Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Gruzie

 

Prof. Jaroslav Svatoš (15. 5. 1871 - 22. 7. 1932)
gymnaziální profesor a ředitel, předseda Česko-Slovenské národní jednoty v Tiflisu (dnešní Tbilisi)
,bývalý vedoucí Obchodní mise a honorární konzul Československé republiky v Tiflisu
 

Jaroslav Svatoš se narodil 15. května 1871 v Luži (nyní v okrese Chrudim). Když mu bylo deset let, odjel spolu s rodiči a se svými sourozenci na Krym. Po ukončení gymnázia v Simferopolu studoval na Historicko-filologické fakultě Moskevské univerzity a pak zasvětil podstatnou část svého života pedagogické práci v Gruzii. Zabýval se problematikou jazykové výuky. Učil na dívčím gymnáziu v Tiflisu, pak na chlapeckém gymnáziu, byl ředitelem gymnázií a obchodní akademie, vedl Zakavkazský institut cara Mikuláše II. Roku 1914 se oženil s Terése Tallicher, profesorkou matematiky a fyziky, jež pocházela z francouzsko-švýcarské diplomatické rodiny. Stýkal se s krajany a podporoval rozvoj sokolství v Gruzii. Reagoval na výzvy své doby a po říjnové ruské revoluci se věnoval krajanské otázce. Události se rychle měnily: po vzniku Zakavkazské demokratické federativní republiky, která se za pár měsíců rozpadla, byla dne 26. května 1918 vyhlášena nezávislá Gruzínská republika. V říjnu téhož roku vznikla Československá republika. Právě v této době si Jaroslav Svatoš uvědomil nutnost sjednotit Čechy a Slováky žijící v Gruzii a založil krajanský spolek. Česko-Slovenská národní jednota byla založena koncem roku 1918. Svatoš byl zvolen předsedou výboru. Hned poté, co byl krajanský spolek založen, Svatoš dosáhl toho, že mu byla vládou Gruzínské republiky přiznána pravomoc jednat jménem zmíněné organizace a hájit zájmy krajanů. Svatoš tak stál v čele spolku, který byl gruzínskou vládou oficiálně registrován už v listopadu 1918 a oběma státy byl považován za neoficiálního zástupce ČSR v Gruzii. V době svého vzniku měl spolek přes 60 řádných členů, s rodinami bylo v Tiflisu cca 150 lidí. Zásluhou Svatoše se podařilo uspořádat právní poměry krajanů, a to v době, kdy kvůli vojenské situaci nebylo možné navázat přímé styky s vládou Československa. Členské legitimace, příslušným způsobem upravené a předsedou jednoty podepsané, byly užívány jako cestovní doklady. Tak na ně pohlížela nejen vláda gruzínská, nýbrž i velitelství anglické divize v Tiflisu. To umožnilo Čechům a Slovákům žijícím na území Gruzie zbavit se rakouských pasů a dokonce odcestovat v případě potřeby do vlasti mořskou cestou přes Cařihrad. Jakožto předseda krajanského spolku se Svatoš zasazoval o repatriaci válečných zajatců rakouské armády českého a slovenského původu, kteří se ocitli v ruském zajetí a rozličnými cestami a ve velmi zuboženém stavu přicházeli do Tiflisu.

V únoru 1921 Gruzii obsadila Rudá armáda a země byla zbolševizována. Svatošovi se podařilo vyjednat s vládou Gruzínské sovětské socialistické republiky stejná práva, která jednota obdržela od dřívější vlády, a on sám byl považován za reprezentanta cizí mocnosti. Pro svou angažovanost a diplomatické aktivity se stal  Jaroslav Svatoš v létě 1921 vedoucím Obchodní mise a honorárním konzulem Československé republiky v Tiflisu.

Krajanský spolek existoval do února 1923. V roce 1923 byla Obchodní mise a Honorární konzulát Československé republiky v Tiflisu uzavřeny na základě rozhodnutí sovětských orgánů. Jaroslav Svatoš zůstal v Tiflisu jako soukromá osoba a v prosinci 1924 byl sovětskými orgány vyhoštěn z území SSSR. Po návratu do vlasti Jaroslav Svatoš vyučoval na soukromém gymnáziu v Praze-Strašnicích, které bylo součástí propracovaného vzdělávacího systému, jež byl v této době v Československu usilovně budován v zájmu podpory ruské a ukrajinské komunity žijící na území Československa. Jaroslav Svatoš tak pokračoval ve své dlouholeté pedagogické činnosti i v Československu.   

Prof. Jaroslav Svatoš zemřel dne 22. července 1932 v Praze a je pohřben na šáreckém hřbitově u Sv. Matěje.