Před dvěma lety jste se rozhodl stát členem civilní poradní mise EU (EUAM) na Ukrajině. Začněme ale u Vašeho předchozího působení v EULEX Kosovo. Jak jste se k této práci dostal?

O možnosti vyslání do zahraničních misí jsem se jako začínající policista dozvěděl v podstatě náhodou a ihned mne tato možnost zaujala. Jakmile jsem tedy splnil interní podmínky Policie ČR k možnému vyslání, do poolu policejních expertů jsem se přihlásil. Možná jsem měl jen štěstí, že v té době mise EULEX Kosovo zakládala novou stočlennou policejní jednotku, na které se podílelo 7 států, a já vyhrál výběrové řízení na jednu z vedoucích pozic. V Kosovu jsem pak strávil 4 roky, 2 a půl roku jsem celé jednotce velel. Je ale nutné vnímat naprosto propastný rozdíl mezi misí EULEX Kosovo s exekutivním mandátem (tedy de-facto výkonem policejních činností v Kosovu) a seniorní poradenskou misí, jakou je EUAM Ukrajina. Náplň činností i mandáty obou misí jsou jednoduše nesrovnatelné.

EUAM na Ukrajině byla založena před více než sedmi lety. Co byste zařadil mezi její největší úspěchy? Jakou roli hraje teď, v průběhu války, a jakou roli může podle Vás hrát v budoucnu po ukončení bojů?

Hodnotit úspěchy a neúspěchy mise mi úplně nepřísluší. Všechny mise SBOP [Společné bezpečnostní a obranné politiky EU] jsou projekty nikoli striktně výkonnými a praktickými, kde je jednoduché posoudit misi a její činnost na škále „úspěch“ vs. „selhání“, ale v první řadě projekty navýsost politickými. Sama existence mise a schopnost podílet se na agendách v rámci svého mandátu je někdy samo o sobě úspěchem, čímž nechci marginalizovat povinnost mise své klíčové priority naplňovat. Mise EUAM má značný podíl na legislativních změnách, které se podařilo prosadit a které přibližují zákonný rámec evropskému standardu. Za zásadní lze považovat přijetí rozvojové strategie Ministerstva vnitra Ukrajiny, na které má EUAM nezanedbatelný podíl. Pokud se jedná o činnosti v rámci mé působnosti (tj. criminal investigations), pak můžeme za drobné úspěchy považovat vznik samostatného útvaru s jurisdikcí stíhat trestné činy policistů a úředníků státní správy a samosprávy, nebo vznik specializované finanční policie. To ale hovoříme o době před ruskou invazí.

Mise EUAM prošla a v blízké budoucnosti bude procházet zásadní proměnou. Některé minulé aktivity musí pod tlakem okolností ustoupit do pozadí a naopak jiné nabývají na důležitosti. Jedním ze zásadních nosných témat do budoucna je podpora vyšetřování válečných zločinů, a to na všech frontách, od nutných změn legislativy, organizační a poradenskou podporu vyšetřujícím orgánům až po materiální podporu a tréning.

Co bylo Vaší náplní práce před invazí ruských vojsk? Jak se Vaše práce a aktivity mise změnily poté, co ruské jednotky napadly Ukrajinu?

V souvislosti s ruskou invazí se naše aktivity změnily naprosto zásadně. V misi EUAM působím jako velitel týmu mise pro kriminální vyšetřování a zároveň jsem pověřen vedením jednotky pro kriminální vyšetřování a organizovaný zločin v rámci „Rule of Law“ komponentu mise EUAM. Záběr našich činností byl nesmírně široký, ale v podstatě se orientoval na podporu policejních orgánů na Ukrajině, zejména po linii vyšetřování trestných činů. Když ale hovoříme o misi EUAM, nemluvíme o zaměření na operativní úroveň. Naším cílem byla hluboká a systémová reforma ukrajinských bezpečnostních sborů v celé své šíři, od změn legislativy, nastavení vzájemných vztahů mezi právo vynucujícími organizacemi na Ukrajině, přes implementaci reforem do praxe, až po materiální podporu.

Invaze ruských vojsk si v první řadě vynutila relokaci vedení Mise nejprve do Moldávie a následně do Polska. Zásadnější dopad mělo okamžité přesměrování finančních prostředků (původně plánovaných na misijní projekty) k nákupu urgentně potřebného vybavení pro bojující ukrajinské síly. Za nejdůležitější lze ale bez váhání označit nevídaně rychlou změnu mandátu, která umožnila misi zapojit se do vyšetřování válečných zločinů páchaných na Ukrajině. Nepamatuji si, kdy se podařilo projednat a schválit změnu mandátu mise SBOP během pouhých 6-ti týdnů. Je třeba též bez skromnosti vyzdvihnout českou stopu v tomto procesu, neboť to byla právě česká expertka, Veronika Kristková (Head of Judiciary and Prosecution Unit), která během několika týdnů po invazi vytvořila se svým irským kolegou koncept, který nastínil budoucnost Mise v nové realitě po invazi, a který se stal obrysem rámujícím budoucí mandát mise směrem k válečným zločinům.

Jak vnímá její aktivity ukrajinská společnost?

Jsem přesvědčen, že mise EUAM má kredit spolehlivého a obětavého partnera v očích ukrajinských kolegů, byť si musíme přiznat, že složitost administrativních procesů v  misích EU rozhodně nepomáhá efektivitě práce, která by s ohledem na relativně krátké funkční období mandátů (většinou 2 roky) byla potřeba.

Spolupracovali jste před válkou i s kolegy z pozorovatelské mise OBSE či dalšími aktéry působícími v oblasti?

EUAM s pozorovatelskou misí OBSE spolupracovala minimálně. Jedná se o mise dvou různých organizací s naprosto odlišným mandátem. Je jasné, že například informace bezpečnostního charakteru byly do určité míry sdíleny, ale hlubší spolupráce byla víceméně vyloučena již samotným faktem, že na rozdíl od misí EU má v misi OBSE místo u stolu i Ruská federace.

V rámci předsednictví ČR v Radě EU se MZV naskytuje příležitost zvýšit povědomí mezi širokou veřejností o civilních aspektech Společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Co byste doporučil možným zájemcům, kteří přemýšlejí o práci civilních expertů?

Je obtížné doporučovat cokoli zájemcům o práci v civilních misích, neboť předpokladem jejich zájmu je povědomí o prosté existenci civilních misí. Již v roce 2018 rozhodla vláda ČR o implementaci národního plánu, který si kladl za cíl zvýšení počtu českých expertů v civilních misích a obecně signifikantnější přítomnosti ČR v těchto misích a který kladl jednotlivým ministerstvům  ČR za úkol činit konkrétní kroky k naplnění tohoto záměru. Mimo jiné se jednalo o informační kampaň s cílem zvýšit povědomí o civilních misích v řadách státních zaměstnanců i ostatních civilních expertů mimo státní správu, nebo to, co sám pro sebe nazývám „svatým grálem zahraničních misí“, tj. aby byla přítomnost na misi (konaná v zájmu ČR) brána jako pozitivní faktor v kariéře státního úředníka.

Bohužel však vidíme, že k naplňování těchto cílů nedochází a nebudu spekulovat, zdali se tak děje v důvodu systémových překážek nebo osobní nechuti těch, kteří by o takových krocích měli rozhodovat.

Osobně bych si velmi přál, aby se ČR přiznala k zahraničním misím EU jako k jednomu z klíčových nástrojů společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Pokud by se civilní mise staly jedním z vážných témat českého předsednictví, může se jednat o důležitý signál jak směrem k  unijním partnerům, tak zejména k těm český autoritám, z jejichž řad se experti rekrutují. Česká republika může hrát v zahraničních misích EU velmi významnou roli, není rozhodně důvod k falešné skromnosti, role ČR v současné krizi na Ukrajině je toho jasným důkazem.