Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Institucionální zajištění a nástroje SZBP

 

SZBP je charakteristická tzv. mezivládním přístupem, podle něhož je politika formulována na základě shody vlád členských zemí. S jistým zjednodušením je možné říci, že SZBP je vytvářena pouze tehdy, shodnou-li se na tom členské země.
 

Hlavní roli ve formování SZBP mají ve strategické rovině Evropská rada, sdružující hlavy států a vlád, a v rovině podrobnějšího rozpracování politiky Rada Evropské unie, sdružující ministry členských zemí (pro otázky SBZP jde o ministry zahraničí, příp. také ministry obrany či rozvoje). Rozhodnutí přijatá Radou jsou následně prováděna Vysokým představitelem pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členskými státy. Specifické postavení v SZBP má Komise; role Evropského parlamentu a Soudního dvora je poměrně malá.

V rámci aparátu Rady funguje několik typů orgánů, které mají na starosti předjednávání rozhodnutí Rady, popř. také monitoring situace v oblasti jejich působnosti nebo jiné úkoly. Přijetí rozhodnutí Radou předchází několikastupňové předjednávání – obvykle se mluví o třech až čtyřech stupních včetně Rady samotné. Jde o:

  • pracovní skupiny,
  • zvláštní výbory – v případě SZBP zejména Politický a bezpečnostní výbor – a skupiny přičleněné k Výboru stálých zástupců (COREPERu),
  • COREPER,
  • Radu.

Nutno zdůraznit, že v případě Politického a bezpečnostního výboru (PSC) není ona hierarchie tak jednoznačná, protože PSC má v některých oblastech obdobné postavení jako COREPER.

V zásadě platí, že jednání o konkrétním rozhodnutí začíná na nejnižší úrovni – úrovni pracovních skupin – a postupně je předáváno na vyšší úrovně, přičemž jakmile je na některé úrovni dosaženo dohody, vyšší úrovně onu dohodu obvykle pouze formálně posvětí.

V oblasti SZBP funguje zvláštní jazykový režim – používá se angličtina a francouzština bez tlumočení.

PRACOVNÍ SKUPINY RADY
V současnosti existuje cca 40 pracovních skupin Rady (oficiálně přípravné skupiny Rady), které se zabývají otázkami SZBP. Podle zaměření lze pracovní skupiny rozdělit do čtyř kategorií.

  • Pracovní skupiny pro oblast obchodu a rozvojové spolupráce, které mají omezený přesah do SZBP. Předsedá jim šestiměsíční předsednictví;
  • Geografické pracovní skupiny – jedná se o smíšené pracovní skupiny v oblasti vnějších vztahů, které vedle témat SZBP projednávají také komunitární záležitosti, například vnější hospodářské aspekty, energetiku, témata z oblasti víz, migrace, životního prostředí aj. Předsedá jim zástupce vysokého představitele.
  • Horizontální pracovní skupiny projednávají průřezová témata z oblasti SZBP. Nejčastěji jim předsedá zástupce vysokého představitele, avšak v řadě výjimek předsedá šestiměsíční předsednictví.
  • Pracovní skupiny SBOP, jimž  zpravidla předsedá zástupce vysokého představitele.

Většina PS jedná převážně v bruselském formátu. To znamená, že členské státy jsou v nich zastupovány pracovníky svých Stálých zastoupení v Bruselu. Především geografické skupiny se však s různou pravidelností setkávají i ve formátu zástupců z ústředí, tzv. formát Capitals. Naopak některé horizontální skupiny se scházejí pouze ve formátu Capitals.

Nad pracovními skupinami stojí Politický a bezpečnostní výbor a Výbor stálých zástupců (COREPER).

POLITICKÝ A BEZPEČNOSTNÍ VÝBOR
Politický a bezpečnostní výbor (PSC, příp. COPS) je operativním řídícím a kontrolním orgánem, „motorem“ SZBP. Zastává v EU úlohu kolektivního, vyjednávajícího, zahraničně-politického subjektu. Tento orgán, který jedná v Bruselu na úrovni velvyslanců zpravidla dvakrát týdně, usnadňuje rozhodujícím způsobem vytváření společných stanovisek.

Politický a bezpečnostní výbor zasedá zpravidla ve složení juniorních velvyslanců členských zemí v Bruselu. PSC se podílí na vytyčování směru v otázkách SZBP podáváním stanovisek Radě a sleduje mezinárodní situaci v oblastech SZBP. Vedle přípravných činností pro Radu je PSC pověřen mj. politickým a strategickým řízením vojenských operací SBOP nebo udržováním styků Evropské unie s NATO.

VÝBOR STÁLÝCH ZÁSTUPCŮ (COREPER)
Výbor stálých zástupců sdružuje jednak velvyslance členských zemí při EU v rámci formace COREPER II, jednak zástupce velvyslanců – ve formaci COREPER I. Výbor stálých zástupců má předjednávat veškeré otázky (ze všech unijních politik) projednávané Radou EU.

Zahraničně-politickými otázkami se zabývá především COREPER II. Význam COREPERu v otázkách SZBP je poněkud omezen rolí Politického a bezpečnostního výboru. PSC se při výkonu svých činností může v řadě případů obracet přímo na Radu; postavení PSC v těchto případech je tedy podobné postavení COREPERu.

RADA EU
Rada EU sdružuje ministry zahraničí nebo rezortní ministry členských zemí podle projednávané problematiky. Otázkami SZBP se zabývá primárně Rada ve formátu pro zahraniční věci (FAC), v níž zasedají ministři zahraničí členských států, a Rada pro všeobecné záležitosti (GAC), která se zabývá některými administrativními otázkami spojenými se SZBP.  V případě potřeby se zasedání Rady pro zahraniční věci účastní také ministři obrany či ministři zodpovědní za politiku zahraniční rozvojové spolupráce. Předsednictví této formace Rady nepodléhá půlroční rotaci mezi členskými státy EU, ale vykonává jej vysoký představitel s pětiletým funkčním obdobím.

Rada pro zahraniční věci řídí vnější politiky Unie – SZBP, SBOP, mezinárodně-obchodní politiku a rozvojovou politiku, a to na základě strategických směrů vymezených Evropskou radou, čímž zajišťuje soudržnost činnosti Unie.

Základními nástroji, jež má Rada pro zahraniční věci v oblasti SZBP k dispozici, jsou rozhodnutí o postoji, jež má Unie zaujmout a rozhodnutí o akci, již má Unie provést. Rada pro zahraniční věci se také podílí na přípravě prohlášení („prohlášení jménem Evropské unie“) a demarší; členské státy mají na půdě Rady koordinovat své zahraničně-politické činnosti (viz kap. 5 - nástroje SZBP).

Připomeňme, že hlasování v Radě se v otázkách SZBP řídí – až na několik výjimek – principem jednomyslnosti. V oblasti SBOP se hlasování Rady řídí principem jednomyslnosti vždy. 

VYSOKÝ PŘEDSTAVITEL EU PRO ZAHRANIČNÍ VĚCI A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKU/ MÍSTOPŘEDSEDA KOMISE
Role vysokého představitele spočívá ve výkonu SZBP, v podílu na definování obsahu SZBP (vč. SBOP) a v zastupování a reprezentování EU navenek.

Vysoký představitel zastupuje EU v záležitostech společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jménem Unie vede politický dialog se třetími stranami a vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích. Vysoký představitel předsedá Radě EU ve formátu pro zahraniční věci. Vysoký představitel je zároveň jedním z místopředsedů Komise. V návaznosti na personální propojení obou funkcí je vysoký představitel pověřen koordinací veškeré vnější činnosti Evropské unie (včetně SZBP, společné obchodní politiky, rozvojové politiky, Evropské sousedské politiky apod.). Při výkonu své funkce se vysoký představitel opírá o ESVA i orgány Evropské komise a vede delegace EU.

Vysoký představitel je ve funkci místopředsedy Evropské komise rovněž zodpovědný za Službu pro nástroje zahraniční politiky (Foreign Policy Instruments Service – FPI), která spadá do Komise. Úkolem tohoto útvaru je implementace některých finančních nástrojů. Jedná se např. o rozpočet SZBP, Instrument stability (IfS), Nástroj pro spolupráci s industrializovanými zeměmi, Nástroj pro spolupráci s partnery, výdaje na komunikaci a veřejnou diplomacii, volební pozorovatelské mise EU aj.

EVROPSKÁ SLUŽBA PRO VNĚJŠÍ ČINNOST - ESVA
ESVA vznikla jako autonomní útvar sui generis nezávislý na Evropské komisi a Generálním sekretariátu Rady; je tvořena bývalými pracovníky těchto dvou institucí a diplomaty členských států. ESVA má za úkol primárně poskytovat podporu vysokému představiteli  Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku při naplňování jeho mandátu. V oblasti vnějších vztahů též asistuje předsedovi Evropské rady, předsedovi Evropské komise i Evropské komisi samotné. Úkolem ESVA je podporovat i další instituce a útvary EU, zejména Evropský parlament. ESVA intenzivně spolupracuje vedle Evropské komise a Generálního sekretariátu Rady s diplomaciemi členských států. Tato služba má své ústředí v Bruselu, její součástí jsou delegace EU ve světě.

 

DELEGACE EU
Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se delegace Evropské komise přejmenovaly na delegace Evropské unie. Po vzniku ESVA se staly součástí její struktury, přičemž personál v nich pracující je buď součástí ESVA (vč. secondovaných národních expertů) nebo Evropské komise (především rozvojová a ekonomická agenda); zodpovědnost za delegaci EU jako celek však má vždy její vedoucí, který je zaměstnancem ESVA a podřízeným vysokého představitele.

 

Dnes je delegací EU cca 140, z toho až 50 v zemích, kde je samostatně zastoupeno méně než 5 členských států EU. Zřízení či uzavření delegace EU vždy vyžaduje jednomyslný souhlas Rady i Evropské komise. V souvislosti s Lisabonskou smlouvou převzaly delegace EU od rotujícího předsednictví výkon místního předsednictví, tj. zodpovědnost za koordinaci se zastupitelskými úřady členských států a prezentaci zahraniční politiky vůči třetím zemím a mezinárodním organizacím.  

Úkolem delegací EU je reprezentovat EU, prosazovat její zásady a hodnoty a přispívat k realizaci společných politik v rámci vnější činnosti Unie vůči hostitelské zemi. Delegace by měly zároveň úzce spolupracovat s diplomatickými službami členských států, podporovat je v jejich diplomatických vztazích a na jejich žádost i při poskytování konzulární ochrany občanům EU.

Základem spolupráce delegací EU s členskými státy jsou pravidelná  (měsíční a častější) setkání vedoucích misí (HOMs), doprovázená množstvím setkání na nižších úrovních. Ve většině zemí funguje také sdílení informací, vč. zpravodajství mezi delegací EU a členskými státy, jakož i příprava společných reportů do ústředí.

ZVLÁŠTNÍ PŘEDSTAVITELÉ (EUSR)
Určitým projevem hlubšího zájmu EU o určitý region nebo problematiku jsou zvláštní představitelé (EUSR, čl. 33 SEU). Tyto posty byly původně, před vznikem ESVA, vytvořeny Radou v souvislosti s konkrétní krizí či situací. V současnosti existuje 9 EUSR, a to pro Afghánistán, Roh Afriky, Sahel, Bosnu a Hercegovinu, Kosovo, Jižní Kavkaz a krizi v Gruzii,  Lidská práva, Blízkovýchodní mírový proces a Střední Asii. Aktuálně probíhá proces plné integrace EUSR do ESVA, při zachování jejich přímé vazby na členské státy prostřednictvím Politického a bezpečnostního výboru, což by mělo vést k úspoře lidských i finančních zdrojů. EUSR jsou jmenováni Radou – kvalifikovanou většinou – na návrh Vysokého představitele.

V zájmu koherence zahraničněpolitického jednání Evropské unie je činnost zvláštních představitelů koordinována s činností vysokého představitele a Rady. Zvláštní představitelé pravidelně informují zastupitelské úřady členských států a Delegaci EU o své práci a jsou s nimi ve spojení, stejně jako s ostatními mezinárodními a regionálními subjekty v místě. EUSR úzce spolupracují s delegacemi EU, které by měly místním EUSR poskytovat veškerou možnou podporu. Členské státy, Evropská komise a Generální sekretariát Rady se starají o to, aby EUSR měli přístup ke všem důležitým informacím, které by jim mohly být užitečné při plnění jejich úkolů.

NÁSTROJE SZBP
Pojem "nástroje SZBP" je možné interpretovat jako formy, jimiž je SZBP prováděna. Některé nástroje jsou upraveny právně, a to v zakládajících smlouvách EU.  Nástroje SZBP zahrnují:

  1. právně vymezené nástroje
    -     obecné směry či strategické zájmy a cíle vytyčované Evropskou radou
    -     rozhodnutí přijímaná Radou a vymezující:

a) akce, které má Unie provést
b) postoje, které má Unie zaujmout
c) podrobnosti k těmto dvěma výše uvedeným rozhodnutím

-     systematická spolupráce mezi členskými státy EU

-     uzavírání mezinárodních smluv

2.   další nástroje

-     deklarace, demarše
-     politický dialog

-     volební pozorovatelské mise

-     omezující opatření.

VOLEBNÍ POZOROVATELSKÉ MISE
Volební pozorovatelské mise (dále jen „EOM“ – Election Observation Missions) jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů pomoci EU při demokratizaci a jdou bok po boku se SZBP. Od vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost se EU v rámci SZBP více angažuje v oblasti volebního pozorovatelství a asistence. Základem je vysílání EU EOM (od roku 2000 přibližně 10 misí ročně) a financování volební asistence z finančního nástroje EIDHR (Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva).

Cílem EOM je především podpořit zdárný průběh a dodržení principů svobodných a demokratických voleb v zemích, v nichž je ohrožen řádný průběh voleb, a/nebo které se nacházejí ve fázi politické transformace. EOM zároveň propagují „dobré jméno“ EU ve třetích zemích. Podle neformální dohody s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) nevysílá EU EOM do účastnických zemí OBSE a zaměřuje se na monitorování voleb v zemích Latinské Ameriky, Afriky, Asie a Oceánie. EOM je zásadně vysílána pouze na základě pozvání země, ve které se mají volby uskutečnit a kladného doporučení průzkumné mise EU.

OMEZUJÍCÍ OPATŘENÍ
EU používá k prosazování politických cílů také uvalení sankcí („restriktivních opatření“). Je třeba rozlišovat mezi takovými sankcemi, o kterých rozhodne EU nezávisle (tzv. „autonomní sankce“; např. vůči Zimbabwe, Barmě/Myanmaru, Rusku/Ukrajině), a takovými, jež jsou ze strany EU zaváděny v návaznosti na rezoluce Rady bezpečnosti OSN (např. vůči Íránu, KLDR, Libérii). V obou případech EU používá jednak tzv. cílená opatření (targeted sanctions), jako jsou zmrazení účtů a zákaz vstupu do země jednotlivým osobám, jednak další opatření jako např. zákaz investování a embargo na dovoz zbraní.

.