Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

EU

 

EU začala uznávat dopady změny klimatu na mezinárodní bezpečnost již počátkem tisíciletí. Teprve ale ve společné zprávě Vysokého představitele Javiera Solany a Evropské komise z roku 2008 Změna klimatu a mezinárodní bezpečnost vnímá změnu klimatu jako faktor, který může násobit již existující hrozby (jako tzv. multiplikátor hrozeb). V revizi Evropské bezpečnostní strategie z roku 2008 pak pokládá změnu klimatu nejen jako výzvu pro mezinárodní bezpečnost, ale i jako klíčovou hrozbu pro vlastní bezpečnostní zájmy.

Především ale následující desetiletí přineslo značný pokrok v rozvoji unijní politiky klimatické bezpečnosti v mezinárodních vztazích. Od roku 2013 jsou vesměs v roční frekvenci přijímány Závěry Rady EU k diplomatické činnosti v oblasti klimatu, jejíž jeden ze tří pilířů je věnován vazbě mezi klimatem a bezpečností. Globální strategie EU z roku 2016 konsistentně pojímá změnu klimatu jako hrozbu s potenciálem přispět ke vzniku konfliktu. Významným momentem v rozvoji unijní politiky klimatické bezpečnosti je i vydání Společného sdělení Vysoké představitelky Federicy Mogherini a Evropské komise z roku 2017 o Strategickém přístupu k odolnosti ve vnější činnosti EU, a dále i mezinárodní akce na vysoké úrovni zaštítěná Vysokou představitelkou z června 2018 Climate, peace and security: the time for action.

I když EU ve svých politikách samostatně rozpracovává vztah mezi klimatickou změnou a bezpečnostní politikou, včetně způsobu nastavení systému včasné reakce, dopadů na civilní a vojenské mise a operace společné obranné a bezpečnostní politiky EU i na obranu obecně, pojímá i samotné diplomatické úsilí po zvyšování závazků v oblasti mitigací a adaptací vůči klimatické změně na mezinárodní úrovni za významný příspěvek ke zmírňování dopadů změny klimatu na bezpečnost.

EU také prosazuje integrovaný přístup k budování odolnosti vůči změně klimatu, prosazuje vazbu (nexus) mezi klimatem, rozvojem a bezpečností. Již ve své Globální strategii pak poukazuje na potřebu rozvíjet spolupráci s partnerskými zeměmi ohledně rozvoje obnovitelných zdrojů energií a přenosu technologií, které přispějí k mitigaci a adaptaci vůči změně klimatu. V Zelené dohodě pro Evropu z prosince 2019 pak Evropská komise rozvíjí přesah tohoto úsilí i do obchodní politiky, zejména co se týče odstraňování překážek pro obchod s environmentálními produkty a službami.

Evropská unie je spolu se svými členskými státy největším poskytovatelem klimatických financí. Její hlavní pozornost při budování a posilování odolnosti vůči změně klimatu na mezinárodní úrovni směřuje přitom do Afriky a nejbližšího sousedství. V oblasti západního Balkánu a východního sousedství spolupracuje v této oblasti s OBSE, zejména za využití svého Nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru  (IcSP) v rámci iniciativy ENVSEC.

Nezastupitelnou roli v budování odolnosti vůči klimatické změně vidí EU v multilateralismu a zejména v ústřední roli OSN. Již nyní spolupracuje na pilotním projektu s UNEP k identifikaci ohnisek klimatických rizik v Nepálu a Súdánu s cílem přijmout integrovaná opatření na různých úrovních řízení a uvést doporučení zprávy G7 ke klimatické bezpečnosti „A New Climate for Peace“ do praxe. Specifickou roli v systému prevence a reakce na bezpečnostní dopady vyvolané změnou klimatu pak přisuzuje Radě bezpečnosti OSN.

.