Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Tisková konference ministra Svobody a francouzské ministryně Lenoir

 

24. 3. 2003 - Přepis tiskové konference ministra zahraničních věcí ČR C. Svobody a francouzské ministryně pověřené evropskými záležitostmi Noëlle Lenoir. (26.3.2003)

Ministr zahraničních věcí C. Svoboda:
Návštěva ministryně Francouzské republiky paní Lenoir prokázala, že vztahy mezi oběma zeměmi jsou na velmi dobré úrovni. Na bilaterální úrovni neexistují žádné vážné problémy, takže jsme se této otázce věnovali pouze velmi okrajově. Diskutovali jsme o multilaterálních zahraničně-politických otázkách. Máme společný názor na to, že je třeba najít shodu mezi členy RB OSN a EU v otázce aktivit po ukončení konfliktu v Iráku. ČR podporuje prohlášení Evropské rady, žádající shodu členů RB v této otázce. Demokratické země mají být připraveny poskytnout veškerou humanitární a jinou potřebnou pomoc. Věnovali jsme se také budoucnosti EU, kde bych chtěl zdůraznit dva momenty. První moment je společná bezpečnostní a zahraniční politika, která má být posílená, aby byla Evropa schopná v této dimenzi hrát důležitou roli. Zkušenost, kterou jsme prošli v době irácké krize, je zkušenost, která má vést Evropu k větší schopnosti najít shodu. V neposlední řadě jsem též zopakoval názor vlády ČR na to, že bychom chtěli, aby mezivládní konference uzavírající výsledky Konventu a rozhodující o budoucnosti Evropy nebyla uzavřena dříve, než se staneme členy EU. My víme, že budeme mít hlasovací právo na této konferenci, ale jsme přesvědčeni, že případné členství či nečlenství bude hrát roli.

Francouzská ministryně pověřená evropskými záležitostmi N. Lenoir (překlad):
Nejprve bych jménem Francie chtěla zopakovat, že velice obdivujeme ČR a český lid. Dále musím potvrdit vynikající úroveň našich vzájemných vztahů. Na bilaterální úrovni neexistuje žádná neshoda a já s potěšením kvituji naši spolupráci kulturní, jazykovou i ekonomickou. Hovořili jsme o procesu rozšiřování a konstatovali jsme, že tento proces proběhl uspokojivě pro všechny, a to i s vědomím toho, že zde EU ukládá určitá omezení novým členům. Francie si přeje, aby proces tzv. nového sjednocení Evropy bylo završeno podepsáním smlouvy 16. dubna v Athénách s tím, že ke vstupu nových členských států dojde 1. května 2004. Pokud jde o podmínky nutné k úspěšné renesanci "budoucí evropské ústavy", přáním Francie je, aby stávající Konvent vypracoval unikátní text, který příznivě ovlivní činnost mezivládní konference. V podstatě je to poprvé, kdy Evropa přijímá svoji ústavu. Je to poprvé, kdy se Evropa vrhá do dobrodružství, protože zcela od základu reformuje své smlouvy. Transparentní a demokratický proces, který představuje činnost Konventu, by měl být užitečný a měl by připravit efektivní shodu, ke které dojde na mezivládní konferenci.
Pokud jde o budoucnost Evropy a o to, co jí ještě čeká a co by měla vyřešit: za prvé vybudování společného prostoru spravedlnosti a za druhé společná zahraniční a bezpečnostní politika. Chtěla bych jen potvrdit závěry jednání s vaším premiérem a ministrem spravedlnosti, a to že se společně začneme zamýšlet právě nad budováním prostoru justice. Poněvadž Evropa byla vždy založena na právu. Bez jednotné aplikace evropského práva nebude moci uspokojivě fungovat společný trh. Kromě toho jsme v dnešní době vystaveni nárůstu organizovaného zločinu a teroristickým hrozbám a občané Evropy právem požadují, aby Evropa posílila svoji bezpečnost v tomto stále méně stabilním světě. Odtud vzešla myšlenka společné spolupráce ČR a Francie při posilování právních principů a soudnictví v Evropě.
Pokud jde o iráckou krizi, nebudu komentovat poslední vývoj. Jak řekl náš prezident, přejeme si, aby tato válka byla co možná nejkratší a přinesla co možná nejméně obětí. Francie, stejně jako její partneři, ať už staří nebo noví, přikládá velkou důležitost euroatlantické alianci. Jsme velice rádi, že v Bruselu na zasedání Evropské rady 20. března došlo ke konsensu mezi všemi členskými státy EU a kandidátskými zeměmi. Vždy jsme sdíleli stejné cíle, vyjádřené v rezoluci 1441 a nadále se domníváme, že je to právě mezinárodní společenství (tedy OSN), které by mělo plnit svoje úkoly a nést svou zodpovědnost. Také jsme si plně vědomi odpovědnosti, kterou nesou evropské státy v této situaci, a to především pokud jde o humanitární pomoc.
Pokud jde o ostatní, tak Evropa se nadále vyvíjí a společně s ČR i vašim ministrem zahraničních věcí sdílíme názor, že Evropa potřebuje posílit svoji zahraniční a bezpečnostní politiku.

Dotaz:
Mezivládní konference má skončit až poté, kdy budeme plnými členy EU. Sdílí tento názor plně i Francie?

Ministr zahraničních věcí C. Svoboda
O tomto návrhu komunikujeme se všemi členskými státy. Je potřeba říci, že je několik států EU, které chtějí, aby mezivládní konference skončila co nejdříve. Jako příklad můžu uvést Španělsko nebo některé jiné země, ale je zřejmé, že výsledky Konventu ještě nejsou hotovy. Je tady velmi mnoho pozměňovacích návrhů k základnímu textu. Je tedy otázkou, zda Konvent stihne ukončit svoji práci v červnu tohoto roku. Budeme jistě moudřejší v průběhu roku, nicméně znovu opakuji, náš postoj v této věci je dlouhodobý a neměnný.

Francouzská ministryně pověřená evropskými záležitostmi N. Lenoir (překlad):
Jak říkal pan ministr Svoboda, jsou země, které chtějí jít rychleji a které pomaleji. Francie je v tomto ohledu neutrální. Prozatím konstatujeme, že Evropská rada považuje za datum ukončení činnosti Konventu červen. V každém případě si přejeme, aby Konvent skončil úspěšně a přejeme si, aby to, co se teď jeví jako zaručený výstup Konventu, nebyl přehodnocován na mezivládní konferenci. Veřejné mínění má velká očekávání. Já si myslím, že čekat příliš dlouho by znamenalo udělat krok zpět, abychom se potom mohli lépe odrazit. Samozřejmě, rozhodovací procesy v Evropě vždy vycházely z principu ústupků mezi zeměmi s tím, že veškerá evropská rozhodnutí vlastně reflektují ten nejnižší stupeň nespokojenosti. Tudíž ta budoucí evropská ústava musí reflektovat kompromisy, ústupky a rovnováhu mezi členskými státy, poněvadž to nebude česká, německá, francouzská, nebo britská ústava, ale bude to ústava společná pro všechny státy.

.