Stanovisko k výjimce z vízové povinnosti a z osvobození od vízové povinnosti
17.03.2023 / 10:10 | Aktualizováno: 17.03.2023 / 10:17
„Ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, Vás žádám o stanovisko k výjimce z vízové povinnosti a z osvobození od vízové povinnosti, konkrétní k pojmu „obchodní jednání na území České republiky“ a výdělečné činnosti podle vízového kodexu. Podle tzv. vízového kodexu mohou občané třetích zemí, kteří jsou osvobozeni od vízové povinnosti přicestovat na území ČR bez víza za účelem turistiky a také za účelem obchodním, avšak nesmějí provozovat výdělečnou činnost. Podle nařízení vlády ze dne 10. 7. 2017 o stanovení výjimek z vízové povinnosti a z osvobození od vízové povinnosti č. 215/2017 se za výkon výdělečné činnosti nepovažuje činnost: osoby cestující výhradně za účelem obchodního jednání na území České republiky (§4 odst. 2 (h)).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2017, čj. 6 Azs 221/2017-24 se za výdělečnou činnost ve smyslu čl. 1 a 2 dohody mezi vládou ČR a vládou státu Izrael o zrušení vízové povinnosti pro držitele národních cestovních pasů zveřejněné pod č. 237/1996 Sb. sdělením Ministerstva zahraničních věcí ze dne 11. 4. 1996 se považuje i výkon funkce jednatele obchodní korporace. Výdělečnou činností je i aktivita, z níž cizinci přímo neplyne zisk či jiná odměna. Podstatné je, že činnost obchodní korporace, za níž cizinec jedná, míří k vytvoření zisku, třebaže až v budoucnu.
Na základě výše uvedeného žádáme o sdělení následujících informací:
• 1.) Vztahuje se uvedený výklad Nejvyššího správního soudu i na případy bezvízového styku a obchodního jednání v případě jednatele pobývajícím přechodně na území ČR? Bude podepisování jakýchkoliv smluv vykládáno jako výděleční činnost?
• 2.) Co přesně zahrnuje pojem „obchodní jednání“? Jaké aktivity zde jednatel může vykovávat v rámci bezvízového styku a jaké by se již považovaly za výdělečnou činnost (např. podepisování nájemní smlouvy, či uzavírání jakýchkoli smluv za obchodní společnost apod.).
• 3.) Je třeba rozsudek Nejvyššího správního soudu aplikovat v celé šíři i na tzv. bezvízový styk nebo je takto restriktivní jen v případě bilaterální smlouvy se státem Izrael?“
K prvnímu a druhému dotazu Vaší žádosti Vám sdělujeme, že v rozsahu požadavku na výklad MZV žádost odmítlo. S přihlédnutím k zásadě dobré správy MZV na okraj částečného odmítnutí připojuje informaci, že posouzení výdělečné činnosti podle § 4 odst. 2 písm. h) Nařízení vlády č. 215/2017 Sb. u cizinců bez vízové povinnosti vždy závisí na konkrétní situaci žadatele a je posuzováno na základě poskytnutých informací a dokumentů.
Ke třetímu bodu Vaší žádosti se uvádí, že rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j.: 6 Azs 221/2017-24 se týká konkrétní dohody mezi Vládou ČR a Vládou státu Izrael a jeho závěry nelze bez přihlédnutí ke specifikům jednotlivých případů a situacím konkrétních žadatelů aplikovat obecně na výklad výdělečné činnosti v celé vízové praxi.
