7. Česká republika plnoprávným členem Severoatlantické aliance
29.11.2001 / 14:52 | Aktualizováno:
- role České atlantické komise a celého nevládního neziskového sektoru
PAVEL BÍLEK, místopředseda a ředitel ČAKO
Česká atlantická komise (dále ČAKO) jakožto občanské sdružení
působí na českou veřejnost svými profesními aktivitami již od roku
1991, kdy byl založen tzv. Československý atlantický klub. Od svých
počátků byla ČAKO těsně napojena na strukturu mezinárodního
Sdružení atlantické smlouvy (dále ATA), v souladu s jejímiž
doporučeními postupovala. ATA přitom představuje těleso, které je
označováno za "civilní sestru Severoatlantické aliance" (dále NATO)
a které sdružuje nevládní, nezávislé organizace (toliko po jedné z
každého členského či spolupracujícího státu). Po rozpadu
československé federace byla v červnu 1993 ustavena Česká
atlantická komise plně kontinuitní s výše uvedeným klubem. Pod
tímto názvem působí do dnešních dnů s tím, že lze případně uvažovat
o příhodnosti názvu Česká euroatlantická společnost (v budoucnu).
Posláním ČAKO bylo objektivně a dynamicky informovat širokou
veřejnost o možnostech začlenění České republiky do existujících
bezpečnostně obranných struktur v evropském prostoru a
euroatlantickém kontextu. Toto srovnání vždy vyznívalo ve prospěch
postupného procesu plného začlenění ČR do NATO, což bylo
artikulováno mnoha směry (občanská veřejnost, nezávislí experti,
média, relevantní nositelé státní správy) a způsoby (setkání,
diskuze, odborné kurzy, publikační činnost). Těžiště vždy tkvělo ve
výzkumné práci (sběr zahraničních i domácích informací a zkušeností
- osobně i transferem dat, pořádáním mezinárodních konferencí s
podporou a za účasti zahraničních hostů, spolupráce se Sdružením
pro atlantickou spolupráci Český Krumlov, Ústavem mezinárodních
vztahů v Praze, s Vojenskou akademií v Brně, Střední policejní
školou MV ČR v Praze a dalšími partnery), v osvětové a vzdělávací
celostátní i regionální strategii působení na učitele,
středoškolské a vysokoškolské studenty, další profesní skupiny
relevantní veřejnosti (představitelé státní i místní správy,
vojáci, později policisté...).
Poté, co Česká republika završila své úsilí a stala se v březnu
1999 plnoprávným členem NATO, vyvstaly před ČAKO, potažmo nevládním
sektorem, ale též před odpovědnými oficiálními strukturami
republiky, nové úkoly a zacílení příštích aktivit. Z iniciativy
ČAKO a za jejího vedení se 30. září 1999 uskutečnil první seminář
na téma "Bezpečnostní komunity" s názvem "Role nevládních
organizací v procesu budování bezpečnostní komunity v České
republice", a to na půdě a v úzké spolupráci s Ministerstvem obrany
ČR v Praze. Účast přijali první náměstci ministra obrany a
zahraničních věcí, další představitelé zmíněných ministerstev,
diplomatický sbor členských států NATO v Praze, vedoucí činitelé
zainteresovaných nevládních organizací, nezávislí experti. Na něj
navázal seminář organizovaný 15. listopadu 1999 v Senátu (gestorem
senátor Krámek, účastni další senátoři a političtí představitelé,
uvedení účastníci prvního semináře). Již na prvním semináři došlo k
dohodě o ustavení Stálé konference nevládních organizací působících
v oblasti bezpečnostní komunity, jejíž první zasedání svolalo ČAKO
na 8. prosince 1999. ČAKO by mělo přirozeně představovat
"nevládního hegemona" v této oblasti. Soustavná péče a pozornost
problematice bezpečnostní komunity a také postupné dobudování a
zpřístupnění veřejnosti hodnotného Dokumentačního a informačního
centra - knihovny transatlantické a evropské bezpečnostní
literatury a aktuálních materiálů - jsou základními programovými
prioritami ČAKO. Prohloubení odborné a výzkumné spolupráce s
relevantními univerzitními pracovišti a systematická práce se
studenty se jeví jako další přednostní úkoly (tradičně Vojenská
akademie v Brně, dále Policejní akademie v Praze, Univerzita
Karlova - právnická fakulta, fakulta sociálních věd a filozofická
fakulta, Masarykova univerzita - právnická fakulta...).
Také v roce 2000 se ČAKO zaměří na zachování a další
prohloubení pečlivě vybudovaných úzkých vazeb na zahraniční
přirozené partnery, zejména v rámci ATA. Velmi významnou událostí
(mezinárodní, ale především vnitrostátní pro českou partnerskou
stranu) se stane plánovaná pětidenní návštěva presidenta ATA v
České republice, která by se měla uskutečnit v dubnu či květnu
2000. Na programu budou kromě setkání s vedením ČAKO jednání s
předními českými ústavními činiteli a politiky. Ve výhledu tří až
čtyř let se počítá s konáním Valného shromáždění ATA v Praze, což
pro hostitelskou zemi tradičně představuje prestižní
záležitost.
Z ústřední státní správy jsou nejbližšími a osvědčenými partnery
ČAKO Ministerstvo zahraničních věcí ČR (obsahově včetně jeho
významné finanční podpory) a Ministerstvo obrany ČR (komunikační
strategie, koncepční a programová, v budoucnu i grantová podpora).
Považuji za nezbytné prohloubení konkrétní spolupráce se strukturou
Ministerstva vnitra ČR (odbor personální práce a vzdělávání,
Policejní prezídium ČR) pro zřejmé a zahraničními experty hojně
připomínané souvislosti a souvztažnosti vnitřní a vnější
bezpečnosti. Za žádoucí je třeba považovat i koncepční a
projektovou angažovanost Ministerstva školství, mládeže a
tělovýchovy ČR.
Oficiální místa by neměla konkurovat aktivitám nevládního
neziskového sektoru, natož je podceňovat nebo přehlížet. Smysl
stejně tak nemá, aby se nevládní organizace pokoušely suplovat
funkce státního aparátu. Míra respektu ke kvalitní práci mezi nimi
navzájem, jejich každodenní pracovní vztahy včetně schopnosti
pečlivého naslouchání jeden druhému spoluurčují úroveň vyspělosti a
konkrétního výsledku společnosti, a to nejen v dané oblasti. V
případě skutečně relevantních nevládních organizací, které působí
dlouhodoběji na poli bezpečnostní politiky, resp. bezpečnostní
komunity v souladu s demokratickým zájmem České republiky, by měl
být zájem státu z hlediska permanentní komunikace a odpovídající
podpory opravdový a silný. V přirozeném souladu postupu zpravidla
tkví úspěch ve věci samé. Česká republika by k tomu měla ve
vlastním zájmu neodvratně dospívat.