Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Tisková konference s ministry Kavanem a Fischerem

 

(20.2.2002) Přepis tiskové konference ministra Kavana s ministrem zahraničí Spolkové republiky Německo Joschkou Fischerem.

PŘEPIS TISKOVÉ KONFERENCE MINISTRA KAVANA S MINISTREM
ZAHRANIČÍ SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO JOSCHKOU FISCHEREM DNE 20.2.2002


Fischer: Jsem rád, že jsem tady v tomto krásném městě a jsem zvláště rád, že se zde mohu setkat se svým přítelem, ministrem Janem Kavanem.
Dnes jsem velmi podrobně hovořil s panem předsedou vlády a měli jsme obsáhlou tiskovou konferenci, takže bych se tu nerad opakoval.Setkal jsem se také s panem prezidentem Havlem, s prezidentem Senátu panem Pithartem a s předsedou Poslanecké sněmovny panem Klausem.
Tady na ministerstvu zahraničí jsme se především zabývali současnými politickými otázkami rozšíření Unie. Jsem zajedno s panem ministrem Kavanem, že chceme dosáhnout ctižádostivých cílů, které byly vytyčeny na Evropských radách v Nice a Göteborgu, totiž že na jaře roku 2004 už budou přistupující státy schopny se zúčastnit voleb do Evropského parlamentu.
My budeme dělat vše, co je v našich silách a omezených možnostech, aby došlo co nejrychleji k ukončení jednání o vstupu. Teď je to teď v rukou Komise a v rukou kandidátských států a doufám, že Evropská rada v Kodani dospěje k závěru těchto jednání.
My jsme vždycky zastávali názor, že by mělo dojít k takovému plynulému závěru jednání a především, že nesmí být vytvořeny další překážky vstupu.
S panem ministrem Kavanem jsem hovořil také o Temelínu. V Německu má mnoho lidí starosti co se týče jeho bezpečnosti. Tady jsou naše vlády rozdílného názoru, ale je v kompetenci české vlády rozhodnout. My bychom byli rádi, kdyby došlo k jinému rozhodnutí, ale je nám naprosto jasné, že tento rozdíl v hodnocení Temelína není překážkou vstupu ČR do EU.
Co se týče bilaterálních vztahů, již dnes dopoledne jsem vyjádřil naději, že se nám podaří v rámci už existujících formátů se navzájem dále přibližovat - významnou roli zde hraje diskusní fórum. Doufám, že ve vztahu k sudetským Němcům bude někdy v budoucnosti možné dospět k humanitárnímu gestu, hovořit o tomto problému a dovést jej k pozitivnímu vyústění.
Hovořili jsme také o mezinárodních otázkách a chci zdůraznit, že mezi mnou a ministrem Kavanem je v těchto otázkách velká shoda a spolupráce na mezinárodní úrovni probíhá velmi dobře. Mluvilo se také o vývoji po 11. září a o dramatickém vyostření situace na Blízkém východě.
Pro mě je důležité, abych tady podtrhl náš veliký zájem dále vyvíjet dobré vztahy mezi našimi zeměmi a zapojit je do evropského kontextu. Německo-české vztahy jsou dneska tak dobré, že vydrží i některé nepředvídané turbulence a myslím, že to ukazuje na to, že tady existuje skutečně velice dobrá evropská akceschopnost.

Kavan: Budu stručný, protože ministr a můj kamarád Joschka Fischer v podstatě řekl všechno. Chci potvrdit, že jsme se shodli na prakticky všech základních přístupech k zásadám principů zahraniční politiky. Mimo jiné tady odkazuji i na naše společné prohlášení, kde v závěru mimo jiné hovoříme i o našem společném postoji k situaci na Blízkém východě, protože jsme přesvědčeni, že je nutné zajistit příměří a vrátit se k mírovému jednání. Je třeba zajistit bezpečnost státu Izrael a současně vyjít vstříc zákonným legitimním požadavkům, legitimním aspiracím Palestinců, včetně vytvoření nezávislého palestinského státu. Zcela v souladu s rozhodnutím ze summitu v Laekenu a se Společnou zahraniční politikou EU podporujeme a budeme podporovat všechny kroky, které povedou k jednání mezi legitimními zástupci, legitimními partnery, předsedou vlády Šaronem a předsedou palestinské samosprávy Jásirem Arafatem.
Rovněž jsme konstatovali, že naše bilaterální vztahy jsou prakticky nejlepší za nesmírně dlouhou dobu a mohou poměrně snadno překonat nejen ty turbulence, o nichž hovořil ministr Fischer, ale i třeba poněkud odlišný přístup k některým finančním jednáním v rámci EU.
Tady mám samozřejmě na mysli náš postoj k nedávnému návrhu či rámcové představě, jak ji formulovala Evropská komise, týkající se přímých plateb v zemědělství. Chtěl bych pouze konstatovat, že na jedné straně jsem vzal samozřejmě v úvahu argument mého partnera, že není možné, aby Německo podporou např. přímých plateb v zemích jako je Polsko, ČR, Maďarsko, Slovinsko se přehouplo přes tříprocentní dluh a vlastně bylo penalizováno v rámci Maastrichtských dohod. Na druhé straně jsem rád, že můj partner vnímal, že argumentujeme pro jednání, pro hledání férového kompromisu, pro komplexní řešení, které by vzalo v úvahu další faktory rozvoje venkova, produkční kvóty, ochranná opatření a samozřejmě i to, že se od nás zatím očekává, že bychom platili plný příspěvek do rozpočtu Unie hned od začátku. Jsem rád, že jsem byl ujištěn, že ať už ten kompromis bude jakýkoliv, nepřichází v úvahu kompromis, který by znamenal, že bychom tímto způsobem na vstupu do EU prodělali, protože je i v zájmu Spolkové republiky Německo a EU, aby nové kandidátské země, které se stanou členskými zeměmi, byly dostatečně finančně zajištěny a nepřistupovaly do Unie pod sociálním tlakem či v tíživé finanční situaci.
A dovolte mi poslední poznámku, protože ministr Fischer se zmínil o Temelínu. My samozřejmě vnímáme, že obyvatelé v sousedních zemích, ne příliš vzdálených od Temelína, mají právo na legitimní obavy. Je naší povinností tyto obavy rozptylovat a zajistit, aby Temelín byl bezpečný. A to je pochopitelně především v zájmu českých občanů, vůči nimž máme odpovědnost. Chtěl jsem tedy ujistit Joschku Fischera, že je naším zájmem zajistit, aby Temelín byl naprosto bezpečný, aby byly plněny závazky z Melkského procesu mezi námi a Rakouskem. Jsem rád, že Německo tento proces podpořilo a rovněž jsem rád, že slyšíme vyjádření respektu tomuto procesu od politika a vlády, která je kritická k jaderné energii, ale přesto respektuje pravidla Unie, která stanoví, že každá země je suverénní v tom, aby si vybrala své energetické zdroje.

Dotaz: Otázka na ministra Fischera, zda může už teď potvrdit, že se cesta pana kancléře Schrödera do ČR v březnu uskuteční.

Fischer: O svých návštěvách informuje jen spolkový kancléř sám. Budeme spolu mluvit, až se vrátím, a potom pan kancléř rozhodne.

Dotaz: Otázka na pana ministra Fischera: Nemyslíte si, že už sama skutečnost, že premiér Zeman musel vysvětlovat, co mínil svými výroky zejména na adresu sudetských Němců i co se týče jeho výroků v Izraeli, prokazuje, že zcela zbytečně zkomplikoval, ne-li poškodil česko-německé vztahy?

Fischer: Tedy, v politice je to s otázkami víry těžké. Já mám jednu jedinou možnost, musím se držet faktů. Opravy a vysvětlení premiéra jsme akceptovali. Jinak bychom se měli orientovat do budoucna, rozvíjet dále česko-německé vztahy, to pro nás hraje ústřední roli. Mluvil jsem už o tom, že bychom se měli snažit tu hořkost, která ještě existuje na obou stranách, na jasném základě, dále rozvíjet až do situace, ve které možná už taková hořkost vůbec nebude. A takový základ tvoří Deklarace. A jak už jsem řekl, vztahy jsou tak stabilní a pro obě strany tak důležité, že vydrží takové turbulence a ty by nám neměly bránit v jejich dalším rozvíjení.

Dotaz: Pane ministře, vy jste mluvil o tom, že jste vždycky považoval vyhnání za bezpráví, ale je mi z toho jasné, že se spolková vláda musí jako na bezpráví dívat také na "Benešovy dekrety". Mluvilo se o tom?

Fischer: To jsou diference, které jsou jasné z Deklarace, kde je text, který skutečně stojí za to si přečíst. Česká strana má v tomto ohledu jiné pojetí a myslím, že musí být naší snahou, abychom krok po kroku dospěli také k setření těchto diferencí a k situaci, ve které bude tato hořkost na obou stranách odstraněna. Nevím, kdy to bude, doufám, že brzo.

Dotaz: Maďarský premiér Orbán dneska požadoval, že by měly být "Benešovy dekrety" zrušeny. Jak se k tomu staví česká vláda?

Kavan: Předpokládám, že vás asi nepřekvapí, že česká vláda nemá jiný postoj k tomuto požadavku, ať už přichází z Vídně, z Mnichova, anebo zazněl při návštěvě maďarského premiéra na Slovensku. Je to stále stejný požadavek a naše reakce je stále stejná. Dekrety prezidenta Beneše jsou a zůstanou součástí českého právního řádu, stejně tak jako dekrety a zákony v jiných, dnes členských zemích EU, které se týkají konfiskace nepřátelského majetku po válce; zůstávají součástí jejich právního řádu. Ale pro nás ty dekrety jsou vyhaslé tak, jak se na tom shodli předseda vlády Zeman a kancléř Schröder v březnu 1999. Nejsou použitelné, čili nemohou být aplikovány, žádné nebezpečí konfiskace německého majetku v České republice nehrozí. Toto naše stanovisko zůstává bez ohledu na to, zda tento požadavek právě vyslovil pan předseda vlády Orbán.

Dotaz: Jaká je nyní základna pro diskusi o sudetoněmecké otázce?

Fischer: My jsme měli s panem ministrem velmi dlouhou a otevřenou debatu o otázkách spojených s minulostí, s výroky premiéra Zemana na toto téma a na tiskové konferenci s premiérem Zemanem jsme se k této otázce věnovali velmi obšírně. Nechci se opakovat, ale ještě jednou musím zdůraznit, že bychom se měli snažit překonat hořkost, kterou přinesla minulost. Je zřejmé, že mezi německým a českým postojem budou rozdíly. Ale jako přátelé s velmi tragickou minulostí jsme si vědomi své odpovědnosti. A to je také součástí Deklarace. Jsme si vědomi své odpovědnosti, chceme překonat rozdíly v přístupu a doufáme, že naši čeští přátelé jednoho dne, společně s námi, tyto rozdíly překonají. Budeme ba tom pracovat. Vnímáme citlivost tohoto problému pro obě strany. A nyní zde budou volby, volby se chystají také v Německu, v Maďarsku, a začínají se objevovat šumy. Ale domnívám se, že naše vzájemné vztahy, ale ještě daleko více budoucnost Evropy, je pro mladou generaci důležitější. Oceňujeme příspěvek představitelů různých sudetoněmeckých uskupení, myslím, že také oni vnesli do problému kladné momenty. A slyšeli jsem velmi pozitivní reakci od české strany Fóra a kdyby zde byla možnost např. určitého humanitárního gesta, byl by to příspěvek k onomu překonání rozdílů.

Kavan: Mohu pouze potvrdit, co řekl Joschka. Skutečnost, že to není součástí společného prohlášení, jen podtrhuje, že se chceme soustředit na dosavadní skvělou spolupráci a budoucí spolupráci v rámci integrovanější Evropy, a v duchu Česko-německé deklarace z roku 1997 nechceme zatížit budoucnost otázkami minulosti. To neznamená, že minulost ignorujeme, ale nechceme se s ní střetávat při řešení každodenních problémů. Jsme si vědomi utrpení a bolesti, která zasáhla tolik lidí před několika desítkami let. Osobní historie mé i Joschkovy rodiny ukazuje, že naše generace ví velmi dobře, co se stalo a proč dokonce ještě dnes pociťují lidé hořkost. Není to pro nás cizí problém, ale musí se k němu přistupovat přesně tak, jak naznačil Joschka - v kontextu vzájemné spolupráce a zužování oněch trhlin tak, aby ona hořkost, jak o ní Joschka mluví, jednoho dne zcela vymizela. Řekli jsme zcela jasně v Česko-německé deklaraci v roce 1997, že nevěříme v kolektivní vinu. Já to chci zopakovat a jsem rád, že také premiér Zeman otevřel toto téma na své tiskové konferenci. Podtrhl znovu, že odmítáme princip kolektivní viny a ilustroval to tím, že nyní v České republice diskutujeme o možnosti jakéhosi humanitárního gesta vůči těm sudetským Němcům, kteří byli proti Hitlerovi a trpěli i po válce. Je to citlivý problém, my ho nechceme zametat pod koberec, ale nechceme aby se stal náplní našich každodenních vztahů, které jsou velmi dobré a obsahují nejen oblast ekonomickou, politickou, kulturní a vzdělávací, ale také oblast přeshraniční spolupráce, vojenské spolupráce atd. Takže doufám, že vše budeme vidět v tomto kontextu a nenecháme se dotlačit celou tou cestou zpět k problémům minulosti.

 

.