česky  english 

rozšířené vyhledávání

Vzájemné vztahy

Diplomatické styky mezi Afghánistánem a Československem byly navázány dne 13. 10. 1937, kdy byla v Paříži představiteli obou států podepsána smlouva o přátelství. Československý zastupitelský úřad působil v Kábulu v období let 1949 až 1992 (od roku 1960 na úrovni velvyslanectví). Česká republika byla Afhánistánem uznána ke dni svého vzniku 01. 01. 1993.   Od poloviny roku 2002 byly zájmy ČR zastupovány z Pákistánu prostřednictvím velvyslanectví ČR v Islámábádu. Dne 16. 04. 2007 byl zastupitelský úřad ČR v Kábulu znovuotevřen a působí zde dodnes.

Česko-afghánské styky se začaly rozvíjet poté, co obě země získaly samostatnost (Československo v říjnu 1918 a Afghánistán v srpnu 1919). Zároveň neexistují žádné zprávy o tom, že by Češi pobývali v Afghánistánu před touto dobou. Diplomatické styky byly navázány smlouvou o přátelství mezi Československou republikou a Afghánským královstvím, podepsanou v říjnu 1937 v Paříži, ale druhá světová válka jejich naplnění (zřízení zastupitelských úřadů) odložila o dvanáct let. Československý zastupitelský úřad na úrovni vyslanectví byl v Kábulu zřízen v roce 1949 a afghánské vyslanectví v Praze bylo otevřeno v roce 1950. Vzhledem k tomu, že vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi se vyvíjely příznivě, byly v červenci 1960 tyto zastupitelské úřady povýšeny na velvyslanectví. Nejvýznamnější událostí vzájemných vztahů v tomto období se stala návštěva afghánského krále Záhira šáha v Československu v roce 1970.

V období po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979 a po vytvoření tzv. Afghánské demokratické republiky vzájemné styky mezi tehdejšími nedemokratickými vládami obou zemí prudce vzrostly. Zahraniční styky byly upraveny protokolem o spolupráci mezi ministerstvy zahraničních věcí obou států, podepsaným v červenci 1980 v Kábulu, a konzulární úmluvou uzavřenou v dubnu 1981 v Praze. Vzájemné styky v právních oblastech regulovaly smlouvy z června roku 1981. V devadesátých letech během občanské války, rozpoutané po stažení sovětských vojsk z Afghánistánu, diplomatické styky mezi oběma zeměmi prakticky ustaly. Československé velvyslanectví v Kábulu bylo v roce 1992 evakuováno. Afghánistán byl následně přiakreditovaným státem v působnosti velvyslanectví ČR v Islámábádu. Česká republika vládu hnutí Tálibán po roce 1995 neuznala a udržovala i nadále styky s představiteli sil, které se v roce 2001 sjednotily v tzv. Severní alianci.

První obchodní styky mezi Českou republikou a Afghánským královstvím se začaly rozvíjet ve třicátých letech. Mezi českými firmami a afghánskou vládou byla uzavřena řada smluv o výstavbě větších průmyslových závodů (např. cukrovar v Baghlánu, vojenský arzenál a městské jatky v Kábulu). V roce 1937 zahájila činnost smíšená československo-afghánská společnost ABAG s padesátiprocentní účastí Škodových závodů v Plzni. Téhož roku obě země uzavřely v Berlíně obchodní smlouvu s doložkou nejvyšších výhod. Po druhé světové válce došlo k prohloubení hospodářských a obchodních styků. V roce 1954 byla podepsána dohoda o výměně zboží, platební dohoda a také ujednání o poskytnutí československého investičního úvěru. Na jeho základě se Československo podílelo na výstavbě afghánských průmyslových závodů: cementárny ve městech Džabalus Sirádž a Pole Chomrí, konzervárna a telefonní ústředna v Kandaháru, lisovna oleje v Mazáre Šarífu, strojírenský závod v Pole Čarchi, důlní zařízení v uhelných revírech Kárkar, Išpušta a Sabzak. V prosinci 1973 byla uzavřena nová dlouhodobá dohoda o hospodářské spolupráci. Měla platit dvanáct let, ale kvůli komunistickému převratu v roce 1979 byla realizována jen zčásti. V jejím rámci pracovali na průzkumu a mapování nerostných surovin Afghánistánu čeští geologové a odborníci na petrochemii.

Československo se také podílelo na výstavbě afghánské infrastruktury. Podle pravidelně uzavíraných obchodních smluv Československo dodávalo do Afghánistánu různé stroje a strojní zařízení, motorová vozidla (zejména nákladní automobily Tatra 111). Dále to byly motocykly, traktory a další zemědělské stroje, dieselové motory a agregáty, telekomunikační zařízení, lékařské přístroje a sklo, keramické výrobky, chemikálie, textil, obuv, papír a další spotřební zboží. Z Afghánistánu se do Československa dovážela bavlna, ovčí vlna, olejnatá semena, krmiva, kozí a ovčí kožky, sušené ovoce, ořechy, mandle, koření aj. V období po sovětské invazi do Afghánistánu se ekonomické styky mezi tehdejší ČSSR a Afghánskou demokratickou republikou dále prohloubily. Pro jejich snazší regulaci byla dokonce v roce 1982 ustanovena Československo-afghánská smíšená komise pro hospodářskou, obchodní a vědeckotechnologickou spolupráci. Podle obchodní a platební dohody z června 1982 ČSSR dodávala do Afghánistánu energetická zařízení, cementárny, důlní, stavební a silniční mechanizmy, nákladní automobily a dieselové agregáty. Z Afghánistánu dovážela hlavně kůže, kožky, kožešiny a dále bavlnu, textil a sušené ovoce. Hodnota vzájemné výměny zboží v 80. letech činila u exportu 48,1 miliónů USD a u importu 38,6 miliónů USD (dle údajů z roku 1986).

Oba státy se pokusily zakládat i společné výrobně-obchodní společnosti: např. v roce 1983 založily Kara Trutnov a afghánská soukromá společnost Hádží Murád ve spolupráci se státním Persiánovým ústavem společnost Afkara. Několik československých výrobních podniků se v té době dále podílelo na zvyšování afghánské těžby uhlí. Československo se taktéž podílelo na výstavbě parní elektrárny v Herátu a několika dalších dieselových elektráren. Pro údržbu a rekonstrukci zavodňovacích zařízení v údolí řeky Hílmand byl v roce 1980 podepsán kontrakt na nákup československých bagrů, rypadel, nákladních automobilů a další techniky v hodnotě 4,2 miliónů USD. Prodej byl financován z úvěru ve výši 90 miliónů USD, poskytnutého Československem. V hlavním městě Kábulu vybudovalo Československo asi 50 km dlouhou síť veřejné trolejbusové dopravy i s potřebným technickým zázemím. Federální ministerstvo spojů v roce 1985 věnovalo do Kábulu moderní telefonní přístroje, zařízení pro automatizované telefonní ústředny a další spojové materiály pro modernizaci telefonní sítě v afghánských městech.

Za občanské války po roce 1992 hospodářské a obchodní styky s Afghánistánem zcela ustaly. Z tohoto důvodu musely být od roku 2002 diplomatické a konzulární vztahy udržovány Velvyslanectvím České republiky v Islámábádu, až do do znovuotevření Velvyslanectví České republiky v Kábulu v roce 2007.

Zdroj: obchodnikomora.cz