Uznání Československé národní rady v Paříži Spojenými státy americkými a Japonskem
10.10.2018 / 10:56 | Aktualizováno: 10.10.2018 / 11:52
Postupné uznání Československé národní rady v Paříži spojeneckými vládami Francie, Velké Británie a Itálie mělo velký význam pro to, aby se Československá národní rada v Paříži (ČSNR) mohla přetvořit v prozatímní vládu. Vůdci čs. zahraničního odboje na čele s T.G. Masarykem si uvědomovali, že důležitou podmínku představuje ještě uznání ČSNR ze strany USA. T.G. Masaryk se proto v dubnu 1918 rozhodl opustit Rusko, aby v této záležitosti osobně intervenoval u prezidenta W. Wilsona. Odjel lodí z Vladivostoku a 29. dubna připlul do Vancouveru, odkud pokračoval vlakem do Chicaga. Zde byl 5. května 1918 triumfálně přivítán statisícovým davem Čechů, Slováků, Srbů ad. obyvatel Chicaga.
9. května přibyl do Washingtonu, D.C. v naději, že se mu brzy dostane slyšení u W. Wilsona, aby ho přesvědčil o nutnosti rozbití Rakouska – Uherska a o vytvoření samostatného státu Čechů a Slováků. Prezident Wilson jej však nechal poměrně dlouho čekat. Teprve na přímluvu amerických přátel, zejména Charlese Cranea, který byl i Wilsonovým osobním přítelem a jehož syn Richard Crane (pozdější první vyslanec USA v Československu) pracoval jako tajemník ministra zahraničí Roberta Lansinga, nakonec W. Wilson Masaryka přijal 19. června (následovaly ještě dvě další osobní schůzky, kromě toho Masaryk navštívil Wilsona jako člen širší delegace). Ještě před schůzkou zaslal Masaryk Wilsonovi obsáhlé memorandum, ve kterém mu vyložil své stanovisko mj. právě k otázce budoucího uspořádání Evropy. Masaryk si uvědomoval, že nesmí věc uspěchat, že Wilson nemá rád, když je na něj vyvíjen nátlak. Proto také v rozhovorech, jejichž hlavní téma tvořila otázka Ruska a případné intervence ze strany USA, nikdy neotevřel otázku vzniku samostatného Československa přímo, ale vždy mluvil o nutnosti rozbití Rakouska – Uherska v zájmu šíření demokracie a zachování budoucího míru v Evropě.
Konečně 2. září 1918 vláda USA vydala prohlášení, ve kterém na rozdíl od předchozích uznání spojeneckými vládami nejenže uznala československou armádu za armádu spojeneckou a ČSNR za jejího představitele, ale uznala ČSNR už za faktickou vládu („de facto válku vedoucí vládu“), oprávněnou řídit vojenské a politické záležitosti Čechů a Slováků. Následujícího dne na poledne si ministr zahraničí R. Lansing pozval Masaryka, aby mu toto prohlášení osobně předal (proto je datum 3. září často uváděno jako den uznání ČSNR ze strany USA). Masaryk, Beneš a Štefánik tak konečně měli uznání všech důležitých světových hráčů a tím také volné ruce k přetvoření ČSNR na prozatímní vládu, k čemuž došlo 26. září 1918.
Podobně jako USA uznalo ČSNR a samostatnou čs. armádu i Japonsko, a to 9. září 1918. Toto rozhodnutí japonské vlády zaslal E. Benešovi japonský velvyslanec v Londýně Chinda Sutemi. V nótě se výslovně uvádělo, že Japonsko se sympatiemi zaznamenalo „oprávněné aspirace československého lidu na nezávislou národní existenci“. Uznání Japonska mělo svůj význam pro další vývoj situace čs. legionářů na Sibiři.
Zdroj: Vojenský historický archiv, fond ČSNR, k. 44, inv.č. 5089
galerie
Uznání Československé národní rady v Paříži Spojenými státy americkými a Japonskem
