Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Ruská federace
Foto: © Shutterstock
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Rusko

 

Novorossijsk

České vystěhovalectví v Rusku bylo ve srovnání s vystěhovalectvím na území dnešní Ukrajiny výrazně méně početné. Mělo převahu městského osídlení. Zemědělské osídlení bylo zkoncentrováno do oblasti severních svahů Kavkazu a Černého moře. Podle sčítání lidu v roce 1897 všech Čechů a Slováků na celém Kavkazu, tedy i v Zakavkazí, bylo 3360, z toho na severním Kavkazu přes dva tisíce.

Vystěhovalectví na Kavkaz bylo z větší části úředně řízeno, a to prostřednictvím F. Heyduka, který se z Čech vystěhoval do Ruska v roce 1862 a na Kavkaze působil jako agronom. První české osady na Kavkaze byly založeny koncem šedesátých let a další ještě v průběhu sedmdesátých let 19. století. Vystěhovalci pocházeli většinou z jižních a východních Čech. Vzhledem k tomu, že úrodnější oblasti Kavkazu byly již osídleny domácím obyvatelstvem a hlavně Němci, zbývala k osídlení půda výše položená, která byla přidělena Čechům v rozsahu 30 desjatin (včetně lesů) na rodinu. Půdu dostali do dědičného užívání s možností odkoupení do soukromého vlastnictví. Přijali ruské poddanství, ale zůstali katolíky.

Češi v Novorossijsku a jeho přilehlých částech, Mefodijevce (koncem 19. století zde žilo kolem 200 Čechů, osada téměř splynula s Novorossijskem), Vladimírovce (přes 200 Čechů), Glebovce (přes 200 Čechů), Aderbijevce (kolem 100 Čechů), Pavlovce (160 Čechů), Kirillovce (přes 350 Čechů), Varvarovce (přes 350 Čechů), se od svého příchodu po roce 1866 významně zasloužili o rozvoj místního zemědělství (vinohradnictví - F. Hejduk, první agronom Černomořského správního okruhu) a průmyslu (objev cementu - J. Kučera). Češi zde pěstovali všechny druhy obilí, kukuřici, vinnou révu, ovoce, zeleninu a zpočátku i výnosný tabák. Chovali též dobytek. Osady s kompaktním českým osídlením měly český ráz a také interiéry. V rodinách se udržoval český jazyk a obyčeje. Potíže měli s výukou českého jazyka a rovněž s náboženstvím (např. pohřby v odlehlých osadách odbývali sami).

Nové ruské kraje na výzvu cara společně s Čechy osidlovali Řekové, Moldavané, Němci a Arméni. Prvním starostou Novorossijska byl český lékař P. Penčul, jehož přičiněním byla postavena nemocnice, divadlo, vodovod, silnice, bylo zavedeno elektrické osvětlení. O rozvoj operního zpěvu se zasloužila R. Sýkorová. První kolchoz "Krasnyj běreg" (Rudý břeh) založil Čech Vasilij Hrách. Krajanský spolkový život před 1. světovou válkou nebyl příliš intenzívní. Češi, kteří rychle zvládli ruský jazyk, se velmi aktivně zapojovali do kulturně-společenského života v místě svého působiště, a to zejména učitelé a hudebníci.

Po zestátnění krajanského majetku byli ruští Češi Šuss, Trenda, Hejl a další podrobeni násilí a rozptýleni po sovětských gulazích v Magadanu, Karagandě, Bělomořském kanálu, na Urale. Od roku 1942 bojovali ve vojenských jednotkách gen. L. Svobody a mnozí z nich osvobozovali ČSR. Po válce se na pozvání čs. vlády někteří natrvalo vrátili domů - Poťava, Dolejšík, Šuss aj.

V kubáňské kronice z roku 1891 se uvádí, že Varvarovka tehdy měla 216 obyvatel, z nichž bylo 188 Čechů, 29 obytných domů, 1 kostel a 1568 desátek země. Pavlovka - 785 desátek země, 1 kostel, 20 obytných domů, 124 obyvatel, z nichž byl 121 Čech. Tyto vesnice patřily pod Suchumský kraj. Na základě statistických údajů prvního ruského sčítání lidu z roku 1897 v Novorossijsku žilo 16.897 obyvatel, z čehož bylo 120 Čechů. Jejich počet vzrostl po připojení okolních obcí za řekou Cemes k městu. V roce 1901 v Novorossijsku žilo 410 Čechů a o 10 let později již 688. V okolních vesnicích jich žilo kolem jednoho tisíce. Na základě údajů sčítání lidu z roku 1989 žilo v Ruské federaci 4375 Čechů, z toho v Krasnodarském kraji - 1247 a v Novorossijsku - 535. Ne všichni se však přiznali ke své české národnosti. Statistické údaje posledního sčítání lidu z října 2002 nejsou doposud známy.

Ruští Češi si po celá desetiletí uchovávali svůj jazyk, tradice a katolickou víru. K jejich postupné asimilaci však docházelo již od 20. let 19. století, kdy se do Varvarovky bez souhlasu místní české samosprávy nastěhovali první Rusové. Ulici, kterou Rusové založili, nazvali Češi "Nachalovka" (od slova "nachaľnyj" = drzý, opovážlivý). Současně s českou školou byla tehdy ve Varvarovce otevřena rovněž ruská škola se dvěma třídami. Posledním učitelem, jenž byl vyslán z Československa byl pan Malíček, který pravidelně rozšiřoval fond místní knihovny a zavedl jednotný školní stejnokroj. Po jeho záhadném zmizení ve 30. letech minulého století škola nového učitele nedostala, byla zavřena a žáci byli převedeni do školy ruské. Pro zajímavost uvádíme, že v české škole v Pavlovce v roce 1927 působil P. Jilemnický. Dnes česky mluví pouze lidé starší 60 let. Důkazem českého osídlení jsou místní hřbitovy ve Vladimírovce a Kirillovce, kde se na náhrobních kamenech objevují česky i rusky psaná jména Václav, František, Jan, Josef, Růžena atd., příjmení - Hejduk, Kubík, Král, Němec, Dvořák, Polák, Korbel atd. Dnes se krajané účastní bohoslužeb v římsko-katolickém kostele sv. Jadvigy a sv. Liborija v Anapské stanici (slovenský farář I. Kacuba). Čeští krajané v Novorossijsku oficiálně zaregistrovali spolek Nazdar 3. srpna 2000 (č. registrace 5213), který sdružuje 50 členů.


Čita

K registraci českého národně-kulturního spolku "Nězabudka" došlo 7. prosince 2001. V současné době sdružuje na 20 členů, mezi nimiž se objevují příjmení Šerý, Sucháček, Fremut, Moudrý, Jaroš atd. Jejich předci přišli do Ruska s čs. legiemi a později ve 20. letech minulého století za prací. Např. František Fremut ve 20. letech pracoval v hospodářské a výrobní komuně Saratovské oblasti "Reflektor". Jednalo se o velké zemědělské družstvo s rozsáhlou rostlinnou a živočišnou výrobou. V družstvu pracovalo i místní obyvatelstvo. Češi si založili ochotnický kroužek, kapelu, klub atd. Několik desítek lidí zůstalo i po kolektivizaci a nový kolchoz nesl nadále jméno "Reflektor".

Čitinská oblast je podle slov předsedkyně kulturního výboru Administrace Čitinské oblasti G. P. Syrovátkové regionem se zajímavou historií a bohatým kulturním dědictvím, jež bylo vytvářeno po desítky let téměř 114 národnostmi zde žíjícími, avšak nebylo dostatečným způsobem vědecky prostudováno. To je jedna z příčin, která do Zabajkalska přitahuje desítky etnografických expedicí, zkoumajících zejména místní folklór. Ochrana kulturního dědictví, zaměřená na vědecko-výzkumnou, sběratelskou a metodicko-vzdělávací práci vzdělávacích a kulturních subjektů, podpora a obnovování národních kultur zaujímají primární postavení v práci oblastního výboru kultury. Administrace Čitinské oblasti proto každoročně pořádá Dny národních kultur (německé, tatarské, ukrajinské, burjatské, evenské atd.) a festival "Kultura sbližuje národy".

Prioritou v činnosti administrace zůstává průběžné doplňování a rozšiřování muzejních sbírek o nové poznatky spojené s národnostními menšinami, rozšiřování fondu knihoven, práce se školní mládeží, s centry tradičních kultur v Ulan Ude, Irkutsku a Novosibirsku atd. Administrace Čitinské oblasti bude na základě slov G. P. Syrovátkové podporovat kulturní výměnu s ČR, neboť Zabajkalsko má s ČR historické vazby. Administrace projevuje zájem o rozvoj české menšiny, jež může být styčným bodem v rozšiřování dvoustranných vztahů. Bylo by užitečné představit čitinské veřejnosti současný český film, folklór, uspořádat uměleckou výstavu.

Z historie krajanů v Rusku

● České osady Čechovka a Stěpanovka

přílohy

Dl_Cechovka_Stepanovka_Rusko 2 MB doc (Word dokument) 22.12.2010

.