EU začala uznávat dopady změny klimatu na mezinárodní bezpečnost již počátkem tisíciletí. Teprve ale ve společné zprávě Vysokého představitele Javiera Solany a Evropské komise z roku 2008 Změna klimatu a mezinárodní bezpečnost vnímá změnu klimatu jako faktor, který může násobit již existující hrozby (jako tzv. multiplikátor hrozeb). V revizi Evropské bezpečnostní strategie z roku 2008 pak pokládá změnu klimatu nejen jako výzvu pro mezinárodní bezpečnost, ale i jako klíčovou hrozbu pro vlastní bezpečnostní zájmy.

Především ale následující desetiletí přineslo značný pokrok v rozvoji unijní politiky klimatické bezpečnosti v mezinárodních vztazích. Od roku 2013 jsou vesměs v roční frekvenci přijímány Závěry Rady EU k diplomatické činnosti v oblasti klimatu, jejíž jeden ze tří pilířů je věnován vazbě mezi klimatem a bezpečností. Globální strategie EU z roku 2016 konsistentně pojímá změnu klimatu jako hrozbu s potenciálem přispět ke vzniku konfliktu. Významným momentem v rozvoji unijní politiky klimatické bezpečnosti je i vydání Společného sdělení Vysoké představitelky Federicy Mogherini a Evropské komise z roku 2017 o Strategickém přístupu k odolnosti ve vnější činnosti EU, a dále i mezinárodní akce na vysoké úrovni zaštítěná Vysokou představitelkou z června 2018 Climate, peace and security: the time for action.

I když EU ve svých politikách samostatně rozpracovává vztah mezi klimatickou změnou a bezpečnostní politikou, včetně způsobu nastavení systému včasné reakce, dopadů na civilní a vojenské mise a operace společné obranné a bezpečnostní politiky EU i na obranu obecně, pojímá i samotné diplomatické úsilí po zvyšování závazků v oblasti mitigací a adaptací vůči klimatické změně na mezinárodní úrovni za významný příspěvek ke zmírňování dopadů změny klimatu na bezpečnost.

EU také prosazuje integrovaný přístup k budování odolnosti vůči změně klimatu, prosazuje vazbu (nexus) mezi klimatem, rozvojem a bezpečností. Již ve své Globální strategii pak poukazuje na potřebu rozvíjet spolupráci s partnerskými zeměmi ohledně rozvoje obnovitelných zdrojů energií a přenosu technologií, které přispějí k mitigaci a adaptaci vůči změně klimatu. V Zelené dohodě pro Evropu z prosince 2019 pak Evropská komise rozvíjí přesah tohoto úsilí i do obchodní politiky, zejména co se týče odstraňování překážek pro obchod s environmentálními produkty a službami.

Evropská unie je spolu se svými členskými státy největším poskytovatelem klimatických financí. Její hlavní pozornost při budování a posilování odolnosti vůči změně klimatu na mezinárodní úrovni směřuje přitom do Afriky a nejbližšího sousedství. V oblasti západního Balkánu a východního sousedství spolupracuje v této oblasti s OBSE, zejména za využití svého Nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru  (IcSP) v rámci iniciativy ENVSEC.

Nezastupitelnou roli v budování odolnosti vůči klimatické změně vidí EU v multilateralismu a zejména v ústřední roli OSN. Již nyní spolupracuje na pilotním projektu s UNEP k identifikaci ohnisek klimatických rizik v Nepálu a Súdánu s cílem přijmout integrovaná opatření na různých úrovních řízení a uvést doporučení zprávy G7 ke klimatické bezpečnosti „A New Climate for Peace“ do praxe. Specifickou roli v systému prevence a reakce na bezpečnostní dopady vyvolané změnou klimatu pak přisuzuje Radě bezpečnosti OSN.