Josef Křivánek a bratři Nejedlých - čeští průmysloví průkopníci na Rusi - Ukrajině

Konec 19. a začátek 20. století byly v Rusku ve znamení stavby železnic a průmyslu. V Rusku zařizovaly průmysl i zahraniční továrny z Německa, Rakouska i Ameriky. V Kyjevě působilo v té době na desítky českých průmyslových podnikatelů a stovky českých řemeslníků a dělníků.

Jedny z největších a nejlépe prosperujících továren v Kyjevě byly továrny českých zakladatelů a podnikatelů Josefa Křivánka a pak slévárna, kde měli rozhodující podíl synovci Josefa Křivánka, bratři Nejedlých. Stejné, nebo alespoň podobné byly osudy jiných českých továren a podniků, jež budovali čeští lidé, kteří zavítali do Kyjeva buď s holýma rukama, nebo jen s malým kapitálem a vytvořili dílo, jež vzbuzovalo úctu.

Ing. Josef Křivánek 1857 - 1910

Ing. Josef Křivánek, pocházející z Čech, byl znamenitým cukrovarnickým odborníkem, organizátorem, neúmorným pracovníkem a dobrým uvědomělým Čechem. Společně se Švýcarem Jakubem Gretherem založil v Kyjevě továrnu na cukrovarnická zařízení, ze které se do konce 19. století stala největší strojírna na Západní Ukrajině. Vpravdě českou továrnou bylo možno nazvat tuto továrnu v Kyjevě Na Šuljavce (Na dačách).

Josef Křivánek (1857-1910) byl v každém ohledu typem zdatného průmyslového zakladatele 19. století. Pocházel z rodiny tesařského mistra a stavebního podnikatele z malého města 50 km na západ od Prahy, z Hořovic. Jeho bratři se věnovali rodinnému řemeslu tesařství a stavitelství. Josef zdědil po otci inteligenci a nadání, lásku k práci, šetrnost, střídmost a naprostou čestnost. Po matce, z cihlářského rodu Meilbecků, dostal do vínku energii, rozhodnost a houževnatost. Těmito vlastnostmi vybaven prošel snadno studiemi, praxí a celým životem.

Již jako student na průmyslové škole v Praze docházel na techniku, aby tam získal více, než mu mohla poskytnout průmyslovka. Pak studoval v Příbrami reálné gymnázium a v Praze techniku. Při tom ještě vypomáhal méně nadaným spolužákům ve studiích a přivydělával si tak kondicemi. Z rodiny, kde bylo sedm dětí, nemohl čekat podporu na studiích.

Po skončení studií vstoupil do služeb strojírny Broumovsky a Schulz, kde v továrnách v Hradci Králové a v Adamově si osvojil jak další technické, tak dílenské a administrativní dovednosti.

Vším tím vyzbrojen dostal se v letech 1881 - 82 do Kyjeva v Rusku, kde uvedená firma montovala cukrovary. V tu dobu se v Rusku slibně rozvíjelo cukrovarnictví. Překotně se stavěly nové cukrovary, rekonstruovaly se staré. Křivánek byl poslán k vedení montáží. V tomto slibném odvětví - cukrovarnictví, které mělo v Rusku velkou budoucnost, nabyl všestranné zkušenosti, praxi, a co hlavního, známosti. Když šéfové odjeli do Čech, byl pověřen vedením této filiálky sám.

Nedlouho nato, brzy po jeho sňatku, byl mu nabídnut podíl v malé kyjevské, napolo zkrachované továrně Švýcara J. Grethera. Rozhodl se a opustil dosavadní a dobrou budoucnost slibující místo, aby samostatně uplatnil své všestranné zkušenosti v cukrovarnickém oboru.

Pod jeho vedením továrnička jako by nějakým kouzlem rozkvétala. Rok co rok stavěl nové budovy, nebo rozšiřoval staré. Nově vystavěny: velká kotlárna, velkolepá slévárna a později k ní přistavěna ocelárna, truhlárna a modelárna, šroubárna, nástrojárna a lisovna rafinačních forem a jiné pomocné budovy. Rozšířil a pak přistavěl novou strojírnu s montovnou. Později nové moderní kanceláře. Až do továrny postavil železniční spojku z linie Jihozápadní ukrajinské dráhy.

Za poměrně krátkou dobu 10 - 15 let vyrostla prací schopného, energického a pracovitého Křivánka velká moderní strojírna, jakých v tomto oboru v Rusku nebylo a na niž jinde bylo by třeba celých desetiletí. Všechny plány na budovy, obstarávání a postavení nových strojů a zařízení, které se částečně v samé továrně vyrobily, bylo dílem jednoho člověka, který vše sám promyslil a pak vyprojektoval a řídil výstavbu i zařizování. Bylo to dílo, které by jinde zaměstnalo několik lidí.

Továrna se brzy vyšinula na jednu z největších strojíren na západě Ruska. Roční produkce byla v milionech rublů. Ruskému průmyslu a cukrovarnictví zvláště, prokázala továrna velké služby. Postavila a zrekonstruovala velký počet cukrovarů, rafinerií, lihovarů, pivovarů, státních závodů pro výrobu vodky, mlýnů atd. Její parní stroje a kotle i výbušné motory pracovaly po celém Rusku. Železné mosty a různé konstrukce dodávala továrna až na Sibiř.

V první světové válce prokázala Rusku výrobou všemožných vojenských potřeb nemalý prospěch.

Továrna zaměstnávala v devadesátých letech 19. století až 1200 dělníků, z nich asi 300 Čechů. Inženýrů a techniků 16, z nich 10 českých. Všichni mistři byli Češi.

S rodinami představovali čeští zaměstnanci této továrny "na dačách", kde stála továrna, kolem 1000 Čechů. Byla to třetina z české kolonie kyjevské, která v tu dobu čítala kolem 3000 až 3500 lidí. (Byli to obchodníci, řemeslníci, profesoři, umělci, živnostníci, hudebníci, úředníci atd.) Hlavní jádro české kolonie žilo v předměstí Šuljavce, nebo jak se všeobecně říkalo "Na dačách". Byli to převážně dělníci, mistři, inženýři a administrativní úředníci zaměstnaní v tamních velkých továrnách vesměs vedených českými podnikateli. Těmto všem našincům dával dobré živobytí, o hodně lepší než by byli měli doma v Čechách, i geniální, ale skromný Josef Křivánek. Jeho továrna byla právem nazývána českou továrnou "na dačách". Křivánek byl skutečným zakladatelem této české kolonie.

Křivánkova práce byla obdivuhodná. V cukrovarském ruském a polském světě požíval takové důvěry, že majitelé nebo jejich ředitelé obraceli se osobními dopisy jen na něho, ač by obchodní dotaz mohl býti kanceláří lehce vyřízen. Musil osobně odpovídat, čímž jeho práce jen přibývalo.

Možno říci, že dobrou třetinu svého času strávil na cestách. Tisíce verst projezdil v železničních vagónech, v kočárech, v kibitkách a saních i mužických, na sjízdných i nesjízdných, prašných a zablácených, nebo zase zasněžených ruských cestách a za každého počasí. Tehdejší způsob cestování, nepohodlí, nepravidelné a ledajaké stravování a nevyspaní jeho zdraví a nervům neprospěly. A když se po několika dnech a někdy i dvou či třítýdenní cestě vrátil domů, čekala jej tam kupa osobních dopisů, konference a vyjednávání v kyjevských kancelářích, oferty a plány dalších rekonstrukcí. V továrně pak dotazy technické kanceláře, kde mnozí toužebně čekaly na pana Křivánka, aby mohli dále pracovat, dotazy dílen, odpovědi na osobní dopisy, a jiné a jiné, takže byl prací přímo zavalen. Chtěl si ulehčiti v této vysilující práci přijmutím technického ředitele, neměl však při tom mnoho štěstí.

Důvěra mnohých klientů k němu byla obdivuhodná. Tak kupříkladu: cukrovar pošle depeši: "Prosíme Křivánka, přijeďte kvůli objednávce". Nebyl-li doma, nemohl-li nebo nechtěl tam jeti, telegrafovali zpět: "Křivánek nepřítomen, přijede ten nebo onen inženýr". Ihned přišla nová depeše: "Vyčkáváme příjezdu Křivánka". A ať přijel kamkoliv a mohli tam mít spoustu nabídek jiných, přeci vždy objednávku obdržel.

Když "kammerherr jeho carského veličenstva" Silvanský chtěl postavit nový, milionový cukrovar seznámil se při zadávání zakázky s Křivánkem natolik, že mu zadal stavbu celého cukrovaru, ale s podmínkou, musí být u něho ředitelem " rasporjaditelem" (asi jako centrálním ředitelem) všech jeho velkostatků. Co zbývalo, než že musel přijati. Vykonával to něco přes rok navíc ke své práci.

Majitel cukrovaru Tulčiský chodil ke Křivánkům na obědy a Křivánka s každou maličkostí obtěžoval. Musil se nechávat i v telefonu zapírat. Tulčinský nevěřil a v pravé poledne, nebo zase večer po 7 hodině přijel do továrny, případně do bytu jen aby si s "Krivanokom" o svém cukrovaru pohovořil, nebo jej k cestě do jeho Žaškovského cukrovaru přiměl. (V r.1944 naše československá brigáda spolu s Rudou armádou sváděla o městečko Žaškov a o tamní cukrovar tuhé boje s Němci.)

Továrna vychovala Rusku zdatné ředitele, správce, dílovedoucí a mistry pro jiné podniky a velký počet dělníků všemožných oborů.

Od mnohých majitelů cukrovarů byl Křivánek žádán aby jim doporučil buď ředitele, správce, mechanika nebo jiný personál a tak s jeho doporučením mnoho českých odborníků, úředníků i dělníků obdrželi pěkná místa v ruských a polských cukrovarech.

Křivánek byl jak geniálním technikem, tak i špičkovým obchodníkem. Obě tyto vlastnosti byly nutné k vedení podobných podniků. Jeho známý, majitel cukrovaru a nevalně jdoucí strojírny v Kyjevě, často říkal: "Pane Křivánku, doporučte mi alespoň malého Křivánka, ale takového jako jste vy".

Jak u dělnictva, tak zvláště u mistrů a v kanceláři všude požíval ohromného respektu. Byl malým Pánembohem továrny. Nezískával si toho přísností snad, nebo sekýrováním. Všichni ctili a obdivovali jeho znalosti a vědomosti a viděli tu ohromnou práci a krásné výsledky její, které jim přinášely užitek. A bylo ctí pracovati v této továrně, která byla v tomto oboru nejlepší. Mnozí z této továrny odcházeli za ředitele do druhých ruských nebo polských i německých továren nebo za ředitele cukrovarů. I odborníci českých a zahraničních technických škol vysoce uznávali znalosti Ing. Křivánka.

Vyznal se ve všem. Ať to byl parní stroj, ať kotlářská, plechová práce, ať železné konstrukce. Zvláště však ovládal mistrně výrobu cukrovarských strojů a zařízení. Jednou v začátku kampaně jedna továrna, zrekonstruovaný cukrovar nemohl býti žádným způsobem dán do chodu. Byli tam posláni nejlepší dělníci, mistři, inženýři - nic naplat. Starostlivý o dobré jméno svoje i továrny odejel tam byť byl nemocný. Místo do Karlových Varů, kam se chystal, jel do cukrovaru, odkud se 24 hodin nehnul dokud závada nebyla odstraněna.

I jako velký továrník byl neobyčejně skromný. Nikdy se netlačil do popředí ač v Rusku mohl býti a také obyčejně byl, každý technik "inženýrem" - zvláště na vizitce. Křivánek nikdy tohoto titulu neužíval. A přece to prosté jméno Osip Ivanovič Krivanek mu otevíralo dveře do těch nejvyšších a nejbohatších domů cukrovarnických a velkostatkářských.

V Rusku bylo před ním mnoho českých inženýrů - pionýrů zavedených v cukrovarském průmyslu , ale ve znalostech tohoto oboru a v oblibě jej málokdo předčil.

Taková usilovná práce a námaha podryla jeho zdraví. Snad aby si odpočinul, když děti dospěly a ve snaze jim dát školní vzdělání na českých vysokých školách, odejel s celou rodinou do Čech. Do Ruska pak několikráte za rok odjížděl a tam několik neděl pobýval.

V roce 1910 zjara zemřela jeho žena a v témž roce v létě Josef Křivánek těžce onemocněl v Kyjevě. Mohl být ještě převezen do Prahy, kde na podzim téhož roku zemřel ve věku pouhých 53 roků, a je pohřben na Vinohradském hřbitově.

Nabyl velkého jmění, ale neužil jej, ani jeho rodina. Jeho synovec Tomáš Nejedlý, také český podnikatel v Kyjevě, na jeho památku napsal: Odpočívej po té velké, úmorné práci, kterou si české jméno a českou práci proslavil tam na daleké Rusi ...

Továrnu, která byla od roku 1909 akciovou společnosti řídili pak jeho pokračovatelé, většinou Češi. Byla již v té době největší strojírnou na Ukrajině, ale stále měla české vedení a český ráz, který ji její budovatel Ing. Josef Křivánek vtiskl.

Dlouhá léta dával podnik dobré výdělky stovkám ruských i českých lidí lidi a Rusko bylo obohaceno o velký zdatný podnik.

V první světové válce prokázala továrna Rusku výrobou všemožných vojenských potřeb nemalý prospěch. Odvedla na národní účely jak Rusku tak i na věc Československé samostatnosti statisíce rublů a zaměstnávala při slušných mzdách stovky českých zajatců v Rusku.

Po roce 1918 byl podnik znárodněn a jako strojírenský závod pracuje dodnes pod názvem a.s. "Biľšovyk".

Bratři Nejedlých

Dalším českým závodem v Kyjevě na Šuljavce byla firma "Nejedlý a Ungermann".

Na pozvání Ing. Josefa Křivánka, který od roku 1890 vedl v Kyjevě velmi prosperující strojírnu přijelo do Kyjeva na Šuljavku hodně Čechů, kteří zde založili českou kolonii. Křivánek pozval i svého synovce Tomáše Nejedlého z Hořovic, který nejprve pracoval v jeho závodě, ale později si Tomáš Nejedlý založil vlastní továrnu, kde jako spolumajitel byl i jeho mladší bratr Václav.

Tomáš Nejedlý (1870 - 1961)

Tomáš Nejedlý se narodil 1.dubna 1870 také v Hořovicích jako syn sestry Josefa Křivánka, Marie. Otec Tomáše byl ze třinácti dětí a byl mistr řeznický. Všichni jeho strýcové, byli také řezníci.

Matka Tomáše, Marie, rozená Křivánková z Hořovic, mu zemřela, když mu byli čtyři roky. Otec zůstal sám se čtyřmi dětmi Oženil se znovu. Vzal si sestru své první ženy, Josefu Křivánkovou, která byla o sedm let mladší než Marie, jeho první žena. S touto druhou ženou měl pak ještě další děti i syna Václava - narozeného v roce 1878.

Tomáš měl být také řezníkem, aby převzal rodinnou živnost, ale jeho matka (a teta současně), přemluvila otce, aby ho dali do školy. Tomáš studoval v Praze na tehdy velmi renomované české škole Českoslovanské obchodní akademii. Řeznictví převzal jeho bratr Karel.

Po maturitě a po krátké praxi, dostal Tomáš od svého strýce Ing. Josefa Křivánka pozvání, aby za ním přijel a pracoval u něho v Kyjevě, kde při zařizování velké továrny potřeboval spolehlivé lidi.

Tomáš přijel do Kyjeva v roce 1890, ve svých dvaceti letech a byl zaměstnán ve strýcově továrně jako disponent administrativy.

Rychle se vypracoval a začal sám podnikat. Tomáš Nejedlý a jeho společník Antonín Ungermann využili velké poptávky po litině pro stroje, stavby a konstrukce a připadli na šťastnou myšlenku, vyrábět i součástky k nejrůznějším hospodářským strojům, hlavně původu anglického a amerického.

V roce 1898, když mu bylo 28 let, investoval všechny své úspory a založil s Antonínem Ungermannem vlastní nový podnik - slévárnu "NEJEDLÝ & UNGERMANN v Kijevě", - slévárna šedé a kujné litiny. Továrna byla v Kyjevě - Šuljavce (Kerosinnaja ul., nomer 3).

Byla to první a dlouhou dobu jediná moderně vybavená továrna na výrobu šedé a kujné litiny na Ukrajině. Za málo let rozšířili prodej svých výrobků netoliko v evropském Rusku, nýbrž i na Kavkaze a daleko v Sibiři. Z nepatrných počátků vyrostla podnikavostí svých zakladatelů, usilovnou prací a šetrností na podnik, který zaměstnával 200 - 250 dělníků a úředníků. Kromě moderně zařízené slévárny měl podnik i vlastní strojírnu na opracování odlitků.

Její výrobky se těšily pro čistotu odlevu a přesnost v provedení oblibě v celém Rusku. Téměř všichni úředníci, mistři a čtvrtina dělníků byli Češi. Měli zakázky i od vojenského arsenálu a elektrických podniků města Kyjeva.

V roce 1899, když měl Tomáš svůj vlastní závod, postavil si na Šuljavce vlastní dům, vrátil se nakrátko do Čech, aby se oženil a založil rodinu. Ženil se 1.května 1899 a 2. května odjížděl zpět do Kyjeva. Jeho žena, Milada Tužilová, byla narozena r. 1874, zemřela 14.9.1957. V roce 1900 se jim narodila dcera (také Milada nar. 2.12.1900 v Kyjevě, zemřela 2.3.1991v Praze). Byla pokřtěna v katolickém kostele v Kyjevě, který zde katolíci založili a udržovali.

Dcera Tomáše, Milada Nejedlá, se pak v Československu, kam se rodina vrátila, provdala za ruského legionáře, pozdějšího československého generála Bohumila Fialu, který byl před 2. světovou válkou a těsně po ní, zástupce náčelníka generálního štábu československé armády.

Tomáš se v roce 1912 vrátil do Čech a vedení továrny, která do r. 1918 dobře prosperovala převzal Václav Nejedlý, který byl v Kyjevě až do roku 1920. To již byl v Praze založen Spolek Čechů a Slováků z Ruska, jejímž prvým předsedou byl Tomáš Nejedlý od jeho založení 9.dubna 1919 do r. 1923. Tomáš zemřel v Praze 11. října 1961 ve věku 91 let.

Václav Nejedlý (1878 - 1954)

Bratr Tomáše, Václav, mladší o 8 let, narozen 1878 také vystudoval Českoslovanskou obchodní akademii v Praze a brzy následoval Tomáše do Ruska.

Přihlásil se v Praze na vyhlášku, že pražský obchodník Václav Frič (1839-1916), bratr Josefa Václava Friče (1829-1890), přijme pro obchodní dům " Frič & Nejtek" v Rostově na Donu mladší sílu. Z 50 nabídek byl vybrán a v lednu 1901 odjížděl do Rostova. Později jej v Rusku přizval jeho bratr Tomáš do svého závodu. Václav se stal nejprve spolumajitelem závodu a po roce 1912, kdy se Tomáš vrátil definitivně do vlasti, řídil, zejména obchody celé továrny, sám.

Bratři Nejedlých podporovali krajanský život a krajanské spolky v Kyjevě. Václav Nejedlý byl členem spolku Jan Ámos Komenský v Kyjevě od 25.11.1907. Oba podporovali i české podnikatele v Rusku. Češi si v Rusku vzájemně zadávali zakázky a udržovali obchodní kontakty i do vlasti. Mnohá zařízení dováželi z Čech.

Přes mnohé obtíže jako např. požár, kdy část továrny vyhořela, dlouholeté soudy se zahraničními obchodníky, kteří viděli ve firmě velkou konkurenci, továrna velmi dobře prosperovala a to i za války do roku 1918.

Dramatické události zažili Češi v Rusku po dobu 1. světové války. I v těch nejhorších dobách pracovali pro naši zahraniční akci i pro zachování chodu továren a hospodářství.

Václav Nejedlý se účastnil našeho odbojového hnutí v Kyjevě, organizoval a financoval život a péči o české válečné zajatce a finančně podporoval vytvoření čsl. legií. Zažil události okolo únorové revoluce, říjnový převrat, vládu sovětů i bolševizaci. Byl zatčen a internován spolu s jinými krajany. V době největších zmatků v roce 1917 mu na spálu zemřel i jeho jediný syn Václav (Vasjenka) ve věku 3 let.

Na vlastní oči zažil události v Kyjevě letech 1917-1919. V roce 1917 vyšla řada dekretů, jako anulování půjček, zestátnění bank, dolů, lesů, dopravy, budov ve městech, konfiskace větších peněžních částek a v roce 1918 pak došlo k zestátnění továrny. Bez povolení sovětů nebylo možno disponovat penězi v bance. Nebyly peníze na výplaty dělnictva.

Za tyto dva roky 1917 až 1919 se v Kyjevě vystřídalo 17 vlád a každé střídání bylo provázeno boji a násilím. Byl celkem třikrát vězněn. Už nešlo jen o majetek, ale o zdraví rodiny a o život. Někteří jeho spoluvězni - Češi byli zastřeleni po krátkém soudu, např. jen za to že se vyslovili proti bolševikům a někdo je udal. Chodil z vězení na práci, např. zametat ulice. Dělníci neměli práci. Sami dělníci jeho továrny vyslali delegaci k sovětům, aby byl propuštěn a aby továrna mohla pracovat. V roce 1919 nastala úplná stagnace hospodářského života, objednávky nepřicházely, kolečka se zastavila a továrna přestala pracovat.

Stále doufali, že se situace uklidní. Nakonec ale opustil Kyjev a odjel jako jeden z posledních do Čech. V roce 1920 se po dlouhé cestě a útrapách vrátil s celou rodinou do Prahy. Z Ruska se vrátil chudší, než tam jako mladý přijel.

V době první republiky byl zaměstnán ve Škodových závodech v Praze, zemřel v roce 1954 ve věku 76 let.

Václav Nejedlý přispěl svou činností ke vzniku samostatného Československa. Byl předsedou první české banky, Československého úvěrního ústavu v Kyjevě. Účastnil se agilně všech českých osvobozeneckých akcí. Financoval v Rusku i T.G. Masaryka a patřil mezi aktivisty v tehdejších českých spolcích jak v Kyjevě, tak na Rusi.

Jeho zásluhy byli v ČSR roce 1927 oceněny medailí vlády ČSR a ministerstva Národní obrany jako uznání za činné přispění k vítězství a jako výraz vděčnosti národa za osvobození vlasti.

Václav společně s Tomášem napsali po roce 1944 paměti - kroniku svého rodu a kroniku svého podnikání na Rusi. V této kronice je podrobně popsáno zejména období jejich podnikání v Rusku a paměti o událostech, které autenticky zažil Václav po r. 1917 v Kyjevě.

V roce 1924 vyšel v časopisu "Naše zahraničí", ročník 4., č. 4 na s. 152-163 článek "Kijev a kijevští Češi" od Venceslava Švihovského, majitele vydavatelského družstva "Čechoslovan" v Kyjevě.

V tomto článku je také zmínka o bratrech Nejedlých:

" A ještě o jedné továrně bych vám mohl vyprávět, která názorně dokazuje jak čeští lidé, měli-li jen malý kapitál při své houževnatosti a podnikavosti z malého podniku v několika letech dovedli vytvořit velké dílo.

Je to továrna Nejedlý & Ungermann, nemýlím-li se, jediná to moderně vybavená slévárna na kujnou litinu na Ukrajině. Zakladatelé pp. Tomáš Nejedlý a Antonín Ungermann připadli na šťastnou myšlenku, vyrábět součástky k nejrůznějším hospodářským strojům, hlavně původu anglického a amerického, a za málo let rozšířili prodej svých výrobků netoliko v evropském Rusku, nýbrž i na Kavkaze a daleko v Sibiři.

Předseda sdružení Čechů a Slováků z Ruska, Tomáš Nejedlý, a potomní šéf firmy Václav Nejedlý, bydlící nyní v Praze, by nám mohli říci, jak rychle se vyvíjela továrna a jak velký zisk dávala svým majitelům. Já chci jen konstatovat, že firma byla poctivě česká, že zaměstnávala hojný počet českých mistrů, úředníků a dělníků, že nutné suroviny přivážela převážně z Čech, že podporovala vždy české věci, přispívala na sbírky, platila řádně národní daně, účastnila se všech českých podniků a dbala, aby i v Kyjevě dělala své objednávky především u českých závodů.

Pamatuji se, že když jsem založil svoji Slovanskou tiskárnu, byly to firmy Kašpar (továrna na tělocvičné nářadí), Nejedlý a pak "Praha", které ihned zadaly tiskařské práce moji české tiskárně.

A co nyní zbylo z této krásné továrny, zlatého to dolu v pravém slova smyslu? Poušť, zkáza, trosky. Budovy se obracejí v rumiště. Střechy tekou, ploty kolem továrny rozneseny, stroje vyvezeny, cenné modely rozkradeny nebo zničeny.

Stejně nebo, alespoň podobné věci, bych vám mohl vypravovat o mnoha jiných českých továrnách, o podnicích, jež budovali čeští lidé, kteří zavítali do Kyjeva buď s holýma rukama, nebo jen s malým kapitálem a vytvořili dílo, jež muselo vzbuzovati úctu".

Podle Kroniky rodu Nejedlých, Křívánkových, Meilbekových (Praha, 1944-1947) zpracoval Ing. Václav Nejedlý.