Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Postup při pohovoru s žadatelem o dlouhodobé vízum

 

Jaký je závazný postup zastupitelského úřadu při provádění pohovoru s žadatelem o udělení dlouhodobého víza? Kdo může být pohovoru přítomen, na jaké otázky se může/nemůže úředník provádějící pohovor ptát?

  • Zastupitelský úřad (dále jen „ZÚ“) postupuje při provádění pohovoru s žadatelem o dlouhodobé vízum tak, aby byl naplněn jeho účel stanovený zák. č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „cizinecký zákon“), tedy „zejména s cílem zjistit bližší skutečnosti týkající se uváděného účelu pobytu na území.“ (§ 57 odst. 2 cizineckého zákona). ZÚ tedy koná v souladu se zásadou materiální pravdy.
  • Pohovor je za přiměřeného použití §49 správního řádu neveřejný, čímž je dbáno ochrany práv žadatele, zejména práva na ochranu osobnosti, resp. osobních údajů. Současně je tím dosahováno účelu pohovoru, viz výše. Pokud o to účastník explicitně požádá, může být pohovoru přítomen jeho právní zástupce. Právní zastoupení musí být před zahájením pohovoru doloženo. Pohovor nesmí být třetí osobou ovlivňován, resp. jeho účel mařen. Pro úplnost se konstatuje, že s žadatelem o dlouhodobé vízum za účelem podnikání je ZÚ povinen pohovor provést vždy.
  • Otázky v zásadě směřují k účelu pohovoru, jak je uveden výše, a jejich kontext je ovlivněn zejména obsahem údajů a tvrzených skutečností uvedených v žádosti a v náležitostech k ní přiloženým. Účely pobytu na dlouhodobá víza jsou různé a každá žádost je jedinečná. Z toho vyplývá, že průběh pohovoru a obsah otázek nelze a priori vymezit (pozitivně/negativně).

Jak musí žadatel postupovat, požaduje-li, aby pohovoru byl přítomen tlumočník, a to zejména aby tlumočil obsah písemného záznamu o pohovoru, který je pracovníkem zastupitelského úřadu vyhotoven v češtině (přestože je pohovor veden v mateřštině žadatele) a žadateli předložen k podpisu?

  • Jelikož jsou řízení dle cizineckého zákona vedena s cizinci (§1 odst. 2 cizineckého zákona) platí, že žadatel si tlumočníka obstará na své náklady sám, neboť pro řízení o žádosti o dlouhodobé vízum cizinecký zákona odlišnou úpravu nestanovuje (§16 odst. 3 správního řádu).
  • ZÚ informují v místě obvyklým způsobem o tom, že při podání žádosti může být proveden pohovor, resp. pohovor proveden bude, je-li to ze zákona povinné (viz. výše k otázce č. 1).

Jakým způsobem a v jaké lhůtě má žadatel o přítomnost tlumočníka požádat? Má zastupitelský úřad povinnost mu přítomnost tlumočníka umožnit? Musí být tlumočník zapsaný v seznamu tlumočníků v ČR nebo lze prokázat i jiným osvědčením?

  • Z povahy výkonu konzulárních funkcí je zřejmé, že mnohé úkony, nikoliv jen v agendách dle cizineckého zákona, jsou prováděny za účastenství cizinců, kteří český jazyk neovládají. V některých případech si žadatel tlumočníka zapsaného v seznamu znalců a tlumočníků (ústřední seznam vede resort spravedlnosti, krajské seznamy pak soudy) opatří. Někteří z nich poskytují své služby i do zahraničí. To je pro žadatele i ZÚ přirozeně ten nejjednodušší postup.
  • Pokud žadatel takového tlumočníka nemá, je třeba postupovat v kontextu zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a (nezapsaného) tlumočníka ustanovit.
  • V praxi se jedná primárně, nikoliv však výlučně, o osoby zapsané v místních registrech tlumočníků, jejichž seznamy ZÚ disponují i pro jiné úkony v rámci své konzulární činnosti, např. ochrana zájmů občanů ČR v zahraničí. I takového (cizím státem registrovaného) tlumočníka však musí ZÚ ustanovit. Podstatné je, aby ZÚ ustanovený tlumočník měl pro tlumočení odborné předpoklady (§24 zák. č. 36/1967 Sb.).
  • S ustanovením tlumočníka jsou pro ZÚ přirozeně spojeny příslušné úkony. Tlumočník musí být poučen o svých povinnostech a právech, včetně upozornění na důsledky podjatosti jakožto překážky pro provedení tlumočnického úkonu. S ustanovením tlumočníka je ze zákona spojeno složení slibu tlumočníka.
.