Miroslav Barták v kostce: narozen 1938, promovaný námořník, od roku 1969 humorista, kreslíř a ilustrátor na volné noze. V letech 1969 - 2003 má na svědomí 70 samostatných výstav v Evropě, 8 autorských knih, 50 knížek ilustrovaných doma i v zahraničí, 2 kreslené filmy a 52 krátkých grotesek /blackoutů/ pro TV a účast v mnohých sbornících a knihách kresleného humoru v Evropě i za Velkou louží. Od roku 1970 je kmenovým spolupracovníkem švýcarského humoristického časopisu Nebelspalter a pracuje též pro curyšský Das Magazin. Žije nedaleko Prahy v domku s velkou zahradou. V domě má ženu Terezu - textilní výtvarnici a šest koček, na zahradě dva psy, Barunku a beránka. Mezi lidmi, kteří mu pomáhají žít s dobrou náladou, jsou na prvních místech Woody Allen, James Thurber a taky Tom Sharpe.

Autor o sobě:
Staletí života v exponovaném středoevropském prostoru mne naučila, že nejjednodušší je ke všemu se přiznat. Autor knihy Dobrý voják Švejk to formuluje takto: "Každé zapírání ztěžuje přiznání a navopak". Tak tedy:

Já, Miroslav Barták, občan pražský, ženatý, otec tří dětí, doznávám, že jsem autorem kreseb zde vystavených. Doznávám i to, že nejsem žádný malíř, jenom studovaný námořník a kreslířský samouk. Jako chlapec jsem toužil se státi malířem. Rodičům se však tato představa vůbec nezamlouvala a tak se stalo, že mne osud jejich rukou postrčil na dráhu technickou. Vystudoval jsem vysokou školu námořní a deset let potom sloužil na obchodních námořních lodích. Kajícně přiznávám, že ačkoliv jsem nikdy nechtěl cestovat a netoužil po cizích krajích, deset let jsem tam zabíral místo někomu, kdo by za jednu noc v Japonsku dal jánevímco. Pracoval jsem jako lodní inženýr, živil rodinu a utěšoval se představou, že déle jak do třicítky ten toulavý život nevydržím. Můj pubertální koníček, to jest malování rozměrných pláten, se během těch námořních let změnil v kreslení malých kresbiček. Působilo mi potěšení vyhledávat kresbou přesně ten moment, který ač sám, izolován okrajem papíru od běhu času i příběhu, dokáže vyprávět o minulém i budoucím. Nemohu zapřít, že velký vliv na mne měla zpráva jednoho týmu japonských výzkumníků. Ti totiž objevili, že v tom okamžiku, kdy člověk začne brát něco vážně, začnou dotyčnému jedinci odumírat mozkové buňky. Mnohé mi to vysvětlilo.

Bylo mi třicet let, když jsem se rozloučil s kapitánem a stanul na pevné zemi s balíkem kreseb pod paží. Řada lidí si ty kresby se zájmem prohlédla a několik vlivných kamarádů mne dokonce začalo přesvědčovat, že to je humor a že by se to dalo tisknout. Buďte shovívaví, prosím. Námořník na souši jen těžko pro sebe hledá vhodné uplatnění. Navíc můj organismus byl v té době oslaben neustálým střídáním zeměpisných šířek, délek a značek alkoholických nápojů. Stal jsem se snadnou kořistí licoměrníků a svou roli sehrála i vidina nemalého výdělku. Učinil jsem pokus státi se humoristickým kreslířem. Tento pokus trvá dodnes a stále mne ještě baví.

Díky tomuto životnímu kroku jsem další desetiletí svého života mohl prožít na jednom místě a musím přiznat, že u svého pracovního stolu jsem zažil dobrodružství, o jakých se mi na oceánech ani nesnilo. Je ale také třeba přiznat, že dosud neznám definici humoru a také nevím, jak by se dal vyrábět ve velkém. Ovšem už nejsem tak naivní jako dřív. Když jsem jako dítě poznal grotesky a cirkus, cítil jsem se dobře mezi smějícími se lidmi, neboť se mi zdálo, že kdo se směje nemůže být zlý. Dlouho jsem věřil, že v cirkuse jsou klauni ti nejdůležitější účinkující. Teď už jsem velký a vím, že tomu tak není. Vím dokonce i to, že šašci slouží jenom jako výplň přestávky, aby si pan ředitel mohl svléknout frak a navléknout uniformu krotitele. Bez ohledu na toto poznání však mám klauny stále stejně rád. Ba pevně věřím, že mudrci i šašci mají jeden úkol společný: snažit se, aby jen tušené se mohlo stát pojmenovaným.

Technické údaje o putovní výstavě M. Bartáka

• existují dvě paré:
• 40 paspartovaných adjustovaných obrázků, rozměry 40 x 50 cm
• obal: 1 transportní bedna; 106 cm x 58 cm x 46 cm
• celková váha: 39 kg
• CD-Rom s naskenovanými obrázky; lze využít k propagaci (webové stránky ZÚ, pozvánky, medializace výstavy)

rámy nutno balit vždy lícem k sobě, aby se kresby nepoškodily o zavěsné háčky