé zkušenosti nejefektivnější vliv na civilní sektor v Somálsku mají mise EU – EUCAP (Capacity building) a EUDEL (EU Delegation), které usilují o stabilizaci vnitřních mechanizmů státní správy. Toto znamená minimální dotaci místních protějšků materiální podporou do doby například, než bude ustanovena stabilní struktura v policejním sboru či jednom z odborů (projekt operačního střediska pro somálskou policii začal nejprve z tvoření profesionálních týmů a školení). Poté se vytváří různé závazné pokyny a direktivy za účasti místních protějšků, a až po završení těchto kroků se buduje fyzické operační středisko s potřebnou materiální výbavou.

Jako další příklad mohu popsat tvorbu nového policejního zákona v regionu (osobně se tento považuje za stát) Puntland. Ten součástí Somálska, avšak má vlastní vládu, prezidenta a státní policii, která je v úzké spolupráci s federální policií, má ovšem mnohem rozšířenější mandát v regionu. Tento zákon umožnil stabilizaci v samotné puntlandské policii, zaručuje férové výběrové řízení pro všechny uchazeče, nejen ty, kteří patří k nejsilnějšímu klanu v regionu či s vazbou na vedoucí management regionu/státu. Zní to jako banalita, avšak je třeba zmínit, že klanová rivalita se projevuje napříč celým africkým kontinentem. Zároveň zákon zaručuje i práva samotných policistů (mnohdy velmi kvalitních vyšetřovatelů závažné trestní činnosti), kteří se, s příchodem nového vedení, nemusejí obávat, že budou propuštěni, neboť patří k jinému klanu.

Výše zmíněné příklady slouží k budování kapacit státní správy, stabilizaci bezpečnostní situace v zemi, rozvoji řídících mechanizmů. Když je v regionu stabilita, obyvatelé nevidí důvody migrovat (především skandinávské země jsou silně ovlivněny nelegální migrací mimo jiné i ze Somálska), buduje se důvěra v státní správu apod.

Samozřejmě že se nejedná pouze o ovlivnění nelegální migrace. Strategická námořní poloha Somálska poskytla novodobým pirátům neuvěřitelné možnosti k trestné činnosti, která silně ovlivnila námořní obchodní dopravu – toto v konečném následku má vliv i na evropský trh. Soustavně zaznívají negativní argumenty kritiků mise, že se jedná o námořní sektor, za který je zodpovědná mise EUNAVFOR, avšak je dobré se zaměřit na celý proces od útoku pirátů na obchodní lodě, jejich zajištění, vyšetřování a soudní proces, až po výkon trestu. Zbylé tři kroky se odehrávají na souši, a proto je pro ně třeba vybudovat patřičné stabilní zázemí. Nemluvě o prevenci napříč obyvatelstvem, která by odradila případný zájem o pirátství, a toto se z moře (EUNAVFOR) realizuje opravdu těžce.

Jako poslední, avšak za mě nejdůležitější efekt působení na stabilizaci státní správy a její posilování prostřednictvím mise EUCAP Somalia, je rehabilitace země nejen z poválečného období, ale především zastavení nové vlny náboženské radikalizace napříč společností. Jako velmi silná se v zemi jeví mezinárodní teroristická organizace Al Shabaab, která je nejefektivnější odnoží Al Kaidy na africkém kontinentě. Po chaotickém a radikálním stažení spojeneckých sil z Afghánistánu, pozice většiny radikálně, nábožensky smýšlejících skupin/organizací zesílila. Již se nebojí oficiálně nominovat své kandidáty do regionálních voleb apod. Nekontrolovatelné rozšíření jakékoliv radikalizace ve společnosti, se jeví i jako bezpečnostní hrozba pro EU – v menšinách žijících v EU se mohou šířit nenávistné ideologie podporované úspěchy radikálů v domovském státě, v tomto případě Somálsko. Jako policejní poradenský tým jsme stáli u zrodu a následné korekce návrhu nového protiteroristického zákona, který byl tvořen místními protějšky a upravován/komentován členy misí EUCAP Somalia, UNSOM, UNDP.

 

V čem spočívala Vaše práce konkrétně? Kde vidíte největší úspěchy, ale i prostor pro zlepšování té mise?

Byl jsem vybrán pro pozici policejního poradce pro region (stát) Puntland – známý jako rodiště novodobých pirátů, či velmi radikálními akcemi mezinárodní teroristické organizace Al Shabaab. Zde jsem se zapojil do týmu dalších policejních poradců a v součinnosti s misí OSN – UNSOM, jsme poskytovali místním protějškům relevantní součinnost, poradenství, mentoring v jejich každodenní službě. Zároveň, v souvislosti s mandátem mise, byly za naší asistence konečně propojeny orgány státní správy, jako jsou Policie, Státní zastupitelství, Ministerstvo bezpečnosti, Ministerstvo Spravedlnosti, Kriminalistický ústav a další. Především prostřednictvím seminářů, přednášek a tréninků (prosím neplést si s fyzickým tréninkem taktického charakteru), byly z naší strany předávány profesionální zkušenosti v oblasti vyšetřování. Je dobré zmínit několik seminářů zaměřených na odhalování, vyšetřování a prevenci radikalizace ve společnosti. Další velmi efektivní a žádanou aktivitou byla podpora vyšetřování a prevence sexuálně motivovaných trestných činů; byla vytvořena i kampaň ze strany ministerstva bezpečnosti, kdy jsem se podílel na tvorbě, tisku a šíření preventivních materiálů nejen pro civilní, ale především profesionální sektor na policejních služebnách (popis různých druhů důkazů, jejich citlivost, způsobů odebírání a skladování).

Jako další relevantní úspěch bych rád zopakoval příklady z mé odpovědi k předchozímu dotazu (policejní zákon, operační středisko, protiteroristický zákon).

 

Somálsko určitě není jednoduché místo působení. Jaký byl každodenní život na místě? Dálo se dostat do kontaktu s místními obyvateli? Jak vnímají angažmá EU?

Působení v misi, a to jakékoliv, je mnohdy na úkor vlastního soukromí členů mise, denních někdy až rutinních návyků jako je třeba banální nákup potravin, či sportovních aktivit. Jinak tomu není ani v destinaci Somálsko. Nejedná se jen o omezení ve volném pohybu z bezpečnostních důvodů, ale i samotné možnosti jsou velmi omezené (velmi chudá země, jiná kultura a odlišné návyky místních protějšků, včetně těch hygienických).

Každodenní život je většinou o té profesní stránce. Když je soukromý život omezen, soustředíte se více na úkoly a aktivity, které se týkají samotné mise. Sedíte s kolegy u čaje/kávy, probrali jste „co a jak doma“ a najednou se přistihnete, že v 19 hod. se bavíte o tom, jak je třeba zlepšit nadcházející seminář pro místní kolegy a co je ještě třeba změnit, koho oslovit, na co se soustředit.

Pro mne nejrelevantnější byly osobní schůzky s místními protějšky (státní policie, státní zástupci, představitelé ministerstev). Pokud to bezpečnostní situace umožňovala, vyjížděl jsem mimo kancelář (field office) za místními kolegy. V jejich pracovním „domácím“ prostředí byla vždy větší pravděpodobnost porovnat jakého pokroku jsme dosáhli či nedosáhli a co je potřeba zlepšit. Po zpracování potřebných administrativních úkonů (jakákoliv mise stojí především na byrokracii), jsem se věnoval sportovním aktivitám, ale ty jsou limitovány místem ubytování, které vám mise poskytuje.

Je třeba také zmínit, že osobní kontakty s místními protějšky byly leckdy limitovány podpůrnými složkami mise, jako jsou „Security department“ anebo „Medical office“, a to především z důvodu světové pandemie COVID.

Pokud hovořím o profesionálních kontaktech, místní kolegové mají doslova hlad po všem, co se snažíme předat. Už jen pro srovnání s jejich postupy a zlepšení svých profesních návyků byly naše semináře a přednášky vnímány velmi pozitivně.

Co se však civilního obyvatelstva týče, velký vliv mají sociální média. Během dvou let v misi jsem zažil několik negativních komentářů vytvořených za účelem očernění mise, nejspíše opozicí vládnoucího klanu/prezidenta, kterého, dle slov opozice EUCAP Somalia podporuje, avšak následnou prací např. s ministerstvem pro bezpečnost, kdy byla sdílená preventivní kampaň na téma SGBV (sexual and gender based violence) napříč společností ve státě Puntland, je logo EU vnímáno více kladně, neboť se jedná o civilní, kapacitu budující, misi bez represe.

 

V rámci předsednictví ČR v Radě EU byla 1. 11. 2022 uspořádána konference o 20. výročí vysílání českých expertů do zahraničních misí, které jste se zúčastnil. Co byste doporučil možným zájemcům, kteří přemýšlejí o práci civilních expertů?

Ucházet se o misi je někdy zdlouhavý proces s mnoha neznámými. Nejde si naplánovat, že od příštího měsíce jedu do Afriky, když jste nebyl vybrán ani do užšího seznamu kandidátů. Doporučil bych dobrou znalost pozice, náplně práce a podmínek mise jako je třeba mandát a co daná mise již v minulosti dokázala implementovat v dané lokalitě.

Je velký rozdíl, pokud se hlásíte na poradenskou pozici (policejní poradce, bezpečnostní poradce, námořní poradce, právní poradce, mentor apod.), kdy sdílíte své profesní know-how a jste ve styku s místními kolegy, musíte být týmový hráč a umět komunikovat i ve ztížených podmínkách (jazyková bariéra, nízká úroveň vzdělání či profesionality, zvyky a tradice). V případě výběrových řízení na podpůrné pozice jako jsou zdravotníci, účetní či personalisté, se více hledí na profesní zkušenosti především na mezinárodní úrovni, třeba i ze soukromého sektoru odněkud ze zahraničí.

Je dobré si zjistit, zdali je již v misi nějaký Čech/Slovák, a oslovit ho s žádostí o předběžné relevantní informace. To je však krok, který bych učinil až po pozitivní odpovědi ze strany mise.