Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Polská asociace rodinných příslušníků diplomatů a situace doprovázejících partnerů v Polsku

 

Představujeme naší polskou partnerskou asociaci „Stowarzyszenie Rodzin Dyplomatow RP - SRDRP“ a úspěchy, jichž dosáhla ve spolupráci s polským MZV.

Asociace byla založená jako nezisková organizace v lednu 2002, od května 2007 provozuje vlastní blog http://stow-rodz-dypl.blog.onet.pl. V roce 2008 byla podepsaná smlouva o spolupráci mezi polským MZV a SRDRP, kterou jsme později použili jako jeden z podkladů pro přípravu smlouvy mezi českým MZV a SRP. V roce 2008 byla na MZV zřízena funkce referenta pro rodinnou politiku (tzv. family officer) a v témže roce převzal polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski patronát nad SRDRP.

Situace polských partnerů je té naší v mnohém podobná, v některých detailech se však liší. Dobrým příkladem je školní docházka. Vzdělávání dětí polských občanů vyslaných do zahraničí upravuje zákon o systému vzdělávání z roku 1991 a nařízení ministra školství z roku 2004. Výuku zajišťují školy (szkoły), integrované školy (zespoły szkół) a konzultační střediska (szkolne punkty konsultacyjne) při velvyslanectvích, konzulárních úřadech a úřadech vojenských přidělenců Polské republiky v zahraničí (dále jen „školy při ZÚ“) a to na úrovni základní školy, gymnázia (odpovídá našemu 2. stupni ZŠ) a lycea. Vedle těchto školských zařízení je možné plnit povinnou školní docházku ve škole přijímajícího státu nebo v evropské škole v souladu s Úmluvou o statutu Evropských škol podepsané dne 21. června 1944 v Lucemburku.

Vzdělávání v zahraničí koordinuje tzv. Integrovaná škola ve Varšavě, která byla zřízena v roce 1973. Její součástí je základní škola, gymnázium, lyceum a všechny školy při ZÚ. Jedná se o rozpočtovou organizaií, z jejichž zdrojů jsou financovány i školy při zastupitelských úřadech. Školy při ZÚ mohou navštěvovat i děti polských občanů trvale pobývajících v zahraničí a děti polské národnosti či polského původu a zzdělání je pro ně bezplatné. Školy při ZÚ zřizuje ministr školství na základě žádosti ředitele Integrované školy ve Varšavě a po vyjádření vedoucího ZÚ. Mohou být zřízeny, jestliže je do nich přihlášeno minimálně 30 žáků. Školy mohou zřizovat i pobočky, jestliže je do nich přihlášenonejméně 20 žáků. V odůvodněných případech může být škola při ZÚ na základě žádosti vedoucího ZÚ zřízena i pro menší počet žáků. Školy při ZÚ realizují výuku podle učebních osnov jednotlivých předmětů a rámcového výukového plánu (zahrnuje všechny předměty) pro daný typ školy. Pro děti navštěvující místní zahraniční školu je realizován tzv. doplňkový výukový plán pouze pro následující předměty:

na základní škole: polský jazyk, dějiny Polska, geografie Polska

na gymnáziích a lyceích: polský jazyk, dějiny Polska, geografie Polska a občanská nauka

Jako doplňkový předmět je vyučována i matematika.

Školy při ZÚ a Integrovaná škola ve Varšavě mohou rovněž zajišťovat „dálkovou výuku“ podle rámcového nebo doplňkového výukového plánu.

Podle pravidel by každá třída školy při ZÚ měla mít nejméně 5 žáků. Pokud počet žáků nedosahuje potřebného počtu, jsou jednotlivé ročníky slučovány do společných tříd nebo je vzdělávání zajišťováno formou dálkové výuky. Na základních školách při ZÚ nejsou zřizována předškolní zařízení. Tyto školy se řídí pouze polskými právními předpisy v oblasti základního a středního školství.

V současné době existuje 72 polských škol při ZÚ v 35 zemích (5 v Severní Americe, 55 v Evropě, 5  v Africe a 7 v Asii).  Jednou z nich je i  Škola sv. Hedviky při Velvyslanectví Polské republiky v Praze, Boleslavova 1/250, Praha-Nusle.

V destinacích, kde existuje polská škola, by měli děti vyslaných zaměstnanců MZV navštěvovat tuto školu. Pokud navštěvují jinou, školné propláceno není. V zemích, kde polská škola neexistuje, navštěvují polské děti zdarma (na základě bilaternální mezistátní smlouvy) místní školy, anebo MZV proplácí školné až do výše 100%.

Po vstupu do EU se zaměstnancům polského MZV a jejich rodinným příslušníkům zjednodušil přístup ke zdravotní péči, jakož i k její refundaci, v ostatních unijních a některých asociovaných (např. Švýcarsko) zemích. Ve všech ostatních zemích musí polští kolegové, obdobně jako i my, nejdříve sami uhradit účet za ošetření a MZV jim pak podle stanovených pravidel zpětně proplácí částky, které se pohybují mezi 50 až 100%.

Manželkám a manželům vedoucích misí polská legislativa nepovoluje pracovat na zastupitelském úřadě. Ostatním doprovázejícím partnerům je vrámci možností jednotlivých ZÚ nabízeno zaměstnání na smlouvu, většinou v administrativě. Ti, kdo před odjezdem na zahraniční post pracovali ve státní správě či samosprávě, mají obvykle poměrně dobrou šanci, že je původní zaměstnavatel opětovně přijme, zákonná garance však neexistuje. V privátní sféře není ani tato možnost.

Polští tituláři pobírají na své manželky/manžely v domácnosti (polská právní úprava neakceptuje nesezdané partnery a partnery stejného pohlaví) 22% svého platu ve valutách. Obdobně jako u nás tato částka formálně náleží zaměstnanci MZV a ne doprovázející osobě, není zdaněná a nezapočítává se do důchodu.

Od loňského podzimu však pro manželky a manžely titulářů platí výjimka ministra zahraničních věcí. Opírá se o skutečnost, že těmto osobám je zákonně zakázáno pracovat na zastupitelském úřadě a je konstruována tak, že oproti výše popsané dosavadní praxi nepředstavuje žádné další zatížení státního rozpočtu. Manželky a manželé titulářů se nyní mohou rozhodnout, zda si přejí pokračovat v dosavadní praxi, anebo zda chtějí uzavřít poloviční pracovní úvazek se zastupitelským úřadem. Z pobíraného platu jsou odváděny příspěvky na penzijní a sociální pojištění.

Novou úpravu prozatím využívá pouze menší část partnerů polských titulářů. Je to proto, že většina z nichž již dosáhla věku krátce před odchodem do důchodu a má již odpracovaný předepsaný počet let (viz níže). Naopak mladší manželky a manželé titulářů vidí novou úpravu jako nutný předpoklad k tomu, aby byli ochotni své partnery následovat zahraniční misi.

Poláci v současnosti odcházejí do penze ve věku 65 let (muži), resp. 60 let (ženy), přičemž musí mít odpracovaných nejméně 20 let, do nichž se započítává i studium a mateřská dovolená. Existují tři penzijní pilíře: 

  1. systém státního zdravotního a sociálního pojištění, kde má každý pojištěnec své individuální konto, a do kterého se na důchodové pojištění odvádí 12,2% z vyměřovacího základu
  2. povinné spoření do tzv. otevřených penzijních fondů, do kterých se odvádí 7,3% z vyměřovacího základu
  3. dobrovolné penzijní připojištění

Pozn. K 1. 5.2011 nabyla účinnosti novela zákona o systému sociálního pojištění, která snižuje výši povinného spoření do otevřených penzijních fondů z 7,3 % na 2,3 % z vyměřovacího základu, přičemž se 5% přesunuje do 1. pilíře, do kterého nově bude směřovat 17,2% z vyměřovacího základu. Novela byla prosazena vládní koalicí, opozice však hodlá novelu napadnout u ústavního soudu.

Vdovy a vdovci, kteří jsou starší 50 let mají nárok na 85% penze po zesnulém pracovníkovi MZV.

Martina Lazarová a Martin Mužík (ZÚ Varšava) - článek z r. 2011

.