Předmětem sporu mezi Evropskou komisí a ČR bylo 20 000 tun látky zvané Geobal, která byla vyrobena z kalů ze sanace ostravských lagun a na přelomu let 2010 a 2011 a byla vyvezena jako palivo do Polska. 

V návaznosti na stížnost polských orgánů Evropská komise zahájila vůči ČR řízení o porušení povinnosti, neboť dle jejího názoru se ve skutečnosti jednalo o nebezpečný odpad, jehož přeprava nebyla předem hlášena polským orgánům. Komise měla za to, že na základě unijního nařízení o přepravě odpadů by proto ČR měla dotčenou směs bez dalšího převzít zpět – což by pro ČR znamenalo dodatečné náklady dosahující stovek milionů korun.

ČR od počátku argumentovala, že v době přepravy směsi se o odpad nejednalo, neboť byla do Polska vyvezena za účelem hospodářského využití jako palivo. 

Soudní dvůr se zcela ztotožnil s argumentací ČR a konstatoval, že pro aplikaci povinností vyplývajících z nařízení o přepravě odpadů (jako je zpětný odvoz směsi na vlastní náklady) je stěžejní určit, zda byla přepravovaná směs odpadem ke dni přepravy s ohledem na veškeré známé okolnosti. Žádná z okolností předložených Komisí ovšem nedokazuje, že by směs v době přepravy byla odpadem. 

Komise tak neprokázala, že by se ČR dopustila jakéhokoli porušení povinnosti vyplývající z unijního práva. Z toho důvodu Soudní dvůr žalobu Komise zamítl. ČR tedy nevzniknou žádné náklady, s nimiž by bylo spojeno požadované zpětné převzetí dotčené směsi. Rozsudek Soudního dvora je konečný, nelze se proti němu odvolat.