V žádosti ohledně poskytnutí korespondence mezi Ministerstvem zahraničních věcí, tedy povinným subjektem na straně jedné a Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „ÚMPOD“), španělskými úřady a Evropskou komisí na straně druhé ve věci porušování Haagské úmluvy a Nařízení Rady EU č. 2201/2003 španělskými institucemi, přičemž cílem této korespondence má být předložení problému Evropské komisi,

rozhodlo MZV takto:

1. žádost ze dne 6. srpna 2016 se odmítá podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.;

2. žádost ze dne 10. srpna 2016 se odmítá podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb.

Odůvodnění:

Žadatel se obrátil na povinný subjekt se žádostí o poskytnutí informací spočívajících v korespondenci mezi povinným subjektem na straně jedné a ÚMPOD, španělskými úřady a Evropskou komisí na straně druhé „ve věci porušování Haagské úmluvy a Nařízení Rady EU č. 2201/2003 španělskými institucemi“, přičemž cílem této korespondence má být předložení problému Evropské komisi.

Žadatel ve dvou postupně zaslaných žádostech konkrétně požaduje kopie veškeré korespondence ve věci mezi uvedenými subjekty, a to od 1. dubna 2016 dosud, přičemž korespondencí se mají rozumět písemnosti odeslané i přijaté, listinné, elektronické i faxové (včetně všech příloh), zápisy/záznamy z jednání i všechny dokumenty předané osobně (dále jen „požadované informace“). Pojmem Ministerstvo zahraničních věcí se mají rozumět všechny organizační složky včetně zastupitelských úřadů a stálých zastoupení a misí.

Pokud se týká požadovaných informací, je třeba uvést následující:

Zaprvé, povinný subjekt rozumí „Haagskou úmluvou“ Úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980.

Zadruhé, požadovaná korespondence mezi povinným subjektem a ÚMPOD týkající se porušování Haagské úmluvy a Nařízení Rady EU č. 2201/2003 španělskými institucemi představuje nové informace, které vznikly při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.

Uvedené informace byly povinným subjektem vytvořeny nebo získány za účelem využití při budoucím rozhodování, jak dále postupovat vůči španělským úřadům, tedy zda a popřípadě za jakých podmínek se Česká republika, respektive povinný subjekt obrátí na Evropskou komisi v otázce uvažovaného porušení práva Evropské unie španělskými úřady.

Výsledný způsob využití požadovaných podkladových informací a definitivní rozhodnutí ve věci je vázáno na celou řadu okolností, jednání, výstupy odborné diskuze a podobně. Poskytnutí požadovaných informací v současné fázi rozhodovacího procesu by mohlo vést k narušení rozhodovací činnosti povinného subjektu, zejména by nebylo možné vyloučit jejich předčasné zveřejnění. Obsah podkladových informací by nadto mohl být bez dalších souvislostí, které povinný subjekt při svém rozhodování zohlední, nesprávně vykládán.

Poskytnutí požadované korespondence mezi povinným subjektem a ÚMPOD je proto nutné odmítnout podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.

Zatřetí, pokud se týká korespondence mezi povinným subjektem na straně jedné a španělskými úřady a Evropskou komisí na straně druhé ve věci porušování Haagské úmluvy a Nařízení Rady EU č. 2201/2003 španělskými institucemi, přičemž cílem této korespondence má být předložení záležitosti Evropské komisi, poskytnutí požadovaných informací není možné z důvodu jejich faktické neexistence.

Povinný subjekt v projednávané věci uvedeným úřadům dosud neodesílal, jinak nepředal, ani nepřijal písemnosti v žádné formě.

Z § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., jak jej vykládá judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), vyplývá, že povinnost poskytovat informace se nevztahuje na dokumenty, které neexistují. Ve svém rozsudku ze dne 2. dubna 2008, č.j. 2 As 71/2007 - 61 rozhodl NSS takto: „Poskytnutí informace lze totiž odmítnout nejen z důvodů právních, jež jsou taxativně vyjmenovány v § 7 - § 11 zákona o svobodném přístupu k informacím, nýbrž i z důvodů faktických, které v zákoně z pochopitelných důvodů vyjmenovány nejsou. Typickým faktickým důvodem neposkytnutí informace přitom bude právě situace, kdy povinný subjekt požadovanou informaci nemá.“

Lze tedy uzavřít, že poskytnutí informací je třeba odmítnout v případě žádosti ze dne 6. srpna 2016 z důvodu, že jde o nové informace, které vznikly při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, přičemž rozhodnutí dosud nebylo přijato, a v případě žádosti ze dne 10. srpna 2016 s ohledem na skutečnost, že povinný subjekt požadovanými informacemi nedisponuje, neboť neexistují.

Poučení o odvolání:

Proti tomuto rozhodnutí lze v souladu s §16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. podat do 15 dnů ode dne jeho doručení rozklad k ministrovi zahraničních věcí.