Vážím si Luboše Dobrovského nejen jako jednoho z architektů, tvůrců demokratické a sebevědomé zahraniční politiky, ale také jako nesobeckého člověka s velkým nadhledem a ochotného naslouchat druhým a podělit se o své zkušenosti a postřehy.

(Tomáš Petříček, Ministr zahraničních věcí České republiky)

V osobě Luboše Dobrovského odešel vzácný, odvážný a otevřený člověk a jedna z nejvýznamnějších osobností české diplomacie – jako první polistopadový mluvčí MZV a posléze náměstek ministra byl jedním z těch, kteří pokládali základy její novodobé demokratické podoby. Jeho schopnost formulovat politická východiska a stát si za svým byla v devadesátých letech nepostradatelná. Klíčová byla jeho role v procesu rychlého a konsensuálního odsunu sovětských okupačních vojsk z Československa. Jako korespondent československého rozhlasu v Moskvě v r. 1968 byl svědkem počátku okupace a bylo velmi symbolické, že mohl být klíčovým aktérem i jejího konce. Na MZV se bývalý disident a signatář Charty 77 Luboš Dobrovský kromě účasti na demokratizační reformě personální a institucionální podílel i na formulování řady důležitých politik zejména ke středoevropskému prostoru, východní Evropě i politiky bezpečnostní. U zrodu naší moderní polistopadové bezpečnostní a obranné politiky stál pak i jako ministr obrany. Jako vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla vybudoval profesionální strukturu této instituce. S těmito zkušenostmi byl jmenován velvyslancem České republiky v Rusku. Od počátku své mise byl citlivým pozorovatelem dění v zemi a na rozdíl od řady jiných expertů nepodléhal iluzím, natož aby se podílel na jejich vytváření. Až do ukončení své mise i za cenu osobního zklamání Luboš Dobrovský poctivě zkoumal stav demokratizačního proudu v Rusku, jeho slábnutí a ústup ve směřování vládní politiky, a vyvozoval z toho důsledky. Poctivým a zdatným analytikem zůstal i po svém odchodu do důchodu. Působil nadále jako poradce řady ministrů obrany, psal, přednášel, předával zkušenosti a vyjadřoval se k dění v Česku.

Právě jasnost při pojmenovávání problémů, strategické myšlení, ale i ostré rozlišování mezi dobrým a špatným, vysoká laťka mravních ideálů, odvaha jít do střetu patřily mezi charakteristické vlastnosti Luboše Dobrovského. Do jeho životního příběhu dramaticky zasáhly zkušenosti holokaustu, komunistického převratu a sovětské okupace; pod tíhou těchto zkoušek však Luboš Dobrovský nikdy neklesnul. Za soustředěnou profesionální tváří tohoto vášnivého diskutéra se skrývala obrovská lidskost, inteligence a smysl pro humor. V těch několika dnech mezi jeho odchodem z tohoto světa a dnešním posledním rozloučením byla k jeho jménu připojována řada přívlastků. Nepochybně byl rovný, poctivý, pevný a také neústupný až urputný; ale také přátelský, milý a vtipný. V diplomacii po něm zůstává řada přátel a žáků, kterým byl a zůstává vzorem. Bude chybět. Diskuse s Lubošem Dobrovským byla vždy zajímavá a přínosná. Pokud platí, že diplomaté neumírají, jen odcházejí na jednání se svatým Petrem, pak můžeme závidět svatému Petrovi.

Čest jeho památce.  Děkujeme za vše, co pro nás, pro naši zemi i své bližní vykonal. Nechť odpočívá v pokoji.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR