Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

7. Česká republika plnoprávným členem Severoatlantické aliance

 

- role České atlantické komise a celého nevládního neziskového sektoru
PAVEL BÍLEK, místopředseda a ředitel ČAKO

Česká atlantická komise (dále ČAKO) jakožto občanské sdružení působí na českou veřejnost svými profesními aktivitami již od roku 1991, kdy byl založen tzv. Československý atlantický klub. Od svých počátků byla ČAKO těsně napojena na strukturu mezinárodního Sdružení atlantické smlouvy (dále ATA), v souladu s jejímiž doporučeními postupovala. ATA přitom představuje těleso, které je označováno za "civilní sestru Severoatlantické aliance" (dále NATO) a které sdružuje nevládní, nezávislé organizace (toliko po jedné z každého členského či spolupracujícího státu). Po rozpadu československé federace byla v červnu 1993 ustavena Česká atlantická komise plně kontinuitní s výše uvedeným klubem. Pod tímto názvem působí do dnešních dnů s tím, že lze případně uvažovat o příhodnosti názvu Česká euroatlantická společnost (v budoucnu).
Posláním ČAKO bylo objektivně a dynamicky informovat širokou veřejnost o možnostech začlenění České republiky do existujících bezpečnostně obranných struktur v evropském prostoru a euroatlantickém kontextu. Toto srovnání vždy vyznívalo ve prospěch postupného procesu plného začlenění ČR do NATO, což bylo artikulováno mnoha směry (občanská veřejnost, nezávislí experti, média, relevantní nositelé státní správy) a způsoby (setkání, diskuze, odborné kurzy, publikační činnost). Těžiště vždy tkvělo ve výzkumné práci (sběr zahraničních i domácích informací a zkušeností - osobně i transferem dat, pořádáním mezinárodních konferencí s podporou a za účasti zahraničních hostů, spolupráce se Sdružením pro atlantickou spolupráci Český Krumlov, Ústavem mezinárodních vztahů v Praze, s Vojenskou akademií v Brně, Střední policejní školou MV ČR v Praze a dalšími partnery), v osvětové a vzdělávací celostátní i regionální strategii působení na učitele, středoškolské a vysokoškolské studenty, další profesní skupiny relevantní veřejnosti (představitelé státní i místní správy, vojáci, později policisté...).

Poté, co Česká republika završila své úsilí a stala se v březnu 1999 plnoprávným členem NATO, vyvstaly před ČAKO, potažmo nevládním sektorem, ale též před odpovědnými oficiálními strukturami republiky, nové úkoly a zacílení příštích aktivit. Z iniciativy ČAKO a za jejího vedení se 30. září 1999 uskutečnil první seminář na téma "Bezpečnostní komunity" s názvem "Role nevládních organizací v procesu budování bezpečnostní komunity v České republice", a to na půdě a v úzké spolupráci s Ministerstvem obrany ČR v Praze. Účast přijali první náměstci ministra obrany a zahraničních věcí, další představitelé zmíněných ministerstev, diplomatický sbor členských států NATO v Praze, vedoucí činitelé zainteresovaných nevládních organizací, nezávislí experti. Na něj navázal seminář organizovaný 15. listopadu 1999 v Senátu (gestorem senátor Krámek, účastni další senátoři a političtí představitelé, uvedení účastníci prvního semináře). Již na prvním semináři došlo k dohodě o ustavení Stálé konference nevládních organizací působících v oblasti bezpečnostní komunity, jejíž první zasedání svolalo ČAKO na 8. prosince 1999. ČAKO by mělo přirozeně představovat "nevládního hegemona" v této oblasti. Soustavná péče a pozornost problematice bezpečnostní komunity a také postupné dobudování a zpřístupnění veřejnosti hodnotného Dokumentačního a informačního centra - knihovny transatlantické a evropské bezpečnostní literatury a aktuálních materiálů - jsou základními programovými prioritami ČAKO. Prohloubení odborné a výzkumné spolupráce s relevantními univerzitními pracovišti a systematická práce se studenty se jeví jako další přednostní úkoly (tradičně Vojenská akademie v Brně, dále Policejní akademie v Praze, Univerzita Karlova - právnická fakulta, fakulta sociálních věd a filozofická fakulta, Masarykova univerzita - právnická fakulta...).
Také v roce 2000 se ČAKO zaměří na zachování a další prohloubení pečlivě vybudovaných úzkých vazeb na zahraniční přirozené partnery, zejména v rámci ATA. Velmi významnou událostí (mezinárodní, ale především vnitrostátní pro českou partnerskou stranu) se stane plánovaná pětidenní návštěva presidenta ATA v České republice, která by se měla uskutečnit v dubnu či květnu 2000. Na programu budou kromě setkání s vedením ČAKO jednání s předními českými ústavními činiteli a politiky. Ve výhledu tří až čtyř let se počítá s konáním Valného shromáždění ATA v Praze, což pro hostitelskou zemi tradičně představuje prestižní záležitost.

Z ústřední státní správy jsou nejbližšími a osvědčenými partnery ČAKO Ministerstvo zahraničních věcí ČR (obsahově včetně jeho významné finanční podpory) a Ministerstvo obrany ČR (komunikační strategie, koncepční a programová, v budoucnu i grantová podpora). Považuji za nezbytné prohloubení konkrétní spolupráce se strukturou Ministerstva vnitra ČR (odbor personální práce a vzdělávání, Policejní prezídium ČR) pro zřejmé a zahraničními experty hojně připomínané souvislosti a souvztažnosti vnitřní a vnější bezpečnosti. Za žádoucí je třeba považovat i koncepční a projektovou angažovanost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Oficiální místa by neměla konkurovat aktivitám nevládního neziskového sektoru, natož je podceňovat nebo přehlížet. Smysl stejně tak nemá, aby se nevládní organizace pokoušely suplovat funkce státního aparátu. Míra respektu ke kvalitní práci mezi nimi navzájem, jejich každodenní pracovní vztahy včetně schopnosti pečlivého naslouchání jeden druhému spoluurčují úroveň vyspělosti a konkrétního výsledku společnosti, a to nejen v dané oblasti. V případě skutečně relevantních nevládních organizací, které působí dlouhodoběji na poli bezpečnostní politiky, resp. bezpečnostní komunity v souladu s demokratickým zájmem České republiky, by měl být zájem státu z hlediska permanentní komunikace a odpovídající podpory opravdový a silný. V přirozeném souladu postupu zpravidla tkví úspěch ve věci samé. Česká republika by k tomu měla ve vlastním zájmu neodvratně dospívat.

.