Téma č. 1 Debata o budoucnosti Evropy a Česká republika

Summit EU v Nice vyslal politický podnět, ba přímo politickou instrukci k tomu (Deklarace 23), jak v nadcházejícím období, resp. v době do nejbližší IGC v r. 2004 v evropské integraci nově přistoupit ke stěžejnímu dilematu demokracie: legitimitě rozhodnutí na straně jedné a efektivitě fungování na straně druhé. Niceský summit specifikoval, že snaha prohlubovat legitimitu integrace, její přímější sepětí s občany, by se v "debatě o budoucnosti Evropy", jak se přípravná fáze příští IGC ve zkratce nazývá, měla přednostně soustředit na čtyři následující konstituční aspekty: katalog kompetencí mezi různými úrovněmi rozhodování v EU, statut Charty základních práv, role národních parlamentů v evropské integrační architektuře a zjednodušení smluv.

Vypracovaná studie by měla zachytit orientaci české diskuze k " debatě o budoucnosti Evropy", měla by zmapovat proud převládajících nálad a preferencí v ČR k uvedeným ústavním tématům, aby naše země mohla vstupovat do EU obeznámenější i v daném ohledu. Studie by měla napomoci popularizaci témat "debaty o budoucnosti Evropy", měla by se pokusit odhadnout, jak se do formulace a trvalosti národních postojů k vybraným konstitučním otázkám integrace mohou promítnout změny na vnitřní politické scéně, měla by přispět vyhraněnosti, případně strukturovanosti diskuse, která bude nedílnou součástí informační strategie, připravující naši veřejnost na existenci státu v Evropské unii.

Témata pro "debatu o budoucnosti Evropy", vyjmenovaná v deklaraci z Nice, stimulovala veřejnou prezentaci národních pozic k dosavadním paralelním konstitucionálním formám integrace (komunitární - federativní vs mezivládní - konfederativní).

Studie by měla přiblížit, jak se vyvíjejí české pozice a preference, pokud jde o tyto základní konstituční dimenze integrace.

• "Debata o budoucnosti Evropy" jako iniciace (či inspirace) pro novou strukturaci účasti občanské společnosti na integraci, resp. nadnárodní demokracii - Konvent.
  Studie: reflexe v ČR

• Jeden směr "debaty o budoucnosti Evropy", jak odhalil její počáteční průběh, se zaměřuje na konstituční formy integrace, druhý na sumarizaci oblastí, do nichž by integrace měla v dalším vývoji zasahovat ať již výrazněji či modifikovaně ( ochrana spotřebitele, životní prostředí, bezpečnost, obrana, resp. zemědělství, regionální politika).

• Studie by měla systematicky vyhodnotit české mínění k této předběžné distinkci a zatímní rozlišovací linii "debaty o budoucnosti Evropy".

• Na EU a na integraci v Evropě obecně čekají či číhají některé věčné či ožehavé otázky: proatlantická vs. europeistická orientace společné bezpečnostní a obranné politiky (CESDP), komplementární, resp. rivalitní působení EU na globální politické scéně ve vztahu k USA, ruský faktor (strategické suroviny, bezpečnost) v evropské integraci.

• Studie by na základě historických tradic, inklinací, ekonomických zájmů a potenciálu a geopolitických modalit měla ve všeobecnosti nastínit, jak se ČR v EU bude zapojovat , resp. jak bude hledat partnery pro realizaci svých zájmů.

Cíl:
Studie by se dala využít v domácí diskuzi v ČR, a to jak v rovině bilancování kladů a záporů členství v EU, tak v poloze ozřejmující možnosti ČR jako středně velkého státu, jehož zahraniční politika se historicky vyznačuje vlastností aktivního přístupu, schopností "boxovat o váhu výše" (´to punch above one´s weight´), přispívat ke koncepčnímu vývoji evropské integrace.

Předpokládaná doba trvání: do konce 1. semestru 2002

Téma č. 2 Mezivládní konference (IGC)

• Mezivládní konference jako ústavní konvence evropské integrace a jako instrument její postupující konstitucionalizace - historie, aplikace, perspektivy

• Reforma institucí - bilance z mezivládních konferencí, zvláště z "pilířové" zakončené v Maastrichtu, "federalizační" finalizované v Amsterodamu a "rozšiřovací" z Nice

• Perspektiva mezivládní konference jako instrumentu exekutivního, resp. "širokospektrálního" způsobu změn primární komunitární legislativy

• Metody přípravy mezivládních konferencí, účast zájmových skupin a struktur občanské společnosti na nich - historické precedenty ( summit EHS v Paříži v r. 1974), příští možnosti

• Výsledky mezivládních konferencí a jejich odraz ve veřejném mínění, resp. vliv či tlak veřejného mínění a situace ve vnitřní politice jednotlivých členských států na průběh a závěry mezivládních konferencí

• Debata o budoucnosti Evropy" a účast kandidátů členství na přípravě mezivládní konference

Cíl:
Využitelnost pro vzdělávání a pro veřejnou informovanost o evropské integraci

Předpokládaná doba trvání : 6 měsíců

Téma č. 3 Příčiny, projevy a možnosti překonávání skepse veřejnosti členských států vůči EU a jejímu rozšíření

• projevy skepse - jaké existují v členských státech EU typy /druhy projevů skepse veřejnosti k EU a k jejímu rozšíření

• tematické oblasti EU, ve kterých se projevuje 1. Nezájem, 2. Skepse, 3. Protest (příklon??)

• komunikační mechanismy mezi EU a veřejností - typy /druhy

• existující způsoby překonávání skepse a neznalosti ve vztahu k EU a jejímu rozšíření v jednotlivých členských zemích EU

• perspektivy vývoje skepse veřejnosti EU a jejich možný dopad na vývoj EU a na její rozšíření - z hlediska EU i ČR

• doporučené metody překonávání skepse veřejnosti EU k Eu a jejímu rozšíření - z hlediska ČR

Předpokládaná doba trvání: 1 rok

Téma č. 4 Francouzsko-německé vztahy v současné fázi vývoje EU a jejich postoj k problematice rozšíření EU

• hodnocení výsledků summitu v Nice v obou partnerských zemích. Vítězství a prohry, vzájemný konsensus. Návaznost IGC v roce 2004 na summit v Nice, prostor k politickému manévrování, ratifikace výsledků summitu v Nice, veřejné mínění, význam irského referenda

• IGC 2004 - rozdílné historické kořeny veřejné správy obou zemí a jejich dopad na evropskou integraci. francouzská tradice silného centra a decentralizace moci v SRN. Hledání kompromisu pro budoucí uspořádání evropských institucí

• debata o budoucnosti Evropy: rozdílné vnímání federalismu. Německý model federalismu, francouzská koncepce "federace národních států". Vývoj po summitu v belgickém Laekenu

• reforma institucí a rozšiřování: rozpory a konsensus obou zemí. Geopolitické zájmy SRN a Francie. Otázka malých a velkých členských zemí EU, udržení rovnováhy v rámci institucí po 1. vlně rozšíření

• postoj obou zemí k problematice rozšíření EU, rozdílné názory na nezbytné reformy společných politik (společné zemědělské politiky, regionální politiky a strukturálních nástrojů), názory na fungování společné obchodní politiky, Evropské obranné politiky

Cíle:
Ukázat jak francouzsko-německý tandem ovlivňuje současný vývoj v EU a jeho možný dopad na budoucí uspořádání EU.

Předpokládaná doba trvání: 1. pololetí roku 2002

Téma č. 5 Proces rozšiřování NATO po pražském summitu Aliance

Všeobecně se očekává, že pražský summit NATO v listopadu 2002 rozhodne o dalším rozšíření Aliance. Je také nanejvýš pravděpodobné, že tímto rozhodnutím nebude otázka dalšího rozšiřování uzavřena. Některé aspirantské země budou zřejmě prozatím odmítnuty, další evropské státy budou oficiálně označeny za aspiranty, diskutováno je i přehodnocení doktríny neutrality či nezapojení dalších států. Stejně tak i přizvaným státům bude trvat několik let, než se stanou de iure členy NATO.

Studie by se měla zaměřit na analýzu nové situace, popis možných variant postupu při začleňování přizvaných kandidátů, doporučení dalšího přístupu k nepozvaným aspirantům a rozbor důsledků rozšíření na efektivitu organizace. Stejně tak by práce neměla opominout rozbor možných variant dalších kol rozšíření a měla by navrhnout postoj zahraniční politiky ČR k těmto variantám.

Zahájení práce na stěžejní části projektu je doporučeno až ve druhé polovině roku 2002, kdy bude možno přesněji odhadnout výstup summitu v otázce rozšiřování.

Cíle projektu:
1) Zhodnotit rozhodnutí summitu v Praze v otázce rozšíření zejména z následujících aspektů:

• analýza nové situace

• možné varianty postupu při začleňování přizvaných kandidátů,

• doporučení dalšího přístupu k nepozvaným aspirantům

• rozbor důsledků rozšíření na efektivitu organizace

• možné varianty dalších kol rozšíření.

2) Doporučit strategii při hledání "post-summitové" pozice ČR k dalšímu rozšiřování

Výstupy:
Studie (max. 50 stránek) zahrnující výše uvedené body.

Předpokládaná doba trvání: 12 měsíců (léto 2002 - léto 2003)

Téma č. 6 Další vývoj a mezinárodní důsledky případné realizace amerického projektu protiraketové obrany (MD)

Přes všechna očekávání se svět na počátku 90.let nestal bezpečnějším, naopak se objevila nová, dosud neznámá a méně předvídatelná bezpečnostní rizika a hrozby. Mezi nejzávažnější z nich patří proliferace zbraní hromadného ničení (ZHN) a jejich nosičů a po nedávných teroristických útocích proti USA z 11.září, zaujal zcela jednoznačně přední místo i mezinárodní terorismus. Za těchto okolností vyvstala zejména v USA diskuse o potřebě nového pohledu na to, jakým způsobem novým hrozbám ůčinněji čelit. Jestliže v dobách studené války a bipolární rovnováhy byla základním faktorem bezpečnosti existence masivního útočného potenciálu a absence účinné obranny (MAD), hrají v dnešním proliferovaném světě větší roli systémy defenzivní a zároveň potřeba změnit doposud platné vojenské doktríny o schopnosti řešit tzv. asymetrické nebezpečí.

V této souvislosti se do centra pozornosti dostaly jak systémy dislokované, resp. územně omezené protiraketové obrany (TMD), tak i nově koncipovaný systém národní protiraketové obrany (NMD). V červenci 1999 podepsal bývalý prezident Clinton zákon o NMD, který uvádí, že "je politikou USA rozmístit, jakmile to bude technologicky proveditelné, systém Národní protiraketové obrany (National Missile Defense, NMD)". Nový americký prezident Bush se rozhodl původní koncept NMD změnit tak, že obranný štít rozšířil i na spojence a jednotky rozmístěné v zahraničí a smlouvu o protiraketové obraně (ABM) z roku 1972, označil za překonanou, neodpovídající dnešní realitě a budoucím výzvám. Představitelé americké vlády připouštějí, že během budoucího testování systémů MD nutně dojde k překročení limitů definovaných touto smlouvou, zároveň však doufají, že se jim podaří uzavřít dohodu s Ruskem, která testování a rozmístění systémů umožní. Podle aktuálního vývoje bilaterálních jednání mezi USA a RF se zdá, že pokud k takové dohodě v následujích několika měsících nedojde, USA zřejmě zahájí kroky vedoucí k jednostrannému vypovězení smlouvy. Tento postoj označují prezidenti RF a Číny za snahu USA dosáhnout unilaterální vojenské převahy a varují, že bude mít vážné negativní následky.

V souvislosti se zmíněnými útoky islámských teroristů proti USA vyvstává mnohem intenzívněji otázka nutnosti budování nákladného projektu MD a jeho efektivnost vůči současným hrozbám. Podle zastánců projektu, včetně prezidenta Bushe, se potřeba realizace MD po nedávných událostech ještě zvýšila.

Cíle projektu:

1. Zamyslet se nad aktuální diskusí o nutnosti protiraketové obrany a nad vlivem nedávných událostí souvisejících s teroristickými útoky v USA na případnou realizaci projektu MD.

2. Zhodnotit obavy a varování řady států, že vybudování MD, obzvláště bez předchozí dohody s Ruskem o modifikaci smlouvy ABM, by mohlo vést k podstatnému zhoršení vztahů s Ruskem a Čínou.

3. Analyzovat dopady realizace MD na systém globální kontroly zbrojení a multilaterální spolupráci a na platné smlouvy v oblasti jaderného odzbrojování (INF, START, CTBT, NPT).

Výstupy: Studie (max. 50 stránek) zahrnující všechny výše uvedené body.

Předpokládaná doba trvání: 6 měsíců

Téma č. 7 Vnímání problematiky vnější bezpečnosti českou veřejností - sociologický výzkum

V roce 1999 vstoupila Česká republika do NATO a účastnila se několika misí na Balkáně jako spojenecká země. Za necelé tři roky členství se ČR plně vkomponovala do struktur Aliance a z "nové členské země" se stala "členskou zemí". V roce 2002 pak bude hostit nejvýznamnější setkání Severoatlantické aliance - summit hlav členských států.

V roce 1999 začala EU, jejímž členem se ČR pravděpodobně brzy stane, rozvíjet svou koncepci Společné bezpečnostní a obranné politiky a v roce 2003 by měla dosáhnout operativnosti, tzn. měla by být schopna plnit mírové a humanitární mise, a to buď s použitím prostředků NATO, či autonomně. ČR je jako člen NATO zapojena již nyní i do tohoto procesu.

V roce 2001 byla zahájena práce na komplexní reformě Armády ČR směrem k profesionalizaci. Na druhou stranu se resort ministerstva obrany potýká s finančními problémy a s mnoha problémy, které vznikly v předchozích letech.

Tyto (ale nejen tyto) otázky jsou dostatečně medializovány, některé z nich jsou veřejností velmi citlivě vnímány. Podle občasných průzkumů veřejného mínění souhlas veřejnosti se členstvím ČR v NATO stoupá. Protože od zpracování poslední hloubkové studie k této problematice uplynuly již více, než 2 roky, bylo by vhodné provést nový výzkum, který by analyzoval změny ve vnímání bezpečnostní problematiky v české veřejnosti za uplynulé období a který by identifikoval problematická místa ve vnímání české zahraniční bezpečnostní politiky českou veřejností.

Cíle projektu:

1. Analýza změn ve vnímání bezpečnostní problematiky v české veřejnosti za uplynulé období,

2. Identifikace problematických míst ve vnímání české zahraniční bezpečnostní politiky českou veřejností,

3. Identifikace vztahu české veřejnosti k Armádě ČR a k její profesionalizaci.

Výstupy: Studie (max. 50 stránek) zahrnující výše uvedené body a grafická presentace.

Předpokládaná doba trvání: 1 rok

Téma č. 8 Budoucí role OBSE jako fóra politického dialogu mezi Západem a Východem (Ruskem)

OBSE vznikla historicky institucionalizací Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, tj. fóra pro politický dialog mezi dvěma bloky. Helsinský proces byl zahájen přijetím Helsinského závěrečného aktu v roce 1975 a sehrál svou roli při překonávání důsledků rozdělení našeho kontinentu. Po pádu železné opony pak dostal nový impuls přijetím Charty pro novou Evropu v roce 1990, jíž byla formálně ukončena studená válka a zahájeno nové období spolupráce mezi všemi státy euro-atlantického regionu.

Na počátku 90. let byla na KBSE kladena některá dalekosáhlá očekávání (vznik celoevropské bezpečnostní organizace ap.), která nemohla naplnit. Na druhou stranu se sama KBSE začala orientovat na tzv. preventivní diplomacii (předcházení konfliktům, zvládání krizí a post-konfliktní obnovu) a začala k tomu vytvářet potřebné instituce (dlouhodobé mise, Vysoký komisař pro národnostní menšiny, Kancelář pro demokratické instituce a lidská práva, nedávno pak Představitel pro svobodu médií). OBSE si tak začala formovat svoji roli v utvářejícím se bezpečnostním uspořádání Evropy. Důraz byl nyní kladem na problematiku lidských práv a svobod, na dohody o kontrole zbrojení a odzbrojení a na opatření pro zvyšování vojenské bezpečnosti a důvěry.

Na druhou stranu byla KBSE/OBSE vždy - díky svému širokému členství - paralelně vnímána jako fórum pro dialog mezi "Západem" a "Východem" o všech aspektech týkajících se bezpečnosti a stability v celém regionu. Zejména USA a západoevropské státy OBSE považují za užitečný nástroj pro konzultace a politické rozhodování, který umožňuje přímé jednání s Ruskem, ale i dalšími státy jako je Ukrajina země Kavkazu a Střední Asie.

Země z východní části regionu OBSE však již delší dobu Západ obviňují, že je ve svém přístupu jednostranný, protože se zajímá pouze, jak dodržují lidská práv a demokratické svobody, aniž by bral v úvahu skutečné hrozby pro jejich bezpečnost (islámský fundamentalismus, terorismus, militantní separatismus atd.) Nejaktivněji v tomto směru vystupuje Rusko, které navíc zdůrazňuje, že mezinárodní společenství uplatňuje "dvojí metr" (a to zejména od doby letecké operace NATO proti Miloševičovi a ostré kritiky svého vojenského angažmá v Čečensku). Krize vyvrcholila na zasedání poslední Ministerské rady (prosinec 2000), kdy RF zablokovala přijetí jakéhokoliv kompromisního znění obvyklé politické deklarace , která hodnotí aktuální situaci a vytyčuje pro organizaci další úkoly. OBSE se podle Rusů stala pouhým instrumentem EU, NATO a zájmů západních států. Moskva dala ostatním lhůtu na to, aby začali respektovat její požadavky. OBSE tedy již po nějaký čas stojí na jisté křižovatce a je nutné zvážit alternativy dalšího vývoje.

Cíle projektu:

1. Zhodnocení dosavadního fungování OBSE jako fóra pro dialog a přijímání společných politických rozhodnutí všech zemí euro-atlantického regionu.

2. Analýza možných variant dalšího vývoje ve světle požadavků Ruska. Klíčová bude přitom otázka, zda bude pro Moskvu výhodnější být pouze partnerem rozhodujících (západo)evropských organizací a institucí (a využívat fóra jako je PJC) bez přímého vlivu na ně anebo být jedním z důležitých hráčů v (celo)evropské organizaci s velmi širokým mandátem ?

3. Stanovení obrysů možného kompromisu mezi Ruskem (a dalšími státy), který umožní OBSE dále pokračovat v plnění jejího mandátu (a to na základě výše zmíněných analýz).

Výstup: Studie (max. 50 stránek) zahrnující všechny výše uvedené body.

Předpokládaná doba trvání: 1 rok

Téma č. 9 Vyhodnocení dosavadního reformního úsilí v OSN a jeho perspektivy

OSN musí pokračovat v reformním úsilí a přizpůsobit se politickým, ekonomickým a dalším realitám a požadavkům současného světa tak,aby mohla plně a efektivně naplňovat své poslání.

Klíčovým dokumentem pro reformní úsilí se stal "Renewing the UN: A Program for Reform" (1997) generálního tajemníka (GT) OSN Kofiho Annana, úvodní vlna reformního nadšení však po určité době opadla.

Významným impulsem pro oživení reformních procesů byl tzv. summit tisíciletí, který schválil Deklaraci tisíciletí vytyčující základní hodnoty, principy a cíle OSN, včetně jejího posílení.V rámci zefektivnění práce Sekretariátu OSN došlo k řadě organizačních a dalších změn zahrnujících mj.:

• zřízení pozice zástupce GT;

• snížení stavu personálu a konsolidace funkcí/práce;

• strukturálním změnám v rámci odborů;

• zavedení systémů konzultací (mezi GT a zástupci GT, mezi Sekretariátem a programy, agenturami a fondy OSN).

Podařilo se uskutečnit některé dílčí kroky ke zlepšení činnosti jednotlivých orgánů OSN, včetně vzájemné provázanosti a koordinace, řadu reformních návrhů se však z různých důvodů nepodařilo realizovat. Další reformní cíle mj. zahrnují:

• reformu hlavních orgánů OSN, příp. posílení jejich významu (prioritizace jednotlivých bodů agendy a zlepšení pracovních metod VS OSN, reforma Rady bezpečnosti OSN zahrnující zvýšení počtu jejích členů a zlepšení pracovních metod, lepší využití potenciálu Hospodářské a sociální rady OSN);

• posílení úsilí při předcházení konfliktům, zefektivnění systému mírových operací a posílení kapacity pro postkonfliktní obnovu;

• zlepšení vzájemné koordinace mezi jednotlivými orgány OSN a mezi OSN a jejími agenturami a programy;

• další zefektivnění poskytování rozvojové pomoci;

• posílení schopnosti poskytování humanitární pomoci;

• zvýšení ochrany personálu OSN.

Cíle:
Shrnout výsledky reformních opatření v OSN od nástupu K. Annana do funkce generálního tajemníka OSN a nastínit perspektivy dalších reformních kroků a to jak z hlediska "optimalizace" činností OSN, tak z hlediska reálné politické dosažitelnosti navrhovaných opatření. Studie by navázala na projekt ÚMV "Reforma OSN a zájmy ČR" uskutečněný na žádost MZV ČR v roce 1998. Celkový rozsah studie by měl být v rozsahu do 50 stran textu.

Předpokládaná doba trvání: 6 měsíců

Téma č.10 Česko-rakouské vztahy v nejbližší a střednědobé perspektivě

1. Rakousko jako středoevropský stát, hledající svou roli v EU. Srovnávací analýza jeho vztahů k sousedním zemím od převratného roku 1989.

2. Vliv aktuálních proměn ve společnosti a na politické scéně v Rakousku na vztahy k České republice. Analýza příčin a vývoje komplikací, vyhlídky společného členství v EU.

3. Právněhistorická problematika v česko-rakouských vztazích.
   a) Osud rakouského majetku na území býv. Československa po r. 1918, majetkoprávní poměry v obou zemí po jejich začlenění do hitlerovské "třetí říše";
   b) rakouský a český majetek po osvobození r. 1945, zhodnocení majetkoprávního vyrovnání z r. 1974, příp. dosud existujících pohledávek;
   c) pozice sudetských Němců, kteří získali v poválečných letech rakouské občanství, a otázka oprávnění rakouských ústavních orgánů zastupovat jejich zájmy.

Předpokládaná doba trvání: 1 rok