Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Česko-německý strategický dialog

 

Dotaz na základě zákona o svobodném přístupu k informacím v platném znění - Část I. (JPG, 160 KB) a Část II. (JPG, 190 KB).

ad I. 1. Ano, informace je pravdivá.

2. V Německu koordinuje Česko-německý strategický dialog velvyslanec Německa v ČR ve spolupráci s Úřadem kancléřky.

3. Ačkoliv je stanovení úrovně koordinátorů strategického dialogu nesymetrické, rozhodli jsme se pro toto nastavení v zájmu co největší efektivity, a to především flexibilní a bezprostřední komunikace partnerů v Praze.

ad II. Pro odpověď na tyto otázky prosím o kontaktování Ministerstva školství, tělovýchovy a mládeže ČR. Ministerstvo zahraničních věcí potřebnými informacemi k zodpovězení těchto otázek nedisponuje.

ad III. Evropská politika je založena na principech odstranění diskriminace,   rovnocenné ochrany před zákonem a dodržování všech lidských práv a svobod. Tyto standardy jsou zesíleny ochranou menšin, která se týká zejména ochrany kultury a jazyka menšin. Vymezení pojmu národnostní menšiny je v EU ponecháno jednotlivým vládám a je chápáno jako vnitřní záležitost každého členského státu.

V SRN je k dosažení statusu národnostní menšiny a tím i k dosažení státní podpory zapotřebí splnění pěti podmínek:

  1. příslušníci menšiny musí být státními příslušníky SRN

  2. od většinového národa se musí lišit svým vlastním jazykem, kulturou, historií a identitou

  3. mají vůli zachovat si svou identitu

  4. v Německu jsou tradičně (historicky) usazeni

  5. žijí v tradičních historických oblastech


Tyto podmínky splňují jen čtyři národnostní entity – Lužičtí Srbové, Dánové, Frísové a Romové. Poláci, kteří v meziválečném období byli také považováni za národnostní menšinu, toto postavení ztratili po r. 1945 postoupením části německého území, kde se nacházely jejich „historické oblasti“, pod svrchovanost Polska.

ČR definuje pojem národnostní menšiny šířeji, a to v zákoně o právech příslušníků národnostních menšin č. 273/2001 Sb. Status národnostní menšiny zatím dosáhlo 12 národnostních uskupení, vč. příslušníků německé menšiny. Čtyři národnostní menšiny (polská, německá, slovenská a chorvatská) požívají v ČR i ochrany na základě mezistátních bilaterálních smluv.

V mezistátních smlouvách nemusí být závazky v nich uvedené nutně reciproční. Je vždy na vůli jednajících stran, aby si samy určily, které závazky převezmou a které nikoli. Ve Smlouvě mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a vzájemné spolupráci z r. 1992 byly záměrně ponechány stranou otázky vyplývající ze vzájemné minulosti. V případě německé menšiny však tyto otázky měly dopad do přítomnosti, a proto se obě strany dohodly, že její postavení upraví. Jako u všech uznaných menšin má ČR na udržení kulturní identity německé menšiny zájem, a v tomto smyslu vítá, že podporu, kterou ČR německé menšině poskytuje, doplňuje Německo na základě citované smlouvy vlastním příspěvkem.

Postavení německých státních příslušníků českého původu v citované smlouvě z r. 1992 upraveno nebylo, protože k tomu ve své době nebyl shledán důvod. Navíc, zatímco naši němečtí spoluobčané splňují podmínky stanovené českým právním řádem pro uznání za národnostní menšinu, česká komunita v SRN tyto podmínky dle německé legislativy nesplňuje. Nutno vzít v také potaz, že česká komunita vznikala ve své většině ve zcela jiných historických souvislostech – v důsledku politického útlaku, kterému byli její příslušníci v naší zemi po roce 1948 vystaveni. ČR opakovaně vyjádřila SRN vděčnost za to, že naši emigranti byli v Německu přijati a plně zrovnoprávněni. Tvrzení, že by česká komunita v SRN byla vystavena „násilné asimilaci“, je nutné odmítnout. SRN jí poskytuje všechny stávající právní standardy. Skutečnost, že není uznána za národnostní menšinu, neznamená, že by německá vláda její kulturní identitě bránila či uplatňovala jiná diskriminační opatření.

ČR nemá právo vměšovat se do vnitřních záležitostí SRN a navíc nemůže dle zvyklostí zastupovat jiné než své občany. Nemá k tomu v daném případě navíc ani žádný důvod, protože SRN splňuje mezinárodněprávní standardy a v mnohých aspektech jde dokonce nad jejich rámec. Jen na okraj je pak nutno podotknout, že Vaše tvrzení o „soustavném posilování“ německých menšin ze strany spolkové vlády neodpovídá skutečnosti. SRN totiž na příklad vůbec nezná takový druh podpory menšin, jak ji uplatňuje vůči svým menšinám v zahraničí Česká republika. Výše této podpory pro německou menšinu v ČR, realizující se na základě Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a vzájemné spolupráci z r. 1992, však nemá velký objem a má navíc citelně klesající tendenci.

ad IV. Diplomaté navštěvují akce Sudetoněmeckého krajanského sdružení, příp. další akce proto, aby získali bezprostřední informace o jejich průběhu a aby na ně mohlo Ministerstvo zahraničních věcí adekvátně reagovat.

ad V.   Ve své odpovědi Vás odkazuji na sdělení vrchního ředitele sekce evropských zemí Petra Buriánka z 3. června 2008 p. Ogňanu Tuleškovovi, zejména však na dřívější dopis tehdejšího ředitele odboru států střední Evropy Tomáše Kafky z 8. února 2008. Reagovali v nich na Vaše podání z 3. března 2008, resp. na předchozí z 15. ledna 2008. Příslušnou část dopisu Tomáše Kafky bych si dovolil Vám nyní znovu odcitovat, a to spolu s konstatováním, že za uplynulé období nedošlo při nahlížení posuzovaných otázek k žádnému posunu: 

„V souvislosti s Vaším požadavkem na vymáhání reparací, jež by byly určeny k nápravě škod způsobených i občanům tehdejšího Československa, si Vás dovoluji upozornit, že seriózní debata na toto téma není momentálně v žádné zemi na pořadu dne a občasná připomínka možnosti formulovat majetkoprávní požadavky více než 60 let po konci války působí všeobecně odstrašujícím způsobem. Česká vláda považuje separátní jednání s Německem o reparacích za krajní řešení, pro které nevidí v dané chvíli důvod. 

Navzdory tomu, že velmi dobře chápu hořkost promlouvající z Vašich řádků, prosím Vás, abyste při svém pohledu na vyrovnávání se s minulostí, a to zejména v Německu, nepouštěl ze zřetele fakt, že se německá strana v posledních deseti letech pokusila vůči české společnosti alespoň zmírnit způsobené křivdy, a to formou právně sice nevynutitelných, přesto však v poměrně značném rozsahu vyplácených humanitárních gest. Myslím si, že i přes jisté nedostatky tohoto řešení je zapotřebí podobnou vůli spíše ocenit než kritizovat.“

ad VI. 1. Rakouské poslance za ústavní činitele samozřejmě považujeme.

            2., 3. Bavorský ministerský předseda na sudetoněmeckém sněmu v roce 2015 slova uvedená ve Vašem dopise neřekl. Bez ohledu na to jste jistě zaznamenal, že slova volená na sudetoněmeckých sněmech jsou v hodnocení poválečné situace a jejího zpracování, příp. požadavcích na Českou republiku rok od roku mírnější. Jistě Vás potěší, že dekrety prezidenta republiky, tzv. Benešovy dekrety a požadavek na jejich zrušení nebyly na sněmu v roce 2015 zmíněny ani jednou! Toto reálné oslabení neadekvátních sudetoněmeckých požadavků považuji za skutečné zlepšení vztahů s Německem a za úspěch české diplomacie při prosazování českých státních zájmů.

.