Dotaz:

Přehled, respektive data o všech zaměstnancích, kteří pro úřad vykonávají práci na základě dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce, a to podle délky pracovního poměru:

- za období od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017

- za období od 14. prosince 2017 do 30. dubna 2021

Požadované údaje o počtu pracovníků na DPČ a DPP se uvádějí za jednotlivé roky, tak jak umožňuje systém evidence dat. Poskytnutí bližších osobních dat pracovníků považujeme za zásah do práv dotčených osob na soukromí a ochranu osobních údajů, a to v míře, kterou MZV považuje za zcela nepřiměřenou, a zároveň by se poskytnutím osobních dat dopustilo porušení ústavních práv obsažených v čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) i čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nad rámec výše uvedeného se konstatuje, že žadatel neuvádí účel, k jakému by měly být osobní údaje zaměstnanců užity, a pokud by tak mělo být ve veřejném zájmu, v čem by tento veřejný zájem měl spočívat.

V nálezu ze dne 3.4.2018 sp. zn. IV. ÚS 1200/16 (N64/89 SbNU25) v bodě 33  Ústavní soud ČR (dále jen “ÚS”) uvádí „Podle ustálené judikatury Ústavního soudu kolizi základních práv je nutno řešit s použitím principu proporcionality [nález sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007, bod 28 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.)].

V  nálezu ze dne 20. 6. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 38/04 (N 125/41 SbNU 551; 409/2006 Sb.), stejně jako v nálezu ze dne 13. 8. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.) Ústavní soud konstatoval, že v případech střetů základních práv či svobod s veřejným zájmem, resp. jinými základními právy či svobodami, je třeba posuzovat účel (cíl) takového zásahu ve vztahu k použitým prostředkům, přičemž měřítkem pro toto posouzení je zásada proporcionality (přiměřenosti v širším smyslu), jež může být také nazývána zákazem nadměrnosti zásahů do práv a svobod“.

V daném případě jde o poměřování práva chráněného článkem 10 Listiny na ochranu před zasahováním do soukromého života a před neoprávněným zveřejněním osobních dat, na straně jedné, a svobodou projevu a práva na informace podle článku 17 Listiny, na straně druhé.

MZV při posuzování žádosti vycházelo dále z nálezu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (N 188/87 SbNU 77), ve kterém v bodě 126 ÚS konstatoval, že je „[p]ři střetu základních práv nutno vycházet z principu, že všechna základní práva jsou rovnocenná. Orgány aplikující relevantní právní úpravu - tj. v posuzovaném případě osoby poskytující informaci, správní orgány a soudy v systému správního soudnictví – musí v každém jednotlivém případě porovnat dotčená základní práva, a posoudit, zda mezi nimi byla dodržena spravedlivá rovnováha.“