Význam těchto jednání nejlépe shrnul sám E. Beneš: „Tak se pařížské zatímní vládě dostalo po uznání od spojeneckých velmocí ještě uznání posledního a nejdůležitějšího: uznání Prahy. Jednota našeho osvobozeneckého boje domácího a zahraničního byla slavnostně zjištěna a dotvrzena. Naše národní revoluce byla tím ideově a právně dovršena. Pražský 28. říjen dovršil ji pak i prakticky“.

První část delegace (K. Kramář. dr. Preiss a P. Šámal) dorazila do Ženevy v doprovodu Š. Osuského v sobotu večer 26. října. E. Beneš přijel z Paříže v pondělí ráno 28. října a na nádraží jej už očekávali F. Staněk, V. Klofáč, G. Habrman, A. Kalina, P. Šámal, dr. J. Preiss a ředitel Agrární banky K. Svoboda. K. Kramář očekával Beneše v Hotelu National. Později se k jednání připojili i Benešovi spolupracovníci Š. Osuský, L. Strimpl a I. Markovič. Samotná jednání pak probíhala v hotelu Beau Rivage.

Politická jednání byla zahájena ještě týž den dopoledne. Beneš a jeho společníci podali delegaci podrobný výklad o povšechné mezinárodní situaci, o celé zahraniční politické a vojenské akci a o poměru ke Spojencům a spřáteleným národům. „Zdálo se mi. že pražští delegáti nebyli v řadě otázek dosti orientováni a jisti, … a že o našich věcech za hranicemi za války měli celkem málo jasné představy, vzpomínal Beneš v roce 1927. Pražská delegace naopak vysvětlila situaci doma, mj. i „obavy našich lidí pro nejbližší budoucnost při eventuálním pádu Rakouska – Uherska.“ Další část jednání se týkala budoucí úpravy samostatného státu – jeho formy, složení vlády a způsobu, jak uskutečnit přechod v nový československý režim. Poslední část se týkala podmínek příměří pro Rakousko – Uhersko.

Během jednání byla dohodnuta budoucí forma státu jakožto republika a současně vyjasněno i složení budoucího politického vedení státu na čele s T.G. Masarykem jakožto prezidentem a K. Kramářem v roli předsedy vlády. Podrobně se rozebíraly jednotlivé kroky potřebné k provedení převratu a k zajištění chodu nového státu (zavedení státní správy nad nejdůležitějšími oblastmi průmyslu a nad doly, zřízení národní banky a zavedení nové měny, otázka pozemkové reformy, zajištění vojenské kontroly nad novým státem ad.), některé z těchto kroků mezitím vyřešil sám běh událostí.

Na závěr pražská delegace vydala E. Benešovi prohlášení, že plně souhlasí s dosavadní politikou Československé národní rady v Paříži a s politikou jejího nástupce - prozatímní vlády. Za velmi důležité Beneš považoval i to, že představitelé domácího odboje schválili všechny kroky, které vedoucí zahraničního odboje podnikli za války, a přijali všechny závazky učiněné Masarykem, Štefánikem a Benešem jménem ČSNR a prozatímní vlády.

Veškerá ujednání byla pak dne 31. října 1918 stvrzena podpisy účastníků v závěrečném protokolu. Informaci o výsledcích ženevských jednání pak 4. listopadu 1918 zaslal Beneš telegraficky Masarykovi.